Pohled Kim
Už nikdy se nikdo nedoví, proč zrovna on zanechal svého života, pro obyčejnou upírskou holku. Nikdo nezjistí důvod jeho počínání. Můžeme jen polemizovat o tom, jestli to bylo z lásky ke mně, z přátelství, jenž zrovna silné nebylo nebo za to mohlo vážně jen proroctví. Říkám si, že značná část proroctví čekala asi právě na tento den. Na den, kdy přijdu s armádou k původním a budu žádat spravedlnost. Proč by se totiž chod proroctví dal do pohybu až tady? Proč by až dnes zemřel Ferenc, s mojí dýkou v srdci? Proč by přede mě skočil Fred? Ještě ty jeho slova o tom, ať bojuji. Je to skoro jako by mě nakopl. Jako by se ten adrenalin ve vašem těle probudil a chtěl pomstu. Chci ale pomstu?
Ona bude milovat, dávat a přát. Tato dívka se stane nejsilnější z řad. Pro lásku dokážu bezcitně zbavit života? Dokázala jsem to dřív, dokáži i teď. Chci to ale? Hm? Jediný, komu bych se chtěla vážně pomstít, je Dana. Rozcupovat ji na kousky, ty hodit pod náklaďák, vzít to lopatou a hodit to mravencům, kteří by si to odnesli do mraveniště a aspoň by k něčemu byla, jenomže otázkou zůstává, jestli by se to tělo extrémně rychle nerozložilo, jako to Ferencovo. Jeho tělo teď neuvěřitelně páchne a kdyby nebyla tak napjatá atmosféra, tak si většina dozajista zacpe nos. Je vidět, že po smrti to jejich stará tělesná schránka už nedává. Ono to tělo asi smrt dvakrát nezvládne. Můj pohled padne na upíra, jenž v pevném stisku drží svoji matku. Ta se jako v tranzu kouká na mě, oči vykulené a nenávistný pohled. Všímám si, jak Kurt postupně svoje objetí kolem Dany upevňuje. Přidává sílu, snad schválně.
I ona si to uvědomuje, jelikož se vystrašeně podívala na svého syna. Dech se jí krátil, jak jí pomalu kvůli objetí docházel. Obličej jí začínal rudnout. Myslíte si, že ji přeci nemůže udusit? Opak je pravdou. Uvědomte si, že je to upír. Má velikou sílu, takže jeho sevření s ní stoprocentně něco udělá. Jenomže on si neuvědomuje, že jeho matka je taktéž upírka a k tomu to je ehm. No, prostě Dana. Není tedy divu, že její syn zůstal pod silou své matky na kachličkách podlahy. Krk mu svírá v pevném stisku a nikdo nic nedělá. Možná proto, že ani syn původních se nebrání. Jen odevzdaně lapá po dechu. Kde je ten Kurt, který myslel hlavně na sebe, pak až na ostatní? Mám něco udělat? Odpustil by mi, kdybych mu zabila matku? Odpustil by své matce, kdyby zabila mě? Jeho oči se kulí. Síla upíra ho pomalu dusí. Jsem rozhodnuta jednat.
Vždycky bude lepší být nenáviděna, než aby zemřel, kvůli mým obavám. Taky bude lepší, když to udělám já, protože by neměl rád dva lidi. Takhle bude nenávidět jen vraha svých rodičů. Mě.
Bez rozmyšlení, rychlostí blesku, zastavím za Danou. Má ruka chytne její límec šatů a následně ji odhazuje daleko od mého stvořitele.
„Naše záchranářka se opět předvedla v akci“ uchechtne se Dana, jenž právě stává. Její způsob postavení se, je pěkně neohrabaný. Nohy na obřích podpatcích má roztáhlé, rukama se přidržuje země, aby se jí nohy ještě více nerozjely. Bylo mi jedno, že místo mě je teď u Rica jakási holka. Nebudu ale kecat, naštvalo mě, že se na něj mile usmívá. Ještě víc mě však žere, že jí úsměv oplácí. Bude ze mě žárlivá přítelkyně.
„Nejsem ty, abych nechala sobě blízkého, zabít“ prsknu, podkopávajíc jí jednu z noh.
„Jau“ bolestně sykne, když při mém podkopnutí spadne na bradu.
„Nemáš nosit tyhle štachle“ ušklíbnu se znechuceně. Mysl mi nedá a já se prostě musím podívat na svého upíra, jen abych zjistila, že stojí v těsném objetí s cizinkou.
„Ty se bojíš“ uchechtne se znovu vstávající původní. Hodím na ni ublížený pohled.
„Bojíš se, že ho ztratíš“ zasměje se krátce.
„Nebojím se“ brouknu s hlavou sklopenou.
