Pohled Kim
Smutně jsem zavřela oční víčka dívce v mém náručí. Její hlavu položila na polštářek a sama se postavila. Odhodlaně, bez emocí zašla pro papír s tužkou. V obýváku začala kreslit svůj plán.
„Kurte, jak se nejlíp dostanem do hradu?“ broukla jsem.
„Proč do hradu?“ ozvala se Zion.
„Asi vnitřkem skály, je tam takovej tunel“ odpoví nezaujatě Kurt.
„Fajn“ záměrně ignoruji dotaz Zi a začnu čmrkat tužkou po papíře. „Budu potřebovat tvou pomoc Kurte“ zamrmlám soustředíc se na práci. Bez řečí si ke mně přisednul, žačínaje dopodrobna popisovat chodby i místnosti v hradu.
Když už jsme plánek dokončili, Kurtova ruka přistála na mém stehně. Hrdelně jsem zavrčela, jasně dávajíc najevo svůj nezájem a odpor. Můj nesouhlas však záměrně ignoroval do doby, než jsem jeho ruku s plesknutím odhodila. Nenávidím jeho suveréní chování. Nejsem nejspíš jediná, jelikož Rico vydal zvuk připomínající lámání kostí. Dneska prosím klid! Před chvílí ten debil mohl za Amandinu smrt a teď si v klídku položí svoji pracku na moji nohu.
Raději jsem to přešla, začínajíc s vysvětlováním mého plánu.
„Půjdeme tam zítra. Kurt půjde vchodem, jakože se znovu vrací ke své rodince“ pobaveně se ušklíbnu „my tři to vezmem tunelem, podle všeho by jsme měli vylézt ve sklepení, takže pak musíme nějak nepozorovatelně vklouznout do hradu. Kurt nechá omylem otevřenou bránu a tou půjdou ostatní upíři. Za námi půjdou dryády a hybridi“ vydechnu.
„To je všechno?“ podiví se Adam. Čekala jsem větší uznání.
„Co bys tam ještě chtěl?“ pokrčím rameny. Můj plán je stručný, jasný i jednoduchý, takže co se mu zase nelíbí? „No zlato“ podrbal se můj upír na zátylku „chybí ti tam strategie a všechno, co pak budem dělat. Například jak se zbavíme stráží, jak najdem původní, protože předpokládám, že tam chceš právě kvůli nim, jak si je chceš na boj rozdělit a tak“ nervózně se zašklebí.
Z mého upíra právě čiší obavy z mé reakce. Vážně se bojí, zda nezačnu šílet? Jsem krapet náladová, obzvlášť teď, ale no tak lidi!
„Tak s tím bude chtět asi pomoct ne? Vy tupci“ odfrkne si znovu klidná Zi a obdaří klučičí upíry nevábnými pohledy. Souhlasně jí přitakám. Přeci nemůžu tady být ta chytrá jen já.
„Tak já bych začala s námi. Kurt nikoho nezajímá“ pousměje se Zion. Pravda.
„Ha ha ha“ ozve se jmenovaný.
„My to budeme mít složitý“ promluvil zamyšleně můj kluk. Prostě tam vlítnem!
„Ani ne. Kus skály budete muset zdolat s lany. Tunel budete muset přejít po čtyřech, jinak nic složitého není“ oponoval Kurt.
„A víme kde stojí hlídači?“ připomenul jeden velmi důležitý fakt Adam. Vidíte? Opět myslí hlavou. Zase hledá všechna východiska. Ikdyž by se určitě v nouzi zabít dali.
„Tak si to shrnem. Prvně nám řekni, kde vůbec vylezem a pak kde jsou hlídači“ promluvím rozhodně.
***
Podle všeho by jsme měli vylézt ve sklepení, odkud vedou schody do potravinového sklepa. Ve sklepě s jídlem by už měli stát dva strážní, kteří však nejsou moc zruční na obranu. Ze spíže s potravou by jsme měli vylést díky dveřím, za kterými by teoreticky nikdo být neměl. Pak tedy se ocitneme v chodbě v přízemí. Tady už to prý bude horší na nepozorovatelnost. Chodbami se poflakují jak služebné, tak strážní i novorození upíři či hosté. Po stranách chodeb by měly býti závěsy. Stejné závěsy jako tehdy, kdy mě za ně strhl syn původních. Právě závěsy nám poskytnou ochranu, aby nás nikdo nespozoroval.
Jelikož sál původních je až ve třetím patře, budeme se muset mít pořádně na pozoru. Každým patrem se četnost stráží zvyšuje a bude skoro nemožné tam dojít bez povšimnutí či zabití někoho. Podle všeho s námi dryády půjdou ihned, zatímco skupina upírů půjde až hodinu po Kurtovi. Bude vážně zajímavé s desítkami hybridů a dryád proklouznout nepozorovaně. Kór, když některé dryády budou podle informací zelené barvy! Je to jako přehlídnout tlupu Shrecků! Shreck tady, Shreck tam a támhle.
Kurt vyjde ve stejný čas, jako vlezeme my na onu skálu. Plán je jednoduchý. Jelikož je to pan NĚKDO, tak mu bránu bez problémů otevřou. Jestliže jeho rodiče budou mít podezření určitě ho navštíví a nebo si ho nechají přivolat. Zahraje si na sebe a něco si vymyslí, aby mu to uvěřili. I on má cíl třetí patro. Odhadovaná doba počínání naší skupiny jsou dvě hodiny. On z toho jednu hodinu stráví v hradě. Na začátku nechá hlavní příchozí bránu otevřenou, aby o hodinu později mohli přijít spojenci.
Upíři by měli nepozorovatelně přijít bránou. Vezmou to obklikou. Nevezmou to přes nádvoří, nýbrž po boku hradeb. Vzhledem k hojnému počtu upírů, to bude velmi zajímavé. Stráže se nachází prý jen uvnitř stavby. Z venku to hlídávávali, když byli původní prvními lety na trůnech, protože v té době nikdo nevěřil jejich žvástům, že jsou neporazitelní a mocní. Tehdy se jim ještě dokázali postavit.
Překvapilo mne s jakou vervou se Kurt pustil do plánu. Popisoval všechny chodby, kde by se někdo mohl nacházet. Každý popis něčím doplnil. Například s hlídáním hradeb a historií vlády. Chvilkama z něj byla cítit i agrese smíchaná s nenávistí. Když začal mluvit o vládě jeho rodičů rozzuřil se. Znatelně vyzařoval nenávist s nechutí vůči své rodině. Skupina Kurtových upírů by měla postupovat zrovinka stejně jako ta naše. Budou se také pohybovat za závěsy a dokonce by jsme se měli i sejít v druhém patře, pokud se nic nepokazí.
„Teď by to chtělo nějakou tu taktiku boje, ne?“ zívne Zion, kterou to dozajista nezaujalo a nejraději by vyráběla děti se svým přítelem. Můžu mít vlastně děti? Asi ne. Nebo jo? Ou. Kurt se pustil do dlouhého výkladu naší taktiky.
Taktika vypadá následovně. Jelikož já mám občasné výpadky, tak se o stráže a další možné hrozby postará moje skupina. Ano. Všichni se shodli, že skupině hybridů, dryád a čtyřem upírům budu velet já. Holka, co nikdy nevelela a v životě nebojovala. Ale to jsem odbočila. Já jsem vlastně jejich atomová bomba. Jakmile se sejdeme s druhou skupinou, které jak jinak velí Kurt, tak vletíme do sálu k původním. Nepředpokládáme, že tam bude jen šestice původních, takže se ostatní pustí do boje. Mně se samozřejmě nechává Dana s Ferencem. Sofii chtěly dryády a taky ji mít budou. Tu černovlasou plastovou škaredou figurínu, jenž zaujímá místo vedle Ference a nese jméno Emm si vezme Kurt, jelikož ji odmalička nesnáší. Ethana necháme žít. Jasně jsem všem dala najevo, že tomu se neublíží.
V půlce boje, kdy určitě se zapojí i armáda původních by se měl dostavit Geret s Žehličkou a svojí skupinou spojenců. Ti by měli zřetelně pomoci. Podle Kurta je armáda Původních velmi dobře vycvičená. Také je to prý možná i kvůli věku, poněvadž v armádě se nenajde nikdo mladší sto let. Tím samozřejmě poukazoval na mých chabých sedm měsíců upírství. Připadám si někdy jako batole, které stárne a stárne. Chvaty a rány by měly býti na krk. Údajně dostanu vrhací nože, dýku a baterku s elektrošokama. Adam s Kurtem si jsou jisti, že když je ta malá hračička kopne, tak že se leknou a na chvilku nebudou dávat pozor. Já jsem jiného názoru.
Na původní se prý bude muset jít rychle, svižně, silně a přesně. Jedna jediná chyba vás může stát život. Samuela si po telefonu zamluvili kluci. Geret přímo skákal radostí, když se dozvěděl, že si ho může vzít na starosti. Že ho může pomalu zabít. Jsme zlí a hnusní? Ne, to doba a oni jsou zrůdy. My jim jen vracíme údery. Jejich zákeřné rány, které dříve schytávali nevinně bránějící se lidé. Spíše upíři. A zítra vláda krutovládců a namyšlených vládců zkončí. Co bude po jejich smrti? Nevím.
Zní to asi kýčovitě, ale já cítím, že tohle je to, co se ode mne očekává. Jakoby toto bylo poslání proroctví. Můj osud. Čím dál víc se mi utvrzuje v hlavě tvrzení, že za všechny tyto věci kolem, může to podělaný proroctví. Za smrt Amandy, Káji, za změnu Ricova chování, za změnu mého života a snad i za ztrátu táty.
„Co když ale Kurtovi neuvěří?“ zapochybuje Zi. Zase mi přerušila myšlenky o tom, kdo může za tuhle pitomou změnu.
„Uvěří“ ušklíbl se pohodově Kurt.
„Ale co když ne?“ zamračí se Zion. „Proč by mi nevěřili?“ odfrkne si můj stvořitel.
„Zradil si je“ řeknu tónem, který vypadá jako duchem nepřítomným. Kurtův zrak se na mě zkoumavě zaměří. Jasně říkajíc, ať to vyklopím. Jak chce.
„Zradil si je, Kurte. Zachránil si někoho, kdo měl umřít. Ty ses postavil vašim!“ gestykuluji mácháním rukou a kroutěním hlavy. Jeho výraz říkal všechno. On mě nechápe!
„Ježiši! Prostě si mě vzal od jistý smrti a to ti podle mého neprominou!“ vybuchnu.
„Já vím“ zvednul ironicky obočí. On to ví?!
Chvilkama má nechápavý výraz a pak zas chápavý i smířený?!
„Nekul tak oči“ uchechtne se. Tak teď bude mít zas naopak pobavený výraz? Nemůže mu prostě vydržet jedna blbá nálada hodinu?! Musí to měnit jak sliny v puse?!
„Kdo zavolá Gabriele a Sabrině?“ změní téma. Zion, Adam i já spolu s Ricem se na něj zadíváme.
„Hádej třikrát“ zvoláme naráz pobaveně.
„Tak fajn“ protáhne poslední slovo a přímo otráveně se přesune k telefonu.
***
„Prdelko?“ přimáčkne si mne k sobě Rico.
„Noo?“ otřu se zadkem o jeho rozkrok. „Pojď domů“ zaprosí. Aby jste to pochopili. Rozhodli jsme se pro jídlo, takže jsme se odebrali do místního klubu feťáků. Není smrdutý ani poblitý či nějak hodně špinavý. Je to průměrný klub, kde se udržuje levný vzhled. Zkrátka uklizený levný bar. „Ale já mám hlad“ položím si hlavu na jeho rameno.
„Tak pojď“ povzdychne si. Za ruku si mne odvede do malé uličky.
„Zaposlouchej se“ zkousne mi ušní lalůček. Nastražím uši. Z baru slyším každou dívku nebo kluka mluvit. Z horních pokojů slyším vzdechy holky, z vedlejší ulice štěkot psa a z uličky dopadání kapek na zem s doprovodem funění.
Jako Bella z Twilight jsem trhla hlavou k onomu zvuku. Přísahala bych, že mi oči zrudly a špičáky se prodloužily. Jak sfetovaná holka, jsem se otočila na mého upíra a vášnivě ho políbila. Jestli říkáte, že vaše líbání je třetí světová, tak nevím, co je to naše. Řeknu to asi nějak takhle. Představte si baterku o několika voltech, jak jede na plnou energii. Nemohu tvrdit, že se Rico brání. Ba naopak. Levou rukou mi mačká zadek a pravou si mne přidržuje za pas. Pomaloučku se odtrhnu a svojí rychlostí se objevím před holkou se stříkačkou v ruce a se slastným výrazem ve tváři. Říkala jsem, že to je bar feťáků. Dokonce se to i jmenuje “People fet.“ Jako v celku ten název nechápu.
Bez varování jí poskytnu další bolestnou rozkoš. Zabořím svoje špičáky do jejího krku, za což si u ní vysloužím blažený pohled. Každičká kapka její zdrogované krve mi rozpumpovala tep. Každou kapku jsem slastně spolkla. Tekla proudem. Se zavřenýma očima jsem jí vyndala injekci z žíly a ruku jí pokrčila. Povím vám, že je lepší pít kluky. Těch holek vám je potom líto. Nějakým zvláštním způsobem jsem jí vysála všechny drogy v těle. V náruči mi zůstala jen unavená dívka. Se slovy, které jsem i poprvé řekla onomu muži jsem vzala nohy na ramena.
Jako největší drsňačka jsem s krví na spodním rtu políbila svého přítele a vložila svoji ruku do té jeho. Jednu věc mohu všem slíbit. Nenechám Amandinu smrt jen tak. Možná zemřela, ale i tak se jim postavím. Splním jí poslední přání.
„Kim?“ zastaví se můj hnědooký brunet.
„Hmm?“ pousměju se.
„Musím ti něco říct dřív, než přijdem dom“ pousměje se. Říká mi to barák od vilky. Proč mám pocit, že se mi to vůbec nebude líbit?
„Tak mluv“ polknu.
„Volali jsme Fredovi“ zamrzne mu úsměv.
„No a?“ nechápu. Místo odpovědi se jen kameně dívá za mne. Nechápavě se otočím a otevřu pusu dokořán.
Kurňa. Takže proto o tom mluvil. Vůbec se nezměnil. Stále stejný, alespoň vzhledem.
„A tak jsem tady“ promluví. I chováním se nezměnil.
Ahojkyyy!!
Blíží se to! Blíží!! Jste alespoň trošičku napnutí??? 😷
Kapitolku další vydám zítra, protože jsem nestíhala.. (přijímačky a pohovory a všechno možný).
Takze se omlouvám!! Teď by to mělo být zase v pohodě.
Když nebudu stíhat, tak každý víkend vyjdou 2-3kapitolky aby vynahradily ten týden.
U 35. kapči, byeeee!!!