SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 30

„Ramone, prosím, pomiluj se se mnou." Zašeptala jsem s posledních sil. A když jsem uviděla, jak se jeho ruce dotkly opasku, začala jsem dýchat ještě více zhluboka. 

 „Dívej se na mě!" Vydechl a začal se pomalu svlékat. Pomalu, aniž by ze mě spustil oči. 

 „Dívej se. Chci, chci abys viděla, jak moc po tobě toužím." Hlasitě jsem polkla, a když ze sebe stáhl poslední kus oděvu, nemohla jsem z něho spustit oči. Nemohla. Měla jsem pocit, že sotva popadám dech, když jsem se podívala dolů a potom do jeho očí. Byly plné touhy a vzrušení. Stejně jako on. Ano! Byl tolik, tolik vzrušený. Několikrát, jsem se zhluboka nadýchla a snažila se udržet hlavu na svém místě. Cítila jsem se jako hadrová panenka. Byla jsem tak slabá. Tak zmožená touhou a vzrušením. 

 „Eleno." Vydechl, když mne vzápětí k sobě přitiskl. Unaveně. Zničeně a toužebně, jsem se mu podívala do tváře a přitiskla hlavu k jeho dlani. 

 „Pomiluj se se mnou, Ramone." Zašeptala jsem. A to bylo to poslední, co jsem dokázala. Více jsem nebyla schopna. A kdybych nebyla přivázána za silné řetězy, sesunula bych se k zemi. Tiskl se ke mně a vzal mou hlavu do dlaní. Cítila jsem jeho vzrušené přirození na svém břiše. A cítila jsem, jak se třese touhou, stejně jako já. Vzrušeně přejížděl prsty po mé tváři a pak odhrnul vlasy z mého krku.

 „Nakrmím se s tebe, miláčku." Zašeptal a hned vzápětí, bořil své zuby do mé tepny. Zvrátila jsem hlavu, aby měl lepší přístup a zasténala vzrušením. Rukama přejížděl po mém těle a krmil se divoce, až skoro zuřivě. Pokaždé, když se potřeboval nadýchnout, zasténal a pak se ještě zuřivěji zakousl do mého krku. Když se po dlouhé chvíli, ode mne odtáhl a podíval se mi do tváře, ze rtů mu stékaly kapičky krve. Bože! Nemohla jsem spustit oči z jeho rtů. A když mne políbil, slíbávala jsem svou krev, z jeho úst. 

 „Už mne netrap. Prosím tě o to. Prosím tě o to, aby sis mě vzal." Zasténala jsem. Ale on jen očima zakroužil v mé tváři a pak si povzdechl. Díval se na mě a rukama přejížděl po mém těle.

 Vypadalo to, jako by si nebyl jistý. Jako by váhal. Jako by se rozhodoval. Jako by mě moc chtěl, ale zároveň, to nechtěl udělat. Zvrátil hlavu dozadu a zasténal. A když se na mě znovu podíval, na vteřinu nebo dvě, zavřel oči a když je otevřel, věděla jsem, že jeho touha je silnější, než rozum. Věděla jsem, že jeho chtíč, touha a vášeň, zvítězily nad rozumem. Věděla jsem, že chce, tak moc chce, mi odolat. Ale nemůže.

 Jak šílenec, se vrhl na má ústa a divoce mne líbal všude, kam jeho rty dosáhly, aniž by se ode mne odpoutal. A když jsem znovu ucítila, jeho dlaň na svém přirození, vykřikla jsem. Divoce jsem sebou zazmítala a zuřivě tahala za řetězy. Chtěla jsem se ho dotýkat. Chtěla jsem ho hladit. Chtěla jsem ho líbat. Chtěla jsem mu vracet všechno, co on dával mě.

„Miluji tě." Zasténal do mích úst. A pak jsem ucítila, jak jednu ruku uvolnil z mích pout. Ihned jsem mu vjela rukou do vlasů. A když uvolnil i druhou, vrhla jsem se mu kolem krku. 

