Ragnar nejistě pozoroval svého otce, jak váhavým, ale cílevědomým krokem míří k neznámé ženské, na které bylo na první pohled jasné, že je to obyčejná smrtelnice z Midgardu. Zdálo se mu to velice podezřelé. Kdo ksakru je ta babizna? Vypadala, že je jí kolem čtyřicítky, měla dlouhé, tmavé a hladké vlasy, sčesané v jednoduchém účesu, na nose velké brýle a byla oblečena do upnutých černých šatů, které podtrhovaly její drobnou, štíhlou postavu.
Nevypadala nijak zvláštně, výjimečně ani zajímavě. Rozhodně nesplňovala Ragnarovy představy o ženské kráse - on sám dával přednost vysokým urostlým ženám valkýrského typu, ženám, které uměly skvěle ovládat svého hřebce i svou ostrou zbraň. Takové ženy uměly vymlátit celou hospody bez jakékoliv mužské pomoci.
"Ahoj Jane," pozdravil Thor svou osudovou lásku, kterou neviděl téměř 15 let. Musel se sakra soustředit, aby se mu netřásl hlas. Založil ruce za zády, aby působil odtažitě, tvářil se neutrálně a urputně se snažil nerozbrečet se tady a teď jako malý kluk. Měl sto chutí kleknout si ihned na kolena, zabořit obličej do jejího břicha a vdechnout tu starou známou vůni. Vůni, která ho přiváděla téměř k šílenství, která ho mučila a zároveň mu způsobovala tu největší, nejsladší rozkoš.
"Thore," kývla Jane jemně hlavou.
"Jak se máš?" Zeptal se Thor naoko lhostejně. Netoužil po tom, aby mu vyprávěla jak se šťastně vdala a porodila pět dětí, nebo něco takového, nicméně moc rád poslouchal její hlas. Hrozně se bál, že bude mluvit. A taky se bál, že s ním mluvit nebude.
"Docela to ujde," pokrčila nejistě rameny, "mám hodně práce. Tony Stark otevřel nové centrum Avengers a testujeme tak spoustu nových zbraní. Midgard je v bezpečí."
To Thora absolutně nijak nezaujalo. Věděl, že je Midgard v bezpečí, postaral se o to už dávno. Lidé mu v tuto chvíli byli docela lhostejní. Nezáleželo na nikom a na ničem. Svět se zastavil. Jen pro tento kratičký okamih.
"A co... co děláš ty? Jsi sama?" Odhodlal se nakonec na zcela přímou otázku.
Jane se pomalu napila medoviny, aby získala čas a pak odložila pohár na blízký stolek. Trochu si upravila brýle na nose a zašeptala: "Mám svou práci. To je jediné, čemu se věnuji." Výraz jejího obličeje byl nečitelný. Thor netušil, jak tomu má rozumět, ale než se stihl zase něco zeptat, stála u nich Sif s velkým a zcela falešným úsměvem na tváři.
"Jane, ráda tě vidím," řekla milým hlasem. "Thore, náš syn zase provokuje místní mladíky, mohl bys prosím na něho dohlédnout?" Otočila se ke svému manželovi a probodla ho pohledem. Bylo zcela jasné, co si o celé této situaci myslí. A nebylo to nic hezkého. Thor zaťal zuby, ale nic neřekl. Poslechl svou manželku v domnění, že se vyhne pozdější hádce a poraženecky odešel.
Úsměv z tváře Sif zmizel tak rychle, jako rozbředlý sníh na jarním sluníčku.
"Nevím, proč jsi sem přišla," procedila mezi zuby, "ale na Thora zapomeň. Myslíš, že když jsi rozvedená, tak si ho prostě vemeš zpátky?" Ušklíbla se a protáhla ramena. Vypadala docela jako válečnice z legend, což taky doopravdy byla.
