SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 2

No, zatím to nevychází, jak bych si představovala. Vlastně, zatím to vůbec, nevychází, jak bych si představovala. Sakra. 

 Vztekle jsem praštila dveřmi, svého pokoje. Ten chlap, je horší jak pijavice. Copak mu vůbec nedochází, že nemám zájem? Co si o sobě sakra myslí?

 Podívala jsem se do zrcadla. Vážně vypadám jak strašák. Pomyslila jsem si. Hmm. Ale zřejmě mu to nestačí. Zřejmě mu to je úplně jedno. Anebo, je zřejmě, úplně slepý. Co budu dělat?

 Sedla jsem si na kraj postele a prolétlo mi hlavou, vše, co se před chvílí stalo. Už když jsem šla ze schodů dolů, jsem měla srdce až v krku. Vůbec nechápu, proč jsem z něho tak nervózní. Vždyť, vystřídalo se u nás tolik, nastrčených nápadníků, že bych měla být imunní, na celé mužské pokolení. Vážně. Tak jak to, že on jediný, mě dokáže tak znervóznit. Vůbec jsem tomu nerozuměla. To bude asi tím, že on, má tak dlouhé vedení. Protože jinak, by už dávno, jen co mě uviděl, musel vzít roha. 

 „Jdeš na maškarní, ségra?". Smál se Jeremy, jen co jsem vstoupila do obývacího pokoje. Musela jsem uznat, že jsem to vážně asi trochu přehnala, ale chtěla jsem mít jistotu, že jen co mne uvidí, zdrhne.

Dlouhé vytahané kalhoty. Triko neidentifikovatelné barvy, které už dávno, ztratilo svůj tvar. A vlasy, jako kdybych zrovna vylezla z postele. Hodila jsem svůj nejmilejší pohled, na všechny zúčastněné a sedla jsem si ke stolu.

 Jenna se na mě podívala káravým pohledem. Adam si jenom povzdychl. A on, se jen usmál a změřil si mě od hlavy až k patě. Měla jsem pocit, že jsem pod tím pohledem, přirostla k židli.

 „Eleno! Chováš se jak...!". Jenna chtěla začít svůj proslov, na téma jak se mám chovat, ale on ji skočil do řeči. 

 „To je v pořádku Jenno.". Řekl a podíval se mi do očí. „Já mám velikou..., velikou představivost."

 Usmál se na mě pokřiveným úsměvem, a já pochopila, že mi tohle jaksi nevyšlo. Ale největší katastrofa byla, že na tento víkend, na který jsme se, jako každý rok, chystaly na chatu k jezeru, pozvaly i jeho.

 „Ramone, doufám, že tě mohu pozvat tento víkend, s námi k jezeru." Ozval se Adam. „Máme takovou menší oslavu.". 

To snad nemyslí vážně. Prolétlo mi hlavou. A mé srdce, se rozbušilo jako na poplach.

 „Ale samozřejmě! Velmi rád." Řekl a díval se při tom na mě. To si snad už vážně dělají srandu. Zaskočil mi kus masa, který jsem už asi hodinu přežvykovala a začala jsem se dusit.

 Jemně mě poplácal po zádech a sklonil se ke mně. Vypadalo to, že má vážně starost. Nebo alespoň, to tak vypadalo. Ale mě tím neoblbneš chlapečku. Pomyslela jsem si. A z představy nadcházejícího víkendu, se mi začalo dělat zle. 

 Tak jsem se těšila, že sebou plácnu na sluníčko a budu se smažit a teď tohle. A jestli si myslí, že i letos, si budu s Jeremym, dávat závody v plavání, tak to se teda šeredně pletou. Jsou to moje narozeniny, nebo ne? 

 Bylo by asi hodně nezdvořilé, kdybych ho poslala do háje, nu co. Pěkně mu to tam osladím. 

 „Je to oslava Eleniných narozenin." Ozval se Jeremy a vítězoslavně se na mě zašklebil, když jsem na něj upřela pohled typu, do rána nepřežiješ.

 „Díky Jeremy!" Řekl Ramon a podíval se na mě. „Jsem rád, že to vím." No. Ale k ničemu, ti to nebude, prolétlo mi hlavou. 

 „Koupím ji hřeben." Zašklebil se na mě můj bratr. Zabiji ho. Kolik schytám za bratrovraždu?

 „Proč?" usmál se na mě ten zabedněnec a vzal do rukou pramen mích vlasů. „líbí se mi to!" Sklonil se ke mně. „Přesně takhle budeš vypadat po naší první noci!" 

Vytřeštila jsem na něj oči. Co si o sobě myslí? Jeremy vyprskl smíchy a vypadalo to, že i Adam, má co dělat, aby se nezačal smát. Zalapala jsem po dechu. Vlastně mi došli slova. Poprvé v životě mi došli slova. 

 Jak to, že s tímhle chlapem, jde všechno úplně jinak? Tomu vážně nerozumím. A měla jsem pocit, že začínám panikařit. Jestli si Jenna s Adamem myslí, že mě s ním dají dohromady, tak to se teda pletou. V žádném případě. Nikdy! Nikdy, to raději zůstanu, nadosmrti sama.