Loki se postavil mezi své děti, Helu měl po levé ruce a Narfiho zase po pravé, ve které držel i Kopí osudu. Hela trochu nespokojeně sykla, protože to rozmístění se jí nezdálo moc příznivé. Ale rozhodla se zachovat ledový klid, tak, jak jí to Loki učil, snažila se nedat najevo své pravé pocity. Zhluboka se nadechla a narovnala ramena. To jí pomohlo získat sebejistotu. Rozhlédla se kolem sebe a s jistým uspokojením zjistila, že zraky téměř všech přítomných se upírají přímo na ni. Jako by všichni čekali, že Kopí bude JEJÍ.
Narfi zasmušile koukal do podlahy. Vypadalo to, že tam objevil nějaký vzácný obraz nesmírné ceny a na otcovu přítomnost nijak nereagoval. Kousal se do rtu, ramena svěšená a jeho levá noha prozrazovala mírnou nervozitu. Aniž si to uvědomoval, klepal špičkou boty o podlahu, což vydávalo tichý, ale pronikavý zvuk.
"Mí milovaní," pronesl Loki sametovým hlasem, "jste předurčeni k tomu, abyste ovládli svět. Proto každému z vás věnuji to, co považuji za potřebné ve vaší budoucnosti. Helo, má draá dcero, světlo mých očí, slunce mé obloyhy, ty budeš svrchovanou královnou podsvětí a vedle tebe bude stát můj věrný přítel, který se postará o to, aby se ti nikdy nic nestalo. Je nesmírně mocný a každý se ho bojí, takže ty jako jeho oficiální partnerka získáš takový respekt a uznání, které si plně zasloužíš. Hellheim vypadá zcela jinak jako Asgard a ty budeš potřebovat NĚCO SPECIÁLNÍHO, na co se můžeš vždycky spolehnout. Něco, co tě ochrání a dodá ti sílu."
Hela se ušklíbla a upřela zrak na Kopí osudu. Teď, právě teď se to stane... Její otec jí podá nejmocnější zbraň ze všech. Bude královnou celého světa... Myšlenky jí divoce vířily hlavou, zatímco čekala, až Loki zvedne ruku a podá jí ho. Ale nic takového se nestalo.
"Věnuji ti svého unikátního hřebce Sleipnira, který jediný ze živých bytostí z říše zvířat má schopnost žít přímo v pekle. Bude ti věrným služebníkem."
Hela strnula a musela sebrat veškeré své sebeovládání, aby nezačala řvát nahlas. Její obličej neprozrazoval žádné emoce. Zachovala nehybnou "poker face", i když měla chuť se na svého otce vrhnout a mlátit ho pěstma do hrudi, ale věděla, že by tím vyvolala skandál a Lokiho by takovou hněvivou reakcí na veřejnosti velice zklamala. Znova se hluboce nadechla. Tentokrát ne v očekávání něčeho úžasného, ale protože byla zklamaná. Frustrovaná. Nasraná. To všechno dohromady. Byla dcerou Bohů, vikingskou dívkou a zároveň puberťačkou. To je smrtelná kombinace, koktejl všech možných i nemožných emocí a nálad. Kdyby tak někdo mohl číst její momentální myšlenky, asi by se dost divil.
Ale Hela se ovládla. Musela.Půvabně se uklonila a s milým úsměvem pronesla: "Mockrát ti děkuji za tak vzácný dar, otče. Velmi si toho vážím." A přitom hodila po Lokim ostrý pohled, který mohl zachytit jenom on sám. Ten pohled vyjadřoval veškerý zmatek a frustraci, které právě pociťovala a Loki ty signály zcela zřetelně zachytil. Zablesklo se mu v očích, ale nijak jinak nedal najevo to, že pochopil, že to všechno Hela říká jenom z donucení. Byl hrdý na to, že se ovládla a nevybouchla.