"Jak víš, že jsem se rozvedla?" Zeptala se šokovaně Jane. Netušila, že její život je sledován. Zrovna tady.
"Vím spoustu věcí, o kterých TY nemáš ani tušení," odpověděla Sif výhrůžným tónem. Vycenila zuby v děsivém úsměvu a promnula si ruce tak, až jí zapraskaly kosti. Její gesto nemohlo být výmluvnější.
Celou jejich debatu zdáli nenápadně pozorovala Sigyn, která po fiasku s Daimonem právě přemýšlela nad tím, jestli její plán na odstranění Thora a hlavně Ragnara z Asgardu vyjde. Ale štěstí v ten den zřejmě stálo na její straně. Velmi nečekaně jí nabídl řešení Tony Stark, aniž by o tom vůbec tušil.
Tony stál obklopen houfem Asgarďanů a bavil je svými drsnými žerty. Miloval být středem pozornosti, to vždycky sršel vtipem, byl zábavný a neodolatelný. To si všimla i místní mládež a tak se Hela, Narfi, Astrid a nakonec i věšně nespokojený a zasmušilý Ragnar připojili k němu. S otevřenými ústy naslouchali obyčejnému smrtelníkovi, jehož sebevědomí bylo naprosto nevídané. Ani jeden z nich nechápal. jak se takhle pyšně může chovat někdo, kdo je tak slabý a zranitelný a nemá žádné nadlidské či boží vlastnosti.
Sigyn to zaznamenala a pomalu se k nim přibližovala. V hlavě se jí rodil nový plán. Tony ještě zvýšil dávku svého šarmu a vtipu a jen co se Sigyn přiblížila na doslech, začal mluvit přímo o ní.
"A tak se Bohyně Sigyn ocitla v sídle Avengers a pomáhala nám zkrotit démonického Lokiho, který se doslova utrhl z řetězu. Zahynulo přitom hodně lidí a půlka Seattle se musela postavit nanovo od základů, ale zvládli jsme to. A já postavil nové sídlo Avengers - ještě větší, lepší a nebezpečnější, než bylo předtím." Kolem se ozval nadšený potlesk. Tony se ukláněl, jako by byl největší hvězdou divadla na Brodwayi.
"Gratuluji," pronesla Sigyn lhostejně. "Vidím, že ses vůbec nezměnil." Udělala kyselou grimasu.
"Sigyn, drahoušku," oslovil ji Tony důvěrně, což vyvolalo nesmírný údiv v očích jejích dětí, "jak se máš? Koukám, že ty ses taky vůbec nezměnila."
"To bude asi tím, že jsem Bohyně a na rozdíl od tebe se nejspíš dožiju 5000 let," usadila ho se seběvědomým úsměvem. Tony se zakřenil, ale nevypadalo to, že ho nějak vyvedla z rovnováhy.
"Stále tak krásná a zárověň drsná, jako předtím," zalichotil jí Tony a malinko se uklonil. "Nechtěla by ses zase podívat do Seattlu? Vyrostla jsi tam a určitě tam ještě znáš kopu lidí... Mohli bychom udělat nějakou párty." Mrkl spiklenecky okem.
"Ani ne," mávla rukou, "na Midgardu rozhodně není nic, co by mě zajímalo. Kromě Midgarsormra, samozřejmě."
"No, já bych se na Midgard klidně podívala," ozvala se najednou Hela. "Mohlo by to být zajímavé, vidět jak žijou obyčejní smrtelníci. Kromě Niflheimu jsem ještě nikde nebyla. A za rok budu žít pouze v Hellheimu. Chtěla bych poznat i jiné světy."
"Já taky," přidala se rychle Astrid, "jak vypadají lidé na Midgardu? Jsou tak hezcí jako já... chci říct jako my?"
"Mám skvělý nápad," vyhlásil Tony potěšeně, "co kdybyste vy děcka z Asgardu přijeli do sídla Avengers a strávili tam nějakou dobu a naučili se všechno o Midgardu? V budoucnu by se vám to mohlo skvěle hodit..."
