Zdálo se mu, že padá stále hlouběji a hlouběji do tmavého, bezedného oceánu a vždy, když sebou pohnul, dostal do žil přímo vražednou dávku hořkého jedu, kapajícího z obřích hadích zubů. Zoufale se snažil vyprostit, škubal sebou a dělal mocná tempa... všechno bylo marné. Smrt už byla blízko. Věděl, že umře, ale nechtěl umřít sám. Rozhodl se, že do pekla sebou vezme i toho proklatého Midgarsormra. Napřáhl se, aby ho uděřil pěstí do oka, když...
"Loki!"
Pomalu otevřel oči a s úlevou si uvědomil, že to všechno byl jenom hrůzný sen, příšerná noční můra, která mizí s prvními paprsky slunce. Jeho žena se nad ním skláněla a na obličeji měla ustaraný výraz. Dlaní mu projížděla po hlubokých jizvách, rozesetými po celém těle a pod jejím kouzelným dotykem se rány pomalu hojily a jizvy zcelovaly.
"Neboj, dostaneš se z toho," usmála se a dál ho jemně hladila. Bylo to moc příjemné a Loki pomalu znova upadal do slastného bezvědomi, když vtom ho probrala jedna neodbytná myšlenka.
"Thor!" Vyrazil ze sebe chraplavým hlasem.
"Přežil to," odpověděla klidně a prstem mu dál něžně projížděla po tváři, kde měl velmi hlubokou, ošklivou ránu.
"Doufám, že jeho takhle neléčíš..." Zasténal a otočil se na bok.
"Jeho má na starosti Einar. Nemá sice takové léčitelské schopnosti, jako já, ale dělá, co může... Ale Thorovi bude návrat zpátky trvat déle. Takže máme dostatek času..."
"Na co?" Zeptal se opatrně.
"Na spoustu věcí," řekl tajemně a vstala. Všiml si, jak se jí pod tenkou látkou zelených brokátových šatů vzdouvá malé bříško a na chvíli ho zalechtal radostný pocit, že již brzy se stane otcem nejmocnějších dