Kurt odhodil její tělo dříve, než celá ukrvácená postava padla na mne. Zion nechala vyprahlou a zuboženě unavenou Amandu ležet, Adam měl na tváři zase svůj výraz, Kurt se usmíval a čistýma rukama mi pomáhal vstát. A Rico držel v levačce Kájinino srdce...
Vytřeštěnými očními bulvami jsem hleděla na zakrvácenou ruku Rica. Amanda se ze své únavy bleskurychle vzpamatovala a dodávala na dojmu hororu svým ječením. A můj brunet jen stál s rozevřenou dlaní, ve které našlo místečko Kájino srdce. Jestli jsem se někdy cítila špatně, tak je to právě teď. Moje provinilost se ukládala na něm. Už po několikáté trpěl kvůli mně. Ne kvůli Kurtovi, Zion nebo Adamovi či Káji. Nýbrž doopravdy kvůli mně. Už od toho pádu trpěl. Jenomže kdo mohl vědět, že zrovna já budu nějaký výmysl z proroctví, které vyřkla nějaká pošahaná babizna.
„Ty si ju zabil! Pane Bože, vy ste ju zabili!!!" křičela fialovlasá holka s piercingem. Můj hnědoočko jen nepřítomně zíral na nehybné tělo svého „potomka", který se do něj zamiloval.
„Pane Bože! Karolíno" ječela jediná lidská osoba v téhle prohnilé vilce. Jestli nezklapne, tak ju nakopu.
„Co jste to kur*va udělali?!" řvala dál a úspěšně ignorovala mé myšlenky o jejím těle, které bude brzo od modřin. „Uklidni se" otočila se k ní otráveně moje upírská kámoška. Moje řeč, Zion. „Uklidnit se?! Vždyť to nejde!!!! Teď mě jako taky zabijete? Nehledě na to, že ses do mě zakousla ty krávo!" začala nadávat Zii.
„Važ slova" pohrozil naoplátku Adam, bráníc svoji holku.
Následně se to slovama jen výřilo. Amanda všem nadávala, jací jsme volové, blbci, debilové, kreténi, mamlasové, velrybožrouti a tak dále. Vůbec jsem jí nemohla vysvětlit, že velryby nejíme. Zion se bránila také slovy, takže to byla sama mrcha, děvka, kráva, ču*ka, šunka, namýšlená nádhera, ku*va a dále. Nebudu zapírat, že to bylo poprvé, co jsem svoji upírskou kamarádku slyšela mluvit dost hodně sprostě. Jednu chvíli se zdálo, že to překvapilo i ji samotnou. Její vykulený výraz po slově ču*ka byl k nezaplacení. Najednou se mohla v klidu měřit s Amandou a jejím slovníkem. Jen si to přiznejme. Každý v těžké a obtížné situaci má svůj slovník. Já například nadávám smetákům, topením, židlím a lidem. No a nebo su ticho. Jako teď.
Kurt zlostně vrčel a někdy jsem si myslela, že Amandu zakousne jako divoký vlkodlak. V očích mu blikala rudě červená a vůbec nevyzařoval dojem lidskosti jako Zion. Ta byla až na nadávky relativně v pohodě. Její přítel na tom byl zrovna tak. Až na to, že se s překvapením díval na mlčícího Rica. Když si vzpomenu na Ricovo sebevědomí zaráží mě, co jsem s ním provedla. Změnil se. Šíleně moc se změnil. Můj vnitřek sám neví, jestli je mé srdíčko rádo či ne. Jen si vzpomeňte na jeho narážky skrz můj zadek. „Ale prdelku má pěknou" byla jeho první narážka na mě. Na jednu stranu mě to i přitahovalo. Protože, co se škádlívá rádo se mívá.
Pohled Zion
Ta mudlovská šmejdka mi nadává! Ta proradná, falešná a zlá mrcha mi nadává!! Udivuje mě klidný výraz Kim. Její oči jen zařezaně bloudí po všech osobách a mnohokrát se zaseknou na mrtvém těle bratrovi svěřenkyně. Celkem se v této situaci ztrácím. Vždycky jsem věděla, že pro Rica Kájina znamená mnoho, ale že bude až nepřítomný z její ztráty? Kámen, který s obavami ležel na mém srdci spadl ihned, jak jsem uviděla jeho automatický reflex s rukou. V tu chvíli bylo jasné, že už od začátku má vybranou tu, která je pro něho důležitější.