Než stihla Sigyn cokoliv říct, předběhl ji Narfi.
"To zní opravdu zajímavě," řekl s neobvyklým nadšením, "já bych do toho šel."
"Tak to já jdu taky," vyhlásil rychle Ragnar, jako by se bál, že ho jeho příbuzní v něčem předběhnou.
A Sigyn poznala, že její nápad bude prostě boží. Vyšlo to, ani nedoufala. Sice netušila, zda s tím Loki vůbec bude souhlasit, ale začala plánovat budoucnost. Svou, svých dětí a celého Asgardu.
"Jestli to tedy tak moc chcete, můžete tam odjet na několik měsíců. Ale abyste z toho něco měli, abyste se vůbec něco naučili. bude potřebné, abyste splynuli s davem. Takže tam budete žít jako obyčení čtrnáctiletí smrtelníci. Budete nosit jejich oděv, jíst jejich jídlo a dodržovat jejich zákony, zvyky a tradice. A nebudete používat svou sílu a kouzla." To bylo trochu riskantní, ale musela to říct. Potřebovala vědět, zda její děti zvládnout chovat se jako smrtelníci z jiné planety.
Na moment zavládlo ohromené ticho, ale poté se ozval nadšený potlesk Astrid. "Jů, to bude zábava! Ještě nikdy jsem nezkoušela jaké to je být v kůži obyčejného smrtelníka!"
"Já s tím teda rozhodně nesouhlasím," ozvala se najednou odkudsi zezádu Sif, "Ragnare, nepřeji si, abys šel na Midgard." Postavila se před rozjařenou bandu dětí a zaujala zcela výmluvný nesouhlasný postoj.
"Ale já musím," odporoval její syn zdatně, "když nepojedu, budu vypadat jako zbabělec, co se bojí postarat se sám o sebe bez použití kouzel. Jsem nejlepší v bojovém výcviku, nějaké smrtelníky snad zvládnu levou zadní." Ragnar byl rozčilen na nejvyšší možnou míru. Takhle ho ztrapnila vlastní matka, jako by byl hloupé mimino. Kousl si do rtu, aby neřekl něco dalšího, něco, co by ho později mohlo velmi mrzet.
Sif si kousla do rtu, protože si uvědomila, že mu už nemůže rozkazovat, nebyl to už ten malý kluk, kterého kdysi nosila na zádech. Ona sama smrtelně nenávidela Midgard, protože v hloubi srdce věděla, že Thor stále miluje tu druhou. Rozhodla se, že alespoň Thora rozhodně na Midgard nepustí.
"Dobře, jak chceš," pokrčila nakonec rameny. "Ale půjdeš sám, bez otce. Stejně, jako ostatní."
"Paráda," potěšila se Hela. "Ale svého nového mazlíčka si vezmu sebou, to mi nikdo nemůže zakázat." Najednou všude zavládla všeobecná euforie, asgardská mládež se začala mezi sebou vzrušeně bavit o tom, jaké to asi bude a co tam vůbec budou dělat.
"Co se tady děje?" Přistavil se u nich znenadání Loki. Všichni bezradně zmlkli. Nikdo nepomyslel na to, co na celý jejich bezvadný midgardský plán vlastně řekne král Asgardu.
"Následníci Asgardu pojedou na výpravu na Midgard, aby nabrali nové zkušenosti," řekla Sigyn. Snažila se vypadat sebevědomě a drsně zároveň, aby její manžel neměl moc chuť s ní o něčem diskutovat.
"M I D G A R D?" Loki vyslovil to slovo velice pomalu a štítivě, jako by to byla smrtelná nakažlivá nemoc.
"Ano, Midgard," přikývla Sigyn klidně. "Místo, kde jsem prožila své první roky. A kde jsem potkala tebe."
