SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 15

No, tak to je vážně super. Nic lepšího, jsem si nemohla přát,než to, aby nás polonahé a ve vášnivém objetí, přistihla Jenna s Adamem. Teď, abych se šla rovnou zahrabat. Teď, už mi nedají pokoj vůbec. A co jsem to vůbec udělala? Co to do mě vždycky vjede, sakra. Copak se neumím ovládat?

„Tak! Máme nový pokoj, lásko." Trhla jsem sebou. Seděli jsme všichni v hotelové restauraci u večeře. Ramon se na mě zářivě usmál a přisedl k nám. No, to by mě zajímalo, jak jim vysvětlil, tu zdemolovanou koupelnu. Ale dokáže být hodně přesvědčivý.  Hodně, o tom nepochybuji. Konec konců, přesvědčila jsem se o tom, na vlastní kůži. Sama od sebe,bych se na něj určitě nevrhla. Určitě ne.  Musel mě ovlivnit.  To je ono! Ovlivnil mě.  Jistě! 

 „Co teď máte v plánu?" Zadívala se Jenna na nás dva zkoumavým pohledem. 

„No..., myslel jsem, že by jsme se šli projít po pláži. Takhle večer, za tmy je to opravdu nádhera." Usmál se na mě Ramon. Horlivě jsem zatřásla hlavou k souhlasu. Tak horlivě, až mi málem zaskočilo kus masa. Samozřejmě. Jistě. Určitě. Cokoliv. Cokoliv, jen když nepůjdeme ještě spát.

 Přemýšlela jsem totiž zrovna o tom, co budu dělat. Máme spát spolu v jedné posteli. To nepřežiji. To nemůžu přežít. Jak jsem si mohla vymyslet, takovou blbost. Jsem vážně pitomá. A jak se mám sakra zachovat? To si mám obléknout své nejlepší sexy pyžamo a lehnout si k němu do postele? Blbost! Srdce mi začalo divoce bušit, už jen při té představě.

 „Půjdete..., půjdete s námi?" Podívala jsem se s nadějí na Jennu.

 „Jeremy?" Otočila jsem se k němu. Jen zatřásli hlavou. Sakra! Když bych je potřebovala, tak mě v tom nechají. Nechtěla jsem s ním zůstávat o samotě, pokud to bylo jen trochu možné. 

 „Snad příště," zašklebil se na mě Jeremy, „Ramon říkal, že ti chce ukázat, jaké to je, koupat se v noci nahý v moři." Vytřeštila jsem na něj oči. To snad nemyslí vážně. Ne, prosím. Nenechávejte mě s ním samotnou. Co budu dělat? Pomalu jsem začínala panikařit. Nic lepšího jsem si nemohla přát, vážně, budeme se koupat v moři nazí a pak spolu pěkně zalezeme do postele. Vlastně, co to plácám? ! Nikdy, nikdy v životě! Jestli si myslí, že mě k tomu přinutí, je blázen.

 „Tak půjdeme?" Usmál se na mě Ramon. Neochotně jsem se zvedla ze židle a hodila jsem nenávistný pohled, k těm třem sudičkám.

 „Užijte si koupání v moři," zavolal Jeremy. „a doufám, že nás nečeká tsunami."  Zašklebil se na mě. Zabiji ho! Opravdu ho jednou zabiji. Ramon se samozřejmě usmíval. Kruci! Tohle byla jedna s chvil, kdy jsem si přála být jedináček. Cítila jsem se, jak před popravou. Vlekla jsem se za ním a neustále přemýšlela, jak se s toho vyvléci. 

 Teprve když začal Ramon vyprávět, jsem uplně zapomněla, že jsem tu vlastně ani nechtěla být. Vyprávěl tak nádherně. Zaujatě. A já se přistihla, že každé jeho slovo hltám, že jsem si ani nevšimla, že jsme pomalu došli do jakési zátoky. 

 „Je tu nádherně." Otočil se na mě Ramon a obdařil mě tím svým zářivým úsměvem. Ano, to je! Pomyslela jsem si. A vážně bylo. Malá zátoka obklopena kamením a bublající a šumící moře, osvěcoval jen svit měsíce.

 „Půjdeme se vykoupat? Uvidíš..., bude se ti to líbit. Není nic krásnějšího, než se za svitu měsíce koupat nahá v moři. " Hlasitě jsem polkla. To určitě. Zachvacovala mě panika. Co mám dělat? Co si mám vymyslet? 

 „Ne...,nemůžu." Vykoktala jsem. Snad to pochopí. A snad mi na to naletí. Jen nadzvedl obočí a zadíval se mi do tváře. To je tak natvrdlej? Usmál se a přejel prstem po mé tváři. 

 „Asi jsi zapomněla ..., že jsem upír. Svoji periodu budeš mít, až za čtrnáct dní miláčku." Polilo mě horko. Tak co teď? Začervenala jsem se, pod jeho pohledem. 

 „Když ti slíbím, že se nebudu dívat, svlékneš se?" Usmál se na mě. Jen jsem přikývla. Co jsem měla dělat? Stejně by mě ovlivnil. Určitě! 

 Otočil se a pomalu kráčel k moři. A při každém kroku, ze sebe shodil kus oblečení. Do moře už vstupoval nahý. Zcela nahý. Bože! Neubránila jsem se tomu, abych se nedívala. Nemohla jsem si pomoci. Srdce mi bušilo jak na poplach. A co teď? 

 Zalezla jsem za nejbližší balvan a svlékla jsem se. Vlastně, několikrát jsem se svlékla a zase oblékla, ale nakonec jsem došla k závěru, že mi stejně nic jiného nezbude. 

 Vykoukla jsem z pod balvanu. Stál v moři, zády ke mně. Fajn! Fajn, to bych mohla zvládnout. Neustále jsem se koukala, zda se neotočí a rychle jsem překonala těch několik nekonečných metrů. Konečně! Konečně, jsem byla ve vodě a honem jsem se ponořila, až po krk. 

 Podívala jsem se směrem, kde stál. Několikrát jsem se otočila, kolem dokola. Kde je? Kde je, k sakru? Kam zmizel? Začala jsem panikařit. 

„Ramone!" Zašeptala jsem a zamžourala do tmy. Najednou mě chytily silné paže. 

 „Nadechni se." Vydechl u mého ucha a vzápětí se se mnou ponořil. Otevřela jsem oči a dívala se do těch jeho. Přiblížil svá ústa k mým a políbil mě. Cítila jsem, jak se vzduch z jeho plic dostává do mích úst, ale hned na to, se se mnou vynořil nad hladinu.

„ Zabiju tě, " vyprskla jsem a vyskočila nad hladinu, „vážně tě zabiji." Prskala jsem, když jsem se chytla jeho ruky, abych se znovu nesklouzla pod vodu. Nemohla jsem popadnout dech. Zhluboka jsem dýchala a cítila, jak se má nahá prsa, tisknou k jeho hrudi.