"Copak ty nemáš žádné další příbuzné?" Zeptal se rozčileně Tony s neblahým tušením, že mu ta prostá Emily nakonec zůstane na krku. Ne že by si nemohl dovolit živit dalšího člena rodiny, ale stačili mu už ti puberťáci z Asgardu a jeho adoptivní syn. A všichni byli Bohové. A kdoví z jakého důvodu ji dotáhli přímo sem.
"Ne, nemám nikoho," pokrčila Emily lhostejně rameny a stále se nepřítomně dívala ven z okna. Měla pocit, že tohle všechno je jenom špatný sen a ona se za chvilku probudí ve své posteli a z kuchyně zase uslyší mámin hlas, který ji volá k snídani. A všechno bude zase tak, jako předtím.
"A ... tvůj otec?" Nataša doufala, že když se to zeptá tichým tónem, tak Emily moc neraní.
"Toho zabil Loki." Řekla to tak lhostejně, jako by předpovídala počasí. Jo, bude foukat vítr a trochu pršet... jo, a mého tátu zabil Loki. Prostě normální den.
Na chvilku se v místnosti rozhostilo šokované ticho. Narfi a Hela se na sebe podívali. Ragnar zrudl a Astrid unaveně sklonila hlavu. Kdykoliv narazili na něco špatného, byl za tím Loki, jak jinak.
"Jak tohle můžeš vědět?" Ozvala se Hela, která se jako vždycky vzpamatovala jako první. Naklonila hlavu a podezíravě se na Emily zadívala.
"Vím to zcela jistě." Emily se trochu narovnala. "Táta patřil k policejnímu oddílu, který kdysi v Seattlu s Lokim bojoval. Tehdy Loki zabil vícero lidí, když zničil půlku města. A můj otec k nim také bohužel patřil."
"Ach," řekl Narfi rozpačitě, "omlouvám se. No... asi ti nezbyde nic jiného, než zůstat tady. Teda, pokud budeš chtít. Tonymu to určitě vadit nebude."
Emily se na něj tak vděčně podívala, až se Narfi málem začervenal. Ragnar si kousl do rtu, protože představa toho, že Emily bude tak blízko, byla velice lákavá, ale nechtěl to dávat příliš najevo. Uvědomoval si, že jeho kráska je smrtelná a velice křehká a zranitelná. Jeho otec také kdysi miloval smrtelnou dívku a možná by s ní zůstal až navěky a byl by šťastný. Nebýt Lokiho... Jeho myšlenky se najednou zatoulaly zcela jiným směrem.
"Tak já zůstanu s vámi," šeptla Emily s pohledem upřeným na Narfiho, který se už mezitím věnoval něčemu zcela jinému a její pohled mu unikl.
Všichni s tím bez problémů souhlasili, až na Helu. "Myslím, že to není dobrý nápad. Mám takový špatný pocit..." Hrábla si rukou do vlasů. "Mám tušení, že to nedopadně dobře. Neměla by tu být. Nepatří sem."
"Své věštitelské schopnosti si schovej na Asgard," odsekl naštvaně Ragnar. "Já se o ni postarám." Přistoupil k Emily a zcela bez okolků ji objal. To objetí bylo spíš přátelské než milostné, protože ji nechtěl polekat. A taky mu vadila společnost ostatních.
"Jak myslíš," pokrčila Hela lhostejně rameny. "Nakonec... je to jenom smrtelnice. Stejně jednou umře. Dřív nebo později..."
To bezpochyby. A ten čas byl velmi blízko. Jenomže tohle věděla jenom Hela. A té to bylo úplně jedno.
****
"Dámská jízda?" Astrid nechápala, co tím Rose a Emily myslí. "To jako budeme spolu někde jezdit? Na koni? Nebo v autě?"
Rose se zasmála. "Moje milá, ty jsi někdy fakt jako kdybys spadla z Měsíce. Prostě si připravíme hezký večer - nalakujeme si nehty, uděláme si vlasy, namícháme dobré drinky a zdrbneme všechny ze školy. A krásný večer bude za námi. Chápeš? Copak tam u vás jste to nedělali?"
"Ani moc ne. Uniká mi smysl celého toho podniku." Usmála se Astrid omluvně. Ale cítila se jako dokonalý hlupák.
"To nevadí, jdu všechno připravit," mávla Rose rukou a elegantně odplula.
"Proč jste jí to neřekli?" Zeptala se nechápavě Emily, která to všechno jenom mlčky pozorovala a tvářila se nezúčastněně.
