Ace se nervózně kousal do rtu a netrpělivě podupkával nohou. Cítil hluboké, neovladatelné vzrušení, ale při pohledu na ledový výraz na Lokiho obličeji se snažil na sobě nedát nic znát. I ostatní lidé... respektive Bohové, shromáždění kolem něj vypadali naoko klidně. Což ale nemusela být vůbec pravda. Protože nikdo nemohl tušit, co se odehrává v hlavě nějakého Boha.
Konečně! Velká vrata Hlavního sálu se nesnesitelně pomalu, skřípavě otevřela a Ace uviděl malou postavičku nějaké ženy. Ta udělala pár váhavých kroků směrem k nim. Jak se blížila, Ace si uvědomil, že není až tak malá a slabá, jak se v tom prudkém světle zpočátku zdálo. Byla dost vypracovaná a svalnatá, drsného vzezření a nebyla nijak zvlášť upravená. Měl dojem, že se snad nikdy nečesala a myla se jenom občas, když omylem spadla do řeky.
Žena se přiblížila, ale Ace si vůbec nevšímala, postavila se přímo před Sigyn a drze na ni hleděla. Sigyn otráveně převrátila oči a vzdychla si. Na tohle teď vůbec neměla náladu. Přemítala, zda by to ženskou neměla rovnou mávnutím ruky spálit na uhel... Ta myšlenka byla velice lákavá. Ale udělat to nemohla.
"Arhildo, poklekni před svým králem a svou Bohyní," vyzval tu drzou stařenu Loki a tvářil se u toho dost zarputile, takže žena nakonec neochotně klesla na kolena. Byla si vědoma toho, že když Loki nemá dobrou náladu, není dobré ho neposlechnout.
"Tohle je tvůj syn, kterého jsi zplodila s Bohem Freyem," ukázala na Ace Sigyn. "Nechceš se na něj podívat a něco mu říct?"
Arhilda razantně zavrtěla hlavou. Stále ji měla skloněnou, zrak zabodnutý do podlahy, jako by tam zkoumala nějaký vzácný poklad.
Ace ztuhl. S tímhle nepočítal. Tajně doufal, že jeho matka ho přijme a naučí ho všechno, co by měl syn Valkýry znát. Ale tahle cizí osoba tomu byla na stovky mil vzdálená.
"Arhildo," oslovila ji znova Sigyn přívětivě a přiblížila se k ní ,"je to jediný Freyův potomek, který přežil Ragnarok, takže pro mně osobně je velice drahý. A ty jsi jeho matka, copak vůbec nic necítíš?"
"Valkýry nemají syny. Rodí pouze dcery a ty učí prastarému válečnému umění. Jsou to průvodkyně na cestě do Valhally a také skvělé léčitelky," procedila mezi zuby Arhilda a tvrdošíjně přitom koukala do podlahy.
"A přesto tady stojí tvůj syn," oponoval Loki lehce pobaveně. "To nemůžeš zapřít. Má tvoje oči. Zbytek je celý Frey, pokud mohu soudit."
"Já nemám syna," opakovala zatvrzele Valkýra, "měla jsem dceru, ale ta zemřela při Ragnaroku."
"Chceš říct, že jsi tohoto mladíka neporodila?" Sigyn zněla dost naštvaně.
"Porodila jsem ho. Ale není to můj syn," Arhilda stále trvala na svém a její hlas se ani malinko nezachvěl.
"Tohle je marný," vybouchla náhle Astrid. "Co to s tebou k čertu ženská je? Měla bys být šťastná, žes porodila tak úžasné dítě!"
Sigyn mávla rukou. "Je jasné, že se zuby-nehty držíš starých, hloupých tradic, které ovšem už dávno neplatí. Je to tvoje volba a já tě nebudu k ničemu nutit. Nemůžeš někoho milovat násilím. Ale dlužíš mi ještě jednu odpověď. Jaké je jeho pravé jméno?"
"Magnus."
Odpověď přišla rychle, vyhrkla to jméno ze sebe s určitým odporem, vyplivla to slovo jako jed, který ji pomalu celá léta užíral a ona se ho konečně chtěla zbavit a osvobodit se.
"To jméno mu dal Frey?" Zeptala se rozechvěle Sigyn.
Arhilda mlčky přikývla. Víc neměla co říct.
"Dobře, můžeš jít. Odejdi z Asgardu někam velmi daleko, nechci už o tobě slyšet. Jestli tě ovšem napadne, že se mi znova postavíš, tak už tě nenechám žít," řekla Sigyn hlubokým hlasem.
"Ještě moment," vložil se do toho Ace. Pomalu předstoupil před Arhildu a snažil se jí pohlédnout přímo do očí, což ovšem nebylo možné, protože stále měla hluboce skloněnou hlavu.
"Proč mě tak nenávidíš? Co jsem ti udělal?"
Arhilda se zachvěla. Pomalu zvedala hlavu a z očí jí přímo sršela zášť.
"Protože jsi synem zrádce," řekla velmi pomalu a zřetelně. "Já Freya opravdu, hluboce milovala. Dala bych mu všechno, obětovala bych za něj svůj život. On mě ale ihned opustil a víckrát už se mnou nechtěl nic mít. To léto, kdy ses narodil, se oženil s jinou. Nevzal si ovšem Bohyni, nýbrž obyčejnou midgardskou ženu, jménem Jotungerdra. Ale osud ho potrestal. Když byla těhotná, ona i nenarozené dítě zemřely při nějaké nehodě. Jiné děti předtím ani potom neměl. Ale já ho už tak nenáviděla, že jsem se na tebe nedokázala vůbec podívat. On nevěděl, zda mě tehdy oplodnil a já tušila, že by si tě chtěl nechat u sebe. Ale to jsem nemohla dovolit. Nechala jsem tě na Midgardu bez toho, abys poznal, jak mocný bys mohl být. To byla moje pomsta."
V síni se rozhostilo šokované ticho.
"Zabijeme ji?" Zeptala se po chvilce Hela s nadějí v hlase.
"To není tak špatný nápad," odtušil Loki. "Ale její osud závisí zcela na Aceovi. Chci říct... Magnusovi. Tak si odteď budeš říkat. Magnus Freyson."
"Ať jde, kam chce," mávl Magnus rukou. "Nebudu se jí vnucovat. Nenávidí mého otce a nenávidí i mně. To není dobrá matka."
Arhilda se rozhlédla kolem sebe. Všichni se na ni dívali s odporem, což jí ovšem vůbec nevadilo. Nepočítala s tím, že by se odsud dostala živá a najednou měla před sebou možnost svobodně odejít, kamkoliv chtěla.
Otočila se a bez jediného slůvka odešla.
"Tak to bychom měli ohledně mateřství," okomentovala celé dění Astrid. "Lepší žádná matka, než tahle." Pohlédla na svého vyvoleného, který nehybně stál a v očích měl děsivý výraz.
"Jmenuju se Magnus. Jsem Asgardský Bůh."