Opak je pravdou. Šílím z představy, že ho přestanu bavit. Chytám amok z toho, že by mě opustil, že by byl s jinou. Chci vraždit každou, která se k němu jen přiblíží. Takže tohle je ta žárlivost? Jsou to obavy, že ten úsměv, který patří teď jen tý holce, už nikdy nebude můj? Proč mám náhle pocit, že se vzdaluje? Teď, když se blížíme ke konci. Právě ženský si nejvíc všimají konkurence. Ta holka na něj mrká, jak panenka. Rudne při každém jeho úsměvu. Směje se jako měsíček na hnoji a stále odhazuje svoje prameny vlasů. Prameny zrzavých vlasů, které vypadají jako špatně obarvené. Taky zrzka. Stejně jako já. S tím rozdílem, že u mě to je práva barva.
„Tak proč ty slzy?“ stane mi tváří v tvář. Zděšeně si promnu oči, abych zjistila, že můj zrak je doopravdy zamlžen.
„A proč ta náhlá hysterie z tvé strany, Dano?“ objeví se vedle mne Geret. Zase mě někdo zachraňuje.
„Nepleť se do toho“ sykne jeho směrem již zmíněná Dana.
„Má stejné právo se do toho plést, jako já. Matko“ stoupne si z druhé strany vedle mne Kurt.
„Ty už nemáš žádná práva!“ prskne. „Proč?“ optám se.
„Dovolil tvou přeměnu. Dovolil to!“ zakřičí, až se mnou sledovaná dvojce, otočí. Ricův pohled však ani na minutu nezavadí o ten můj. Jen se zájmem sleduje Daninino počínání. „To je až tak hrozné, že mě stvořil?“ zeptám se znovu.
„Ccc“ máchne rukou Dana „samozřejmě, že ano! Ty můžeš za to všechno, co se tu děje! Můžeš za povstání mých poddaných“ je přerušena odkašláním Emmy.
„Našich poddaných“ upozorní svoji kamarádku či co vlastně jsou.
„No jo“ odfrkne si bělovlasá žena „můžeš za smrt Freda, Lucy. Můžeš i za smrt mého muže! To ty“ namíří na mě ukazovák „to ty jsi mu zabila otce!“ Rázem, jako kdyby všichni ztratili dech. Konečně jsem svůj pohled zaměřila za bělovlasou ženu.
„Pročpak to naše malá, nevinná, krásná Kim udělala?“ zašišlá Sofie. V ten okamžik jí Aini zlomí vaz. Všichni v sálu zalapají po ztraceném dechu. „Tak proč?!“ zvýší hlas Dana, která zcela ignoruje smrt její kolegyně. „Urážel ho“ kuňknu.
„Cože?“ zvolají na stejno Kurt se Zion. „Ach, tak proto?“ ušklíbne se bělovlasá žena „vážně můžeš za všechno. Můžeš za víc, než jsem vůbec řekla.“
„Tak povídej“ zvednu k ní oči plné slz. „Co?“ odpoví zmateně.
„Povídej za co všechno ještě mohu“ vystrčím bradu.
„Zapomněla jsem na to nejdůležitější“ dramaticky klesne hlasem „můžeš za smrt svého otce“ uchechtne se. Pád. Tak bych popsala svůj smutek. Spadla jsem z klidu do bezradnosti.
„To není pravda!“ vyletí pobouřeně Ricova sestra.
„Ale je“ usměje se na ni úlisně.
„Nemůže za nic z toho, co jsi řekla“ stoupne si přede mne ochranářsky Kurt. A Rico se ani nehne. Hlavně, že stojí před tou napodobeninou zrzky. „Přestaň se mi laskavě stále plést do cesty!“ upozorní Kurta.
„Nebo co?“ udělá další krok vpřed. „Však ty víš“ pokyne chytře hlavou jeho matka, přičemž se za námi ozve bolestné vytí.
„Nechte už toho divadla!“ zařve mocně Samuel. Kurtův zrak padne na vlčici, jenž se bolestně válí na podlaze. Střídavě se díval na mě a zase na ni. Rozhodoval se pro koho. Jeho rozhodování jsem ukončila já. Stoupla jsem si před Kurta, značně dávajíc najevo, že jsem v tom zase sama. Když jsem se ohlédla, už za mnou nestál. Držel totiž Samuelovu hlavu a silně s ní mlátil o dlažděnou podlahu. V životě by mne nenapadlo, že budu stát tady. Že si budu hrát na silnou.
Vždy jsem viděla ve svém životě ten nudný stereotyp. Stereotyp, kdy vystudujete, uděláte děti a zbytek svého života budete jen pracovat a důchodu se možná ani nedočkáte. Viděla jsem ve své budoucnosti jen povinnosti a práci. Teď mám možnost žít volně a dlouho. Nikdy nebudu muset zažít smrt, které jsem se dříve tak moc obávala. Postupem času jsem začala počítat ve svém životě s Kurtem, kterého jsem z duše nenáviděla. Počítala jsem s takovým otravou. Pak s Ricem, s kterým jsem chtěla strávit celý svůj upírský život. Život, kdy mezi námi bude jen láska a svoboda. Kde je teď?! Proč nestojí jako správný přítel vedle mne? Proč je po mém boku Geret a né on? Proč?!
