Pohled Kim
Při vyslovení oné věty nastalo všude ticho. Možná se mi zdálo, že se všichni zastavili a vyjeveně na mne zírali. Možná to byly jen bludy, jak pracovala má fantazie. Nejvíce mne však bolel pohled Rica. Hnědovlasá upírka spolu s holohlavým upírem drželi mého upíra a já nemohla nic dělat. Mohla jsem se jen obětovat. A to jsem taky udělala.
*„Proč pláčeš maličká?“ optá se své dcerky otec.
„Maminka mi vyprávěla pšíběh“ fňukne dívenka.
„Jaký?“
„O holčičce, co obětovala svůj život pro svého chlapce. Stal se z ní anděl“ ukápne dívce další neposedná slza.
„Ta už andělem byla, Kimi“ usměje se vlídně dívčin otec.
„Jakto?“ popotáhne holčička.
„Lidé, co tohle udělají měli vždy to nejčistší srdce. Jen mlsali mnoho čokolády a proto byli vysláni na Zem, aby zde svůj prohřešek napravili“ vysvětlí své dceři muž.
„Takže se pak zase všichni vrátí do nebe?“
„Ne, Kimi. Někteří se vrátit nechtějí, protože ani pomáhat nechtějí. Proto je na naší Zemi tolik lidí“ chytne dívenku za malou ručku její táta.
„Takže ty jsi taky anděl?“ usměje se zasněně zrzka.
„Ne, Kimi. Já anděl rozhodně nejsem“ na minutu se muži objeví na tváři úšklebek.
„Škoda tatí. Já bych anděl chtěla být“ povyskočí si dívenka.
„Však ty jsi. Si ten nejkrásnější anděl na celé planetě. Však sama jednou poznáš svoji čistotu duše“
„Tak to aby mi naostly kšídla“ pyšně se narovná dívka.
„Pročpak?“
„Protože chci vidět jejich temnou barvu“ broukne dívenka.
„Ale andělé mají bílá křídla. Mají je podle duše, zlato“ podívá se zamyšleně na svoji dceru.
„Právě proto chči vidět jejich černou barvu. Nemohu mít bílá kšídla táto“ zašišlá malá dívka.
„Proč?“ vykulí oči na svoji jedinou dceru.
„Protože bílá a černá nejde dohromady. Vždy vyhraje ta tmavá barva“ vysvětlí dcerka svému otci.
„Jak to myslíš, Kimi?“
„Viděl si snad někdy, aby bílá paštelka zcela pšemalovala černou?“ zastaví své krůčky.
Muž jen oněměle zavrtí hlavou.
„Ani maminka nemůže ovlivinit mě, protože ty si můj tatínek. Maminka je anděl, víš tati?“ usměje se dítě.
Muž jen zavrtí hlavou.
„Ty máš černou duši, tatínku. Maminka ji má čistou, jako vodičku. Neboj tati, nikomu neřeknu o tvé barvičce, protože mi to nevadí“ mrkne a beze slov vyběhne na zahradu před domkem.
V ten den muž poznal, co má doma za poklad. *
Byla to právě tato vzpomínka, co vyplula na mou mysl. Není možné, že se z vlídného, moudrého, milého muže stal arogantní, prázdný, na povel poslouchající chlap. Ta změna v jeho postoji, vzhledu, chování byla skoro hmatatelná. V této době by mi určitě neřekl, jak moc čistou duši mám. Připadá mi, že právě touto proměnou v krvelačnou bestii se ztratila. Vytratila se daleko do mého nitra. Nevím, proč jsem jeho viděla jako temnou skvrnu na mamčině vzhledu. Vážně jsem svého otce milovala. Milovala jsem jeho vysvětlení a moudré proslovy. Tehdy byl tak mladý a přesto tak moudrý. Dokázal čtyřleté dívce vysvětlit nemožné. Nikdy mi nedal záminku žárlit na ostatní děti, kterým se věnoval. Byl tu vždy hlavně pro mě.
Když přišel tenkrát do školky ve vojenském oblečení, tak se kolem něj všichni sesypali a jen já se k němu nemohla dostat. Tehdy mi bylo do breku. A on, jako největší hrdina všechny pohladil po hlavách a mě si vysadil za krk. Nechápu, jak došel z armády sem. Možná to bylo jen divadlo. Ta stránka, kterou ukazoval mé matce a mně, mohla být jen přetvářka. Mohl se přetvařovat před námi, né před bytostmi. Třeba právě tohle chování, které ke mně a ke všem ostatním projevil, je jeho pravé já. Nikde není jistota, že si na moudrého, chytrého a úžasného otce nehrál.
„Proč bych ti měla vyhovět?“ ušklíbla se hlavní původní.
„Protože když zemřu já, vzdají se“ pokrčím rameny. Už ani nemám sílu na hysterii. Hysterie přijde, pokud nesvolí.
„Opovaž se sáhnout na ni nebo na mého bratra!“ vřískne za mnou snědá upírka „a ty Kim přestaň blbnout!“ Po pravdě mi je fuk, že tím vše pokazím. Tady jde o život někoho, kdo prostě zemřít nesmí.
Všímám si té závislosti, kterou jsem si k němu vypěstovala, ovšem co čekáte od zamilované holky? Před onou nocí, kdy se ze mě doopravdy stala žena, jsem ho sice milovala, ale ne tak šíleně. Tou nocí se změnilo spousta věcí. Změnil se můj postoj k jiným klukům, k životu a hlavně k němu. Dřív jsem si připadala jako naivní puberťačka, co má konečně kluka. Teď nemám kluka, nýbrž přítele. Někoho, s kým už doopravdy počítám. Někoho, kdo počítá se mnou.
„Aaaach. Zion“ vydechne unaveně Dana.
„Odpusť si formality, Dano. Každý tady ví, že by ses nejraději vrhla po Kimininém krku, protože ohrožuje ten tvůj rozvalenej zadek. Povím ti, fitness by ti neuškodilo“ začne provokovat Zi, načež ji hlavní vládkyně začne vraždit pohledem.
„Bývaly časy, kdy by si se přede mnou roztekla, jen abych si tě všimla. Copak nevidíš, jak moc vás tato dívka změnila? Její špinavá krev, která ani není hybridí krví, nýbrž vážně všemožně kříženou, tu jen kazí ovzduší“ trhne pohledem ke mně. „Správně, ty časy bývaly! Pokud nás tato, jak ty říkáš dívka, změnila, tak jen v to lepší. Dřív jsem si nechávala jen srát na hlavu, stejně jako támhle náš novodobý Joker“ kývne hlavou k Ethanovi „teď je jedinečná příležitost se vzepřít tvému egu a o špinavé krvi tu raději nemluv, jelikož jak jsem se doslechla od stráží u brány, tak její rod je o mnoho starší, než ten tvůj. Už jen z principu by to tu měla vést ona sama. Byla by mi hanba, kdyby ostatní přišli na to, že jsem měla sluhu vlkodlaka, jenž byl z toho nejstaršího rodu vůbec. Svými činy si svou, podle tebe čistou krev, špiníš sama, drahá“ usměje se falešně.
Vážně už přestávám dávat tyhle všechny informace o jakýmsi původu. Jestliže to chápu dobře, tak jsem z nejstaršího rodu, kvůli své krvi z otcovy strany. Což znamená, že by zde měl spíše vládnout on, než ona. On však místo toho dělal hlídače upírce, jenž chtěla a chce proťat srdce jeho dcery. Nadále jsem podle všeho potomek vlkodlaka a kvůli „kletbě", kterou na původní seslala Ferencova pra pra pra prabába, jsem se neproměnila. Takže kdyby žádné proroctví nebylo, tak se tu proháním s ocasem nahoru a již dávno bych věděla o svém nadpřirozeném původu. Dle všech získaných informací, jsem potomek člověka a vlkodlaka, což už ze mě tvoří částečného hybrida. Ovšem to, že mě proměnil syn původních, který se právě líbá s Freyou(ano, vážně to beru s klidem)pokazilo průběh proměny ve zvíře. I přes to, že Kurt znal proroctví, kterého se tak urputně báli a bojí jeho rodiče, tak mě proměnil. Nikdo mi nenakecá, že o tom nevěděl. Vsadím se, že dobrých sto let ho do podrobna učili každičký detail. Leda, že by nevěděl o mém původu, což vlastně mohl být i důvod otcova odchodu. Pak je tu ale otázka, proč už dávno nezačali náš rod vyvražďovat. Vidíte jak je to komplikované?!
„Zion“ uchechtne se bělovlasá žena s pyšně vypadající korunou „věřím, že tady Kim ve vás probuzuje různé skryté stránky, nepopírám, že má své kouzlo, ovšem drzost a vulgarita je v mé blízkosti nevhodná. Její otec byl sice z nejstaršího rodu, ale to nic nemění na tom, že měl tlapy, kožich a ocas. Našemu světu musí vládnout jen ti nejmocnější, nejchytřejší, nejsilnější. To její otec rozhodně nebyl. Však po těch devíti letech, nebo kolik to bylo, ji ani nepoznal. Nebyl chytrý, mocný taky ne, jen tu sílu měl, avšak síla se nevyrovná moci. Proto potvrzuji svá slova. Zabte ho!“ zamračí se na Declain. Je obdivuhodné, jak mi urážky na mého biologického otce nevadí. Vadily mi jen a jen na jednoho muže. Na může, jenž byl právě odsouzen k smrti.
Víte, když Rico tenkrát se mnou skočil ze skály, tak jsem si dala podvědomě slib. Slib, který jsem nikdy nevyřkla nahlas, protože jsem už z části přestala doufat, že by se vrátil. Živ a zdráv. Proto jsem si na slib vzpomněla tenkrát, když jsem ho znovu uviděla v bytě. Věděla jsem, že pokud hrozí nějaké riziko mně, pak hrozí i jemu. Je neuvěřitelně oddaný a nikdy by mne nenechal samotnou, stejně jako já jeho. Ač se může zdát, že náš vztah nabral pohodlného směru, opak je pravdou. Myslíte, že stát po boku hysterce, která každou hodinu nerví z nadcházejícího střetnutí s původními, je jednoduché? Vážně pak není čas na nějaké hrátky v posteli či romantické scény, jak to bývá v pohádkách. Jistým způsobem toto je pohádka, ovšem ne tak nadějná.
Naděje může kdykoliv pohasnout, stejně jako naše životy. Nikde, opakuji nikde, nemáte jistotu, že když on zemře, pomůže to k vítězství. Taky nemáme jistotu, že když zemřu já, tak se vzdají. Naše pohádka je zcela o něčem jiném. Naděje je zde jen naivní žvást. Vládne zde rozum a reflex. Neuhnete kůlu, je po vás. Neuhnete Daně, je nařízena vaše smrt. Jenomže stejně jako v pohádkách jsou padouši lstiví i chytří, tak i zde to nezahálí. Když vas totiž chce někdo zničit, nechá vás trpět. A když ví, že tělesná bolest pro vás nic neznamená, tak půjde na psychickou. Proto mě nechá se dívat na smrt někoho, koho miluju. Pro koho bych obětovala i svůj nicotný život.
„Jak říkám, ho necháš jít“ udělám krok vpřed, přičemž hnědovlasá dívka, která uchopila Rica, couvne. „Tvá jistota je ohromující a velmi naivní, na dítě proroctví“ ušklíbne se Dana.
„Už dávno nejsem dítě. Chceš doopravdy způsobit bolest jen mně a nebo chceš, aby jistým způsobem trpěli všichni?“ pozvednu obočí. „Budiž, ať je po tvém. Pravdou je, že každý k tobě vzhlíží, ačkoliv to zcela upřímně nechápu. To, že padne jejich vzor je něco, co je donutí se vzdát. Jsi hloupá, když to dovoluješ“ pohodí rukou ke mně a hnědovláska přenechá bruneta muži, zatímco mě pevně uchopí za ramena, nutíc mne kleknout.
„Prvně ho pusť“ zasyčím.
„Ne. Chci, aby viděl smrt své milenky, přítelkyně a svého vzoru“ odmítne můj pokus o jeho propuštění, aby neviděl moji hlavu válet se na zemi. „Pak tedy ho pusť ihned po mé smrti“ zkousnu si ret, abych vyzněla stále tak pevně.
„Dobrá“ odmávne moje řeči lehce „jaké to je, vzhlížet do mé tváře a vědět, že pod mým jediným rozkazem zemřeš?“ nahne zvědavě hlavu na stranu.
„Je to jako otravná tříska pod nehtem. Nic s ní neuděláš, dokud se neuvolní a taky je ti tak strašně protivná“ ušklíbnu se a neudržím jedinou spropadenou slzu v oku. Jedna jediná slza ukáže moji slabost všem, co toto divadlo pozorují. A že jich je. Ti, co stále bojují nemají na výběr a ti, jenž přestali postávají vedle svých protovníků s vyděšeným výrazem.
„Poslední slova?“ ušklíbne se manžel Dany.
„Jsou“ nepatrně kývnu „myslíte si, že mou smrtí všechno skončí, že se všichni vzdají, ovšem pokud to udělají tihle, pak přijdou jiní“ ušklíbnu se, nadechujíc se k dalšímu proslovu. „Dano. Říká se, že před smrtí mohu mít i poslední přání. Mé přání tedy je, aby ses vytratila z Kurtova života a nikdy neprohlašovala, že jsi jeho matka. Protože od této chvíle, tvůj syn nebude chtít znát své rodiče“ mrknu na ni opovrživě.
„Hmmm“ zafuní neelegantně. Můj pohled však padne na snědou upírku, jenž vykuleně, zároveň smutně sleduje mé počínání. Moc dobře ví, že dělám dobře. Položím svůj život za jejího bratra a ač se jí to těžko přiznává, stále má více v lásce svoji krev, než tu mou.
„Zi“ steče mi první slza „opatruj ho prosím. Byla jsi ta nejlepší přítelkyně, kterou jsem kdy mohla poznat. Nikdy bych nevěřila, že z dívky, která mě ze začátku chtěla nechat zhebnout bez krve, se vyklube tahle milá, přívětivá a nejlepší Zion“ uměji se. Zbývá poslední, komu bych chtěla něco říct, ačkoliv i Kurtovi a klukům by se šiklo, avšak všichni tady stejně čekají, až domluvím ke své lásce.
„Rico“ vzlyknu. On jen zavrtí hlavou. „Milovala jsem tě, miluju a milovat budu. Netrap se tím, že jedna zrzka zmizí z tvého života, prosím. Žij dál. Najdi si upírku, která s tebou bude do skonání. Udělej to pro mě prosím. Nikdy jsem věřící nijak nebyla, avšak pevně věřím, že ať už budu v nebi či v pekle, vždy tě uvidím. V životě bych znovu nedovolila, aby jsi zmizel z mého života. Jsem sobec, vím to. Odpusť mi“ neudržím už proudy slz. I můj Rico utírá obličej do trika, jelikož slané potůčky mu brání ve výhledu na mě. Pak na mě upře jen ten nejsmutnější pohled, který jsem u něj spatřila. Jednou pozná, že s jinou se bude mít možná i lépe, než by se měl se mnou. Ví, že nemá cenu přít se o to, kdo zemře. Ví, že když se rozhodnu, už necouvnu. Zná mě a proto ví, že už ani není možnost, jelikož jsem jen krůček od hranice tmy.
Dana se uchechtne „jak dojemné“ zatleská.
„Tento den si zapamatujete jako ten, kdy zemřela jedna z vašich nadějí. Jako den, který vás bude varovat, že postavit se mi, se nevyplácí“ mávne rukou na znamení smrti.
Kaput.
Ahojky.
Wau, musím uznat, že tahle kapitola mě bavila psát.. A jsme pomalu u konce. Budu pomalu popravena? 😄
Děkuji za vote i comenty, moc si jich vážím a proto jimi nešetřete! 💘
U další kapči, byeeee.