Otočil se k Narfimu, který zatím nehybně stál a poslouchal jejich rozhovor. Dobře vnímal ty divoké vibrace, které probíhaly mezi jeho sestrou a otcem. Ale ani na něm nebylo poznat, co si doopravdy myslí, ale nebylo to kvůli tomu, že by se dokázal tak dobře ovládat. On byl prostě takový - uzavřený a tichý a nikdo netušil, co se v něm vlastně skrývá.
"Synu," oslovil ho Loki laskavě, "jako příští vládce země, která je teď spálená a vysušená na troud, budeš mít hodně práce. Musíš ji znova osídlit, přivést k životu a nastolit novou vládu. Jsi zčásti Ledový Obr a tak pro tebe nebude problém žít ve zmrzlé pustině. Ale tím, že se ujmeš moci, určitě získáš nové nepřátele a proto právě tobě věnuji Kopí osudu, obdařené nesmírnou kouzelnou mocí. Užívej ji rozumně a s mírou."
Kolem se rozhostilo dokonalé ticho. Nikdo z přítomných nevydal ani hláska, nikdo nepohnul svalem.
Loki objal svého syna a pak mu do ruky vsunul Kopí. Narfiho překvapilo, jak je těžké a málem neovladatelné, ale umínil si naučit se ho ovládat co nejdřív. Zvedl Kopí vysoko do vzduchu ve vítězném gestu a najednou v sále vypukl frenetický aplaus. Všichni kolem provolávali na slávu příštímu králi Yotunheimu.
Všichni, kromě Ragnara, Thora a Sif...
A jeho sestry Hely. Její temný pohled vysílal jasné signály. A Narfi jim porozuměl.
****
Narozeninová oslava byla v plném proudu a hosté se po vydatné hostině rozptýlili po sále v různých skupinkách, které spolu zaujatě diskutovali.
Hela napjatě čekala, zda k ní přijde Daimon. Po tom předchozím zklamání, které zažila s Kopím osudu, si chtěla nějak spravit náladu a napadlo ji, že její příští manžel, který byl mocným bohem a vládcem pekelné země, by jí v tom snad mohl pomoci.
Klidně seděla u stolu a popíjela silné elfské víno, když si všimla, že její náhrdelník se temně rozzářil a byl téměř rudý. Usmála se. Začínala chápat, že tento vzácný dar nějak ukazuje její budoucnost a dává jí najevo, co jí čeká.
Měla pravdu, vzápětí k ní dorazil Daimon, který měl na sobě rudý oděv s dlouhým černým pláštěm. V ruce nesl těžký balík, který vypadal jako takový netypický narozeninový dárek - byl zabalen v uhlově černém papíře ozdobeném zlatými lebkami a kolem něj byl provázána černá mašle se zlatým okrajem.
"Moje drahá, smím ti něco věnovat?" Zeptal se Daimon mile a Hela si znova s překvapením uvědomila, jak sympaticky a nevinně ten chlap působí. A byla nesmírně zvědavá na to, jak asi vypadá jeho temná stránka.
"Ano, děkuji," odpověděla způsobně a nenáhlivě začala rozvazovat stuhu. Intenzivně přemýšlela nad tím, co by mohla dostat jako dárek z pekla. Když balík nakonec rozevřela, překvapeně vyjekla. To, co uviděla uvnitř ji totálně šokovalo.
Překvapeně zvedla hlavu. "To... myslíš vážně? ŠTĚNĚ????"
Daimon se pousmál. "To není obyčejné štěně. Je to potomek strážce pekel. Jednou bude hlídat pekelnou bránu, aby z pekla nikdo neutekl. Teda, ne že by to jinak šlo... Mimochodem, co vlastně víš o Hellheimu?"
"Nic moc," přiznala, "ale tohle... šteně... co s ním mám dělat?"
Daimon vzal pejska do náruče, kde se mu ihned spokojeně zkroutil do klubíčka a začal spokojeně chrupat. Ten chlupáč vypadal nesmírně roztomile. Vůbec ne jako příští strážce podsvětí.