„Prdí na tebe, má milá. Místo toho stojí vedle mé komorné a vůbec si nevšímá Emm, která ho brzy zbaví života. Tady vidíš, pro koho si se rozhodla“ kývne hlavou k Ricovi, za kterým doopravdy stojí Emm.
„Byla by jsi spokojená, kdybych si vybrala tvého syna? Nebyla, tak nevím, co se mi to tu snažíš říct“ rozeběhnu se jeho směrem. Dřív však než stačím udělat krok, je moje paže v jejím sevření.
„Chceš zachránit někoho, kdo ti nikdy nebude stoprocentně odevzdán? Kdykoliv si může najít jiné pobavení“ poví vážně. Jako by snad tohle mělo být varování.
„Byla bych radši, kdyby jsi si vybrala Kurta. Bylo by výhodné mít v rodině takhle silnou osobnost. Avšak dávám ti poslední šanci na lepší život. Tři z mých řad jsou mrtví. Chop se tedy jejich místa po mém boku“ pokračuje dál. Dává mi možnost klidu. Dává mi variantu, kdy bych mohla za pár let být stejná jako ona. Dává mi moc. „Raději obětuji své štěstí, než jeho život. Přišla jsem sem s jasným cílem, který hodlám vykonat. Pro svoje pohodlí je neobětuju. Neobětuju je, pro tebe“ strhnu její ruku z mé paže, rozbíhajíc se k Emm.
Kolem svého přítele proletím jako šíp. Emm, celá v černém, se ocitne v mém stisku. Má ruka uchopí její krk a vyzvedne její tělo do výše.
„Není dobrý nápad sahat na něco, co je moje. Ne dnes. Ne tady a už vůbec ne, ty“ prsknu jí do tváře.
„Da-Dano“ sýpavě vysloví jméno vládkyně.
„Copak dráha?“ ozve se z povzdálí. „Po-moc“ prosí.
„Ale má drahá. Přeci by jsi nechtěla, abych tě zachraňovala. Kde je tvá důstojnost, jenž patří k tvému postavení?“ připomene fakt Dana. „Pro-prosím“ upře na mě zrak.
„Prosíš tu nepravou. Víš, drahá. Tady dívka z proroctví je zrazena. Její city jsou zadupány do země, jelikož její milý si v její přítomnosti flirtuje s mojí komornou. Vůbec mu nevadí, že mu i jí, jde o život a hlavně ji úplně zazdil, že Rico?“ zasměje se zvonivě bělovláska. Hluboký nádech se rozprostře přes halu. Nádech mého upíra.
„S nikým neflirtuji“ poví jen toto můj kluk.
„Vážně? A já si myslela, že ten polibek byl dosti pravý“ odvětí původní. „Polibek?“ hlesnu.
„Není to tak, jak-“ nedořekne, jelikož ho přeruší jeho sestra.
„A je to tu zase. Ty snad nejsi můj bratr, Rico! Na co se vymluvíš tentokrát? Na to, že tě políbila ona? Že jsi měl emoční zkrat?! Vždyť se pro tebe chtěla obětovat!“ jde za námi slyšet jen zadunění. Vzala mi slova. Řekla přesně to, co si tady myslel každý. Tohle je vážně jen noční můra, co nemá konec.
„Ani jedno“ sykne bolestně Rico. Slzy přes tváře už neví kam téct. Bezcitně se podívam na Emm, která z mého pohledu ihned pochopí.
„Konej, jak uznáš za vhodné“ šeptne, přičemž zavře oči. A mé ruce vyrvou její srdce z těla. Zkrvavenými prsty si setřu slzy. Ubrečená a ještě od krve upřu svůj pohled na mého kluka. Možná bývalého?
„Musím uznat, že pohled na vás je dokonalý. Nestává se často, aby mi někdo pomohl zabít všechny, které jsem zabít chtěla. Vlastně jste mi tím pomohli. Nuže a co vy, moje hrdličky?“ podívá se na mě a zároveň i na Rica Dana.
„Myslím, že tady nemusí být nic řečeno“ brouknu.
Ona bude milovat,dávat a přát. Tato dívka se stane nejsilnější z řad. Milovala jsem. Dávala jsem mu všechnu svoji lásku. Přála jsem si jeho život. Byla jsem silná a relativně v klidu se šla obětovat za svoji lásku. Riskovala jsem pro nic. Jedno ale nechápu. Jak mám být po tomhle nejsilnější z řad. Po tomhle budu slabá. Slabá, jako ještě nikdy.
Ahojkyyyy
Nějak se nám to zamotává, že? Počítejte v blízké době s koncem. Co říkáte na Rica? Myslíte si, že doopravdy políbil onu komornou?? Už zbyla jen Dana a Ethan z původních. Freya utrpěla zranění a Zion brzy škrábne.
U další kapitoly, byeeee!!