"Myslíš to, že jsme Bohové?" Astrid se na sebe zálibně dívala do zrcadla a napadlo ji, že ona žádnou úpravu vlasů či nehtů rozhodně nepotřebuje. Byla dokonalá, jako vždycky. A ještě dlouho bude.
"Jo. A vůbec... když tak dlouho chodí s Acem, jak je možné, že na to vůbec nepřišla? Ani při sexu? Nebylo jí to vůbec divné?"
Astrid se prudce otočila. "Co jí mělo být divné? Jestli byla předtím panna...." Najednou jí to došlo. Rose URČITĚ před tím nebyla panna, tím si Astrid byla zcela jistá. Ale ona sama panna byla a taky nikdy neviděla nahého smrtelníka, takže netušila, zda jsou opravdu rozdíly mezi Bohem a mužem tak velké.
"Možná se Rose dívá na věci ze špatného úhlu," řekla nakonec zamyšleně. "A možná je jenom tak moc zahleděná do sebe, že kromě její vlastní osoby ji nic jiného nezajímá."
"Myslela jsem, že jste dobré kamarádky..." Emily vypadala zaraženě.
"To jsme," řekla Astrid rychle. "Ty nejlepší."
"To je úžasné. Mít za kamarádku Bohyni a ani o tom nevědět." Emily si sedla na postel se zkříženýma nohama a po chvilce váhání nabrala odvahu se Astrid něco zeptat a rychle tak využít toho, že jsou spolu samy.
"Hele, Astrid... Jak to u vás na Asgardu chodí? Můžete před svatbou s někým... však víš co myslím..."
"No, u nás obvykle partnery nestřídáme - a to platí hlavně pro ženy. Když si někoho asgardská dívka vybere, tak se za něj také vdá a před svatbou nejsou povoleny žádné intimní kontakty. A to partnerství trvá navěky."
"Chápu." Emily sklonila hlavu a v ruce rozpačitě žmoulala roh polštáře. Její výraz byl velice výmluvný. A zklamaný.
"Ale Ragnar nikoho nikdy neměl, neboj, nemáš na Asgardu žádnou konkurenci," řekla s úsměvem Astrid a sedla si těsně vedlě ní. Myslela, že ji tím velmi potěší.
"A Narfi?"
Astrid ztuhla. Ta otázka na chvilku zavisla ve vzduchu jako dobře nabroušená sekyra.
"Narfi?" Zopakovala Astrid nechápavě. Odmítala uvěřit tomu, co právě slyšela.
"Je v Narfiho životě nějaká dívka?" Emily se dívala Astrid přímo do očí a ta všechno pochopila. Ta pravda, tak prostá a zářivá a přitom tak nebezpečná. Tak absurdní.
"Na Narfiho radši zapomeň," sykla tiše, ale důrazně. "To rozhodně není vhodný partner pro tebe."
"Proč ne?" Emily se nehodlala vzdát bez boje.
"Narfi má... určité poslání. A navíc, jeho matka... je dost náročná, řekla bych. A jeho otec zabil tvého otce, takže je to uzavřený případ. Nemáš šanci ani u Narfiho, ani u jeho rodičů. Nemluvě o tom, že Hela by tě nejspíš zabila..."
"Já Lokiho obdivuji. A Narfi je jeho syn. Jeho dokonale nádherný, tajemný syn se všími božími vlastnostmi. A božím tělem..." Emily se zasnila.
"Ať se na místě propadnu do Hellheimu," zaklela Astrid. "Ty jsi vážně magor... A jakou roli v tom všem vlastně hraje Ragnar?"
"Ragnar? To je fuk," mávla Emily otráveně rukou, "nemůžu za to, že se do mě zamiloval. Pro mě existuje jenom Narfi. Nikdo jiný. On je středobodem celého mého vesmíru."
"To se ale Hele líbit nebude," oponovala Astrid, "tohle je opravdu nebezpečná hra. Hela by nikdy do rodiny obyčejnou smrtelnici nepřijala. Nemluvě o Lokim, který lidi nenávidí. Oni tě zabijou."
"Udělám pro Narfiho všechno, třeba obětuju svůj vlastní život. Stálo by to za to. Kdybych s ním mohla strávit alespoň jedinou noc... Klidně bych si pak šla pro smrt." Zašeptala Emily odhodlaně a tvářila se u toho tak vážně, že i Astrid pochopila, že tahle smrtelnice by mohla být potenciálně nebezpečná.
Hela měla pravdu, Emily asi brzy zemře, pomyslela si v duchu, ale nahlas nic neřekla. Ona sama měla problémy s jinou smrtelnicí, která už zakrátko měla poznat, jak chutná pomsta rozzlobené Bohyně.
A tak pustila nebohou Emily z hlavy.