Hela ho nejistě pozorovala a pak ho jemně pohladila.
"Jmenuje se Garp," zašeptal Daimon, aby ho neprobudil, "a já chci, aby ses o něj pečlivě starala. Musí si tě velmi oblíbit, aby ti v budoucnu neublížil. Až vyroste, bude z něj obr, v tlamě bude mít stovky ostrých tesáků a jeho sliny budou prudce jedovaté. Jeho dech dokáže usmrcovat a jeho síla bude nezměrná."
"Úžasné," odpověděla Hela okouzleně. "Udělám to. Bude to můj pekelný mazlíček."
"Neruším?" Vpadla mezi ně usmátá Sigyn. "Daimone, připijme si spolu na zdraví mé dcery," vyzvala pekelníka a podala mu do ruky pohár s medovinou. Sama se napila z číše, kterou držela v druhé ruce. Hela to všechno pozorovala s přimhouřenýma očima. Znala svou matku a ještě lépe znala svého otce, který měl na ni určitý vliv, co se týkalo snování intrik, pastí a lží.
Daimon se však bez jakékoliv stopy podezření zhluboka napil.
"Co jsi to dostala, Helo? Štěnátko?" Zeptala se nevinně Sigyn.
"Není to jen tak obyčejné..." začala Hela, ale všimla si,jak se náhle Daimon zapotácel. "Co bylo v tom nápoji, matko?" Zeptala se narovinu.
"Elixír pravdy."
"Myslela jsem, že ten si věnovala Narfimu."
"Něco z toho jsem si ještě nechala," ušklíbla se Sigyn. "A teď Daimone, řekni mi pravdu. Proč tak moc chceš moji dceru?"
"Já, já..." Snažil se poskládat dohromady roztříštěné myšlenky. "Ona je můj osud. Je předurčena k tomu, aby stála po mém boku. Udělám pro ni všechno."
"Tak, Sigyn, jsi teď už spokojená?" Usmála se Hela.
"Ani ne, a neříkej mi Sigyn. Ještě něco, můj milý zeti. Chci tě o něco požádat. Ukaž nám svou temnou stránku, myslím, že Helu by to docela zajímalo."
"Ne, ne, prosím, nenuť mě k tomu..." Daimon se cítil slabý a zranitelný, nedokázal jí odporovat. Nemohl ovládat své tělo, ani mysl. V duchu Sigyn proklínal, ale to bylo asi tak všechno, na co se momentálně zmohl.
"UDĚLEJ TO!" Zařvala na něho Sigyn a on z donucení poslechl.
Jeho rohy se zvětšily a zmohutněly, krásný obličej zmizel a místo něj se na přítomné hosty šklebila příšerná maska opravdového ďábla. Oči mu zrudly a z jeho nozder šlehaly plameny. Ale nejodpornější byl jeho dlouhý, černý a rozeklaný jazyk, kterým šlehal kolem dokola.
Celé to trvalo jenom chvilku, protože Daimon s tím nutkáním být zlý statečně bojoval a nakonec zvítězil. Opět se změnil na pohledného, příjemného mladíka, ale celé ho to tak vyčerpalo, že klesl na kolena a prudce dýchal.
Hela ho zachytila a přes jeho rohy se podívala na svou matku.
"Teď už jsi spokojená, Sigyn? Máš, co jsi chtěla?"
"To mi řekni ty."
"Jestli jsi mě chtěla tímto divadlem vystrašit, nebo znechutit, tak se ti to nepovedlo." Sklonila se k vyčerpanému Daimonovi a zašeptala mu do ucha. "Miluji tvou temnou stránku..."
Sigyn zaťala zuby. Ale to ještě nebylo všechno. Oslava pokračovala dál a ona měla sklidit bouři, když předtím zasela vítr. To ona pozvala Avengers a doktorku Jane Fosterovou na oslavu.
A věci se již daly do pohybu.