Loki zaváhal. Uričtě v tom bylo něco víc, ale zatím nevěděl co a nechtěl to řešit na veřejnosti."No budiž," připustil nakonec neochotně, protože se nechtěl hádat se svou ženou přede všemi hosty, "ale budu trvat na určitých omezeních. Například bych byl rád, kdyby nečuměli na televizi. Vůbec. Nikdy."
"Co je televize?" Zeptala se Hela zvídavě. To slovo znělo tak cizokrajně a zvláštně. Jako nějaká zakázaná lahůdka.
"To uvidíš... teda neuvidíš," řekl Tony rychle, když si všiml Lokiho výraz v obličeji. Moc dobře věděl, proč Loki nechce, aby se jeho děti dívali na nějaké filmy, ve kterých by případně mohl hrát určitý herec. Minulost zaťala svůj ostrý drápek.
"Tak domluveno?" Zeptal se Tony. "Po oslavě si můžete hned zabalit. Ale neberte si toho moc. Žádné zbraně, kouzelné nápoje, nebo místní šaty. Na Midgardu dostanete jiné oblečení. A mobily a tak."
"Mobily? Co jsou mobily?" Zeptala se Astrid. Bylo to čím dál lepší. Slova, o kterých nikdy neslyšeli, nové věci, jiní lidé a zážitky, které je čekali... Sotva dokázala vydržet na místě, chtěla odejít hned a okamžitě.
Tony převrátil oči. "Vy vážně o Midgardu nic nevíte? Copak vám o něm nikdo nikdy nevyprávěl?"
"Midgard u nás není zrovna populární téma," řekla Hela. "Matka nám kdysi dávno vyprávěla nějaké pohádky z Midgardu, ale byly to hrozně divné příběhy. Jako například nějaká malá holčička se vybrala sama do lesa. To samo o sobě je podezřelé, ale ona místo toho, aby zvolila nějaké vhodné oblečení, které splyne s okolím a dá se v něm ukrýt zbraň, oblíkla se do výrazně červeného pláště s kapucí, takže tím pádem poutala nežádoucí pozornost. A proto ji sežral vlk. Co to má jako bejt? To holky na Midgardu nedostávají žádný bojový výcvik?"
Tony v duchu počítal do deseti. Začínal přemýšlet nad tím. že vzít nevycválaná božstva v pubertálním věku, s nadlidskou sílou a mocí magie někam do cizího prostředí nebyl zrovna jeho nejlepší nápad. Ale už bylo příliš pozdě couvnout.
"Já to zvládnu," usmál se přívětivě na Sigyn a Lokiho, aby ho nezačali považovat za slabocha. "A nemusíte se bát, v sídle Avengers se jim nic nestane, žádné nebezpečí jim nehrozí, postarám se o ně."
Sigyn a Loki se rozesmáli na plné kolo. "Snad si nemyslíš...," zakuckávala se Sigyn od smíchu, "že by jim něco hrozilo... Jsou to bohové, prokristapána! Nebezpečí hrozí jenom těm, kdo se jim postaví do cesty."
"Jasně," uvědomil si najednou Tony rozsah celé své příští zkázy - zvané Puberťáci z Asgardu, "ale já to zvládnu. Poradil jsem si se všemi vesmírnými zloduchy, snad dokážu zkrotit partu dětí..." V duchu už věděl, že nejde o to, že jsou to děti. Byli to Bohové, kouzelníci a nezkrotní válečnici, kteří by mohl vyvolat novou Apokalypsu kdykoliv a kdekoliv by se jim zamanulo.
"Hodně štěstí," usmál se Loki sarkasticky, "budeš ho určitě potřebovat."
Tony neodpověděl. Zhluboka se napil chutné medoviny a přál si ihned upadnout do bezvědomí a vzbudit se až někdy řekněme za deset let, až bude po všem.
Ale toto přání se mu bohužel nevyplnilo.