 „Ramone! Ramone!" Sténala jsem. Tiskla se k němu a líbala ho jako blázen. Mé vzrušení bylo na vrcholu. Vší silou jsem ho přirazila ke stromu, až se celý zakymácel. Sotva jsem popadala dech a srdce mi divoce bušilo.

 „Nevezmu si tě, venku, tady, poprvé." Vychoval vzrušeně, sotva popadaje dech. A pak mě popadl do náručí a vřítil se se mnou do srubu. Položil mne na postel a ihned zalehl mé tělo svým.

 „Bude to bolet jenom trošičku, miláčku." Zašeptal u mého ucha a pomalu, pomalinku do mne vstoupil. Podíval se mi do očí a pak jedním trhnutím pánve přirazil. Vykřikla jsem a zaryla nehty do jeho ramen. Bolest ustoupila a dostavilo se vzrušení. Nesmírné vzrušení. Začal zuřivě přirážet a neustále vykřikoval moje jméno. Zrovna tak jako já jeho.

 Převalila jsem ho pod sebe a sedla si na něj. Chtěla jsem mu vracet stejnou měrou. Chtěla jsem se ho dotýkat. Chtěla jsem ho. Tak moc jsem ho chtěla. Začala jsem se na něm divoce pohybovat a dívala se přitom do jeho vzrušené tváře. Držel mne za zadeček a pomáhal mi tak v mém snažení. Najednou postel pod naší divokou jízdou zapraskala a následně jsme leželi na zemi. Ale ani na vteřinu jsme se od sebe neodpoutali. Ani na jediný moment. 

 Popadl mě a přirazil na stěnu. Obmotala jsem mu nohy kolem boků a když začal znovu ještě divočeji přirážet do mého těla, křičela jsem, sténala a tiskla si ho k sobě, jak jen to šlo. Naše výkřiky, naše sténání a toužebné vzdechy, se rozléhali široko daleko. Znovu divoce přirazil a stěna srubu, se celá pohnula. A ve chvíli, kdy jsem ho přirazila na protější stěnu, se sesunula k zemi.

 Znovu si mě vzal do náručí, a když jsem se zasténáním dosedla na jeho penis, vší vahou jsem se k němu přitiskla, jak jen to šlo. Co nejvíc. A když jsem znovu uslyšela skřípot a nepříjemné vrzání, vrhl se se mnou Ramon na rozbořenou postel a položil mne na ní. V tu chvíli, se sesunula i druhá stěna a polovina dřevěné střechy. 

 „Eleno. Miluji tě!" Vydechl a několikrát přirazil. Zvrátila jsem hlavu a cítila, že přichází vyvrcholení. 

 „Řekni mi to! Řekni!" Zasténal a s posledním přírazem jsem cítila i jeho vyvrcholení. Unaveně se zhroutil na mé tělo a ztěžka oddychoval. 

 „Řekni mi, že mne miluješ." Zašeptal, ale když jsem neřekla nic, když jsem se ani nepohnula, zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Viděla jsem v nich slzy. Viděla jsem v nich smutek. Viděla jsem v nich zradu a bolest. Viděla jsem v nich to, co jsem tam vidět nechtěla. Viděla jsem v nich tak velikou bolest, až se mi pomalu zastavilo srdce. 

 Ale já nemohla. Nešlo to. Ač jsem tak chtěla, tak moc. Nedokázala jsem to říci. Sama jsem nevěděla proč. Proč? Vždyť, miluji ho? Miluji? Ano! Najednou mi skápla slza z jeho oka na mou tvář. A druhá. Polkla jsem. Bože! A když se zvedl a zničeně se na mě podíval, zastavilo se mi srdce.

 „Už nikdy se to nestane, Eleno. Nikdy." Řekl a vykročil ven. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi řvát. Chtělo se mi umřít. Stratila jsem ho? Stratila jsem muže, který mne miluje? A miluje mne ještě? Stratila? Stratila jsem muže, kterého miluji?

 A najednou mi to došlo. Ano, miluji. Miluji ho! Ale teď nevím, nevím, zda to bude stačit. Zda mi to uvěří. A zda, zda mne ještě bude chtít.