Kim to vidět nemohla, ale jakmile růžovlasá upírka skočila na její tělo, tak Ricovi začala cukat ruka. Byla to jako poslední rána pod pás, když jí začala slovně ubližovat. A že vím, že si ty slova zapamatovala. Ve chvíli, kdy se její výčitky proměnily v záchvat, jeho ruka nevydržela ovládání a prostě si prorazila cestu k srdci Káji. Pak to byl jen výraz, který znamenal jen jediné. V tu chvíli si oddychl, že jeho milované nic nehrozí.
Kdyby však nevyrval Káji srdce on, udělal by to Adam a nebo Kurt. Můj bratr si toho byl moc dobře vědom. Věděl, jak a kdy by umřela. Stejně jako to věděli všichni až na ty tři. Až na Amandu, Kim a Káju. Není mi jí líto. O jejích citech vím od začátku. Byla jen otázka času, kdy si toho bratříček všimne. I když to byla jeho hračka na hraní, hrál si s ní moc. Byly časy, kdy s ní chodil a pak se s ní zase rozešel. Takhle to bylo třeba třikrát za měsíc. Sám nevěděl, co cítí a co chce. Za to ona měla svůj cíl už od začátku.
„Brácha!" křičela jsem za opilým bratrem. Upír a ožere se jako prasátko. Kulhavým upířím během se motal po staré dlaždicové silnici. Lidé už spali a nebo si povídali u svíčky, která byla jediným zdrojem světla v této době. Málokterý dům svítil. Malé i starší děti už dávno prožívaly sny, zatímco já se tady honím za tímhle pablbem. Jen ho chňapnout a bylo by vyhráno. Jenomže chňapněte mého bratra, jenž je o chvilku starším upírem. Je to jako kdyby jste byli oslem, jenž se honí za mrkví, kterou má na špagátku přivázanou jezdec na vašem hřbetu. Běžíte za ní a stejně je to marné. Stále vám totiž utíká. „Rico tak stůj!" žadonil můj hlas, když zahl do chudší čtvrti. Udýchaně jsem ho doběhla a to co jsem spatřila mi vyrazilo dech. Rico stojí před náctiletou dívenkou, oblečenou v růžových obyčejných šatech. Hlavu jí zdobí otrhaný klobouček a uplakaně na nás upírá zrak. Až teď si všimnu její sukénky, která je už značně ušumtělá a z části ohořelá. Váhavým krokem zujmu místo vedle Rica, který je rázem vystřízlivělí. Nedivím se mu. Pach krve se roznáší do všech koutů. Důkladně přejedu dívku pohledem a zastavím se až u jejího břicha. Rukou zakrývá krvavou a značně hlubokou ránu. „Co se ti stalo?" optám se bezmyšlenkovitě. Zvedne ke mně ubrečený pohled a bez citů nebo emocí odpoví „vyvraždili celou moji rodinu!" Naskočí mi husí kůže při dívčím hlasu. „Proč?" navázal na výslech už neopilí bratr. Dívka se zakouká do jeho očí a sykne bolestí. Opatrně odendá ručku z rány a odkryje tak velice rozsáhlé poranění. Její ruka je celá zakrvácená. „Nezaplatili jsme daně" odpověděla po chvilce. Je na první pohled jasné, že ztratila neuvěřitelné množství krve. Snad bych odešla pro pomoc, snad bych ji sama odnesla k lékaři, kdybych nezahlédla něhu v Ricových očí. Náhle bylo jasné, co se chystá udělat a byla by blbost mu v tom bránit. Je paličatý jako beran. „Pomůžu ti" vyřkl mně očekávanou větu. Vždycky měl soucit k chudákům a myslil si, jak jim tímto nepomůže. Ironie je, že se z nich pak stali grázlové nebo tyrani. Opláceli lidem vše, co jim natropili. „Ššššš" uklidnil její pláč a ona se uklidněná usmála. Bolestně. Bez připravování se do dívky zakousne a ignoruje její cukání a slzy. Odtrhne se až, když slábne a nechá svůj jed kolovat v její krvi.
Vždycky chtěl pomáhat. Pomáhal všem, co trpěli. Proto taky jeden čas vzrostl počet krvelačných monster. Nechal toho na moje požádání. Po Kájinině přeměně.
V našem příbytku, na mé loži otevřela oči. Její rudá barva zářila do tmy noci a můj bratr z ní nemohl spustit oči. Ostatně jako u každého. Teď však je něco jinak. Ona neječí, nehysterčí ani nepanikaří. Jen zamilovaně hledí na mého bratra.
V tu chvíli jsem netušila, jak se na něj tahle holka upne. Jak bude dělat vše, co si můj bráška bude přát a nebo jak bude dolízat a všechny kolem něj odstraňovat.
