Uplynulo několik dlouhých minut, plných hlubokého ticha. Ace přemýšlel nad tím, zda si z něj ta parta z Asgardu dělá fakt slušnou srandu, nebo je to všechno pravda. Ne, že by si předtím nikdy nevšiml rozdílů mezi sebou a svými spolužáky... Už od mala pozoroval, že je mnohem silnější, chytřejsí, hbitější a rychlejší, než všichni ostatní. Taky byl nejlepším žákem na celé škole, měl jedničky ze všech předmětů a k tomu všemu byl kapitánem fotbalového mužstva. Ale původně si myslel, že jeho biologičtí rodiče byli špičkoví sportovci (nebo vědci) nebo tak něco. Na Bohy a Valkýry rozhodně nemyslel. Ani netušil, že něco takového existuje.
Ale pokud byli jeho praví rodiče z Asgardu a jeho otcem byl nějaký Bůh... Mnohé by to vysvětlovalo.
"Vy...můžete zjisit, kdo jsou mí rodiče?" Prolomil nakonec ticho jako první Ace. Jeho otec mu sice řekl, že přivede nějaké zvláštní děcka, ale neprozradil, že to budou Bohové z jiné planety. Nevadí.
"Bez problémů," ozvala se Hela sebevědomě. "Moje matka je Bohyně Valkýr, má přístup ke všem tajným záznamům o tom, která Valkýra s kým zplodila dítě. Tvým otcem bude někdo z Původních Bohů, protože ses narodil ještě před Ragnarokem. Ale teď jsou tví rodiče velice pravděpodobně mrtví. Oba dva." Řekla to úplně klidně a bez emocí, jako by četla předpověď počasí.
"Díky, žes mu to tak citlivě vysvětlila," ozvala se rozhořčená Astrid. "Moje matka je Zenia, bývalá velitelka Valkýr, můj otec je Bůh pomsty Válí a můj děda asgardský král - Bůh Loki." Malinko se uklonila a nevinně se usmála, což vyvolalo ruměnec na obličeji Ace.
"Já jsem Narfi, bratr Hely a syn Lokiho," promluvil Narfi důrazně. Díval se zpříma, s rovnými rameny, a širokým postojem, aby daj najevo odvahu a nadřazenost. Ten hoch byl sice potomkem Boha, ale to bylo asi tak všechno. On byl synem Krále.
"A já jsem Ragnar, syn Boha Thora a bojovnice Sif." Ragnar si v sebevědomí nezadal s Narfim a ten ho šlehl zlostným pohledem. Probíhala mezi nimi téměř neviditelná zášť, soupeřivost a nevraživost, přesto, že byli blízcí příbuzní. Nebo možná právě proto...
"Moc mě těší," odkašlal si Ace. " Otec mi o vás dost vyprávěl. Teda, nezmínil se o tom, kdo přesně jste, ale... Mimochodem, asi bychom ho měli probrat k životu, ne?" Vzpomněl si Ace na Tonyho, dosud nehybně ležícího na podlaze.
"Sehnala jsem žrádlo pro to tvé zlostné štěně," vpadla nečekaně dovnitř Nataša a ihned si všimla zamdletého Tonyho na zemi. Vypadal, že je mrtvý.
"Co jste mu doprdele udělali?" Otočila se okamžitě na Helu, která překvapeně zamrkala. "Byla jsem pryč sotva pět minut, a už jste ho stihli přizabít?"
"Proč myslíš, že jsme mu něco udělali?" Zeptala se Astrid šokovaně. "Prostě omdlel, když slyšel tu novinu. Nemáme s tím nic společného. A vůbec, tvůj postoj je velmi nedůstojný a urážlivý, něco takového by sis na Asgardu vůbec nemohla dovolit."
"Jakou novinu?" Klekla si Nataša k Tonymu a zatřásla s ním. Jako by neslyšela Astridinu výčitku. Tony ovšem nijak nereagoval, proto mu vzápětí vrazila dvě pořádné facky.
Hela a Narfi se společně usmáli. Ragnar vypadal lhostejně a Astrid měla oči jenom pro Ace. Každému z nich byl Tony více-méně ukradený.
Tony se pomalu probral a rukou si začal hladit bolavý zátylek. Netušil, kde je a proč. Všiml si kolem stojících postav, ale zrak měl zamlžený. "Co se stalo?" Zeptal se mátožně. Měl pocit, že je po pořádné opici, ale kdy byl na večírku?
"Prý jsi omdlel," promluvila Nataša opatrně, "když jsi slyšel nějakou novinu nebo co..."
Tony prudce vyskočil na nohy, ale zavrávoral a téměř ztratil rovnováhu. Ace k němu rychle přiskočil a zachytil ho. "Natašo," vydechl Tony, "zavolej všechny do Hlavní místnosti, chci vám něco oznámit. Hlavně ať přijde tvůj manžel, ať už je kdekoliv. Budu potřebovat jeho pomoc."
Nataša se na nic neptala a odkvapila, ale po cestě nevěřícně kroutila hlavou. Vůbec nechápala, co mu ta děcka mohla říct, že to Tonyho tak vzalo. Co tak velkého se mohlo stát během pěti minut? Nenapadlo ji, že na zničení světa by to úplně stačilo.
"Takže velký Hulk tady nežije s vámi?" Zeptala se drze Hela. "Přesto, že je ženatý? A co tedy vlastně dělá?"
"A co vlastně dělá jeho žena?" Opáčil Narfi. Z výrazu jeho obličeje bylo poznat, co tím konkrétně myslí. Ani jeden z nich neměl valné mínění o Avengers, ani když by byli obří a zelení.
"Ne, Hulk tady není," hlesl Tony a klesl do nejbližší židle, "většinou se zdržuje v oblastech, kde může pomáhat chudým. Tam svou sílu skvěle využije a nikoho neohrožuje. To byla jeho volba. A Nataša souhlasila."
"A co jim všem chceš oznámit, otče?" Zeptal se Ace. Ze všech událostí byl trochu zmatený a nesvůj. Právě zjistil, že je Bůh, nebo tak něco. To s vámi pořádně zamává.
"No přece že jsi Bůh. Dlouhé roky jsme si s Brucem říkali, že bychom chtěli zkoumat nějakého z asgardských Bohů pěkně zblízka, abychom zjistili, co je vlastně podstata božství. A teď na to budeme mít skvělou příležitost. Pět Bohů všech kategorií. A jeden z nich je můj vlastní ... tedy adoptovaný syn." Tony se snažil potlačit dojetí a skrýt slzy, proto sklonil hlavu.
Ace toho využil a posunky naznačoval ostatním, aby pomlčeli o tom, kdo jsou jeho praví rodiče. Velmi toužil poznat jejich totožnost, ale rozhodně nechtěl nijak ublížit Tonymu, proto se rozhodl být i nadále poslušným a pozorným synem.
Ale už v tuto chvíli věděl, že jeho osudem bude Asgard.