„Ricoo" zakřičím přes celý dům. Odpovědi se mi nedostane. Moje kroky tedy automaticky zamíří k jeho ložnici, kde ale taky ihned zastanou. Karolína se může zbláznit a Rico jen funí. Už zase. Nechá se. Od doby, co se proměnila. Nevím jestli oddanost trvá padesát let, ale už mi to leze krkem. Je jako jeho šukací panenka, která o to žádá. Zvuky ustanou a uvolněný bratr vyjde z pokoje. „To už přeháníte ne?!" vyjedu na něj bez rozpaků, že jsem stála před jeho pokojem. „Nikoho jinýho nemá a tak to taky bere" zabručí a s ručníkem kolem pasu zaleze do umývárny.
Tehdy měl pravdu. On se stal jediným členem její rodiny. Ostatní byli mrtví a já jsem jí nesedla, což bylo oboustranné. Odešla z našeho domu až po příkazu Rica. Strčil ji k Edgarovi, což bylo pro ni to nejlepší řešení. Stala se z ní holka, co se upnula na každého chlapa a dala mu všechno ze sebe. Nebyl to život. K Ricovi se vracela pravidelně, protože věděla, kdy mu chybí. Nevím jak. Netuším. Jen vím, že se vždy objevila ve správném okamžiku.
Naposledy se vrátila u Freda. To bylo poprvé, co se netrefila do správné chvilky. V té době poznala změnu na mém bratrovi. Možná i v tom okamžiku, kdy ji od něj sprostě a nekompromisně odehnala moje zrzavá upíří kamarádka. Jednoduše jí vlezla do zelí a Rico neprotestoval. Naopak si ji k sobě dostával sám.
Jak to všechno vím? Odjakživa poznávám nitro člověka. Poznám, kdy je člověku špatně, smutně, nenávistně. Jsem jako upíří psycholog, i když neumím radit a pomoci z problémů alespoň vím, co jim je.
„Co s ní uděláme?" optal se Adam a tím ukončil moji vzpomínkovou náladu. Jeho blonďaté vlasy mu lezly do očí, ač je vůbec dlouhé nemá. Zamilovaně se usměju.
„Necháme ji tady?" optala se probuzená Kim, která taky dost dobře čte mého bratra. Někdy ji v tom obdivuji. Čte v něm jako v knížce, která je pro děti. Prostě jednoduše. „Jasně že necháte!" zapištěla vysoce kravka a uraženě vstala. Moje ochutnání její krve ji značně oslabilo a proto měla co dělat, aby se udržela na nohou.
Mé oči zaznamenaly cuknutí Kim, a tak jsem se otočila na důvod. Známá něha se objevila v Ricových očích a já měla pocit, že ho přerazím za ten nápad v jeho hlavince.
„Rico ne" promluví místo mě zrzka a já stejně jako Rico otevřu překvapeně pusu.
„Co ne?" optal se podezřívavě.
„Ona nemůže být upírem" zakroutila odmítavě hlavou a mě znovu poklesla pusa k zemi.
„Měla by jsi zavřít pusu, vlítne ti tam mucha Lady" obejme mne ze zadu Adam. S úsměvem jsem ji zavřela a vzápětí opět otevřela, když Rico moji kamarádku objal zrovinka jako můj kluk. Přenesl se přes to rychle, chlapeček.
„Připadám si opuštěně" zabrblal Kurt při pohledu na nás. Následně pomohl dojít Amandě k pohovce a sedl si spolu s ní.
„Na ni zapomeň" zavrčela děsivě Kim.
Jen čekám na sarkastický smích od Amandy. A ono nic. Jen vysíleně padla na gauč a usnula.
„Neboj se, na ni žárlit nemusíš" poslal vzdušnou pusu její stvořitel, což si vysloužilo Ricovo napnutí a ztuhnutí. „Nežárlila bych" začala se smát dotyčná „jen jí nepřeju nikoho z mých přátel a blízkých" usmála se.
Pohled Kurta
„Nežárlila bych" tlemila se „jen jí nepřeju nikoho z mých přátel a blízkých" usmála se nevinně a mně poskočil tep na výši neurčitou. Možná to překvapilo a potěšilo jen mě, ale právě mě začala brát jako blízkého, což je úspěch.
Slibuju ti Kim, že to půjde výš. Nebudu jen kamarád nebo blízký člověk. Já tě dostanu a ty se kvůli mně svážeš v pevný síti. A nebude úniku.
Ahojkyyyy!
Tak jsem tu s jistou kapčou, která to vysvětluje alespoň trošičku..
Jsou to vzpomínky na den přeměny Káji.. Která nám zkapala xD
Jsem zlá autorka.. :|
U 31.kapitolky,byyeeeee!
Btw. Ještě dnes vydám kapitolu na otázky. Takže si připravte otázky a napište je do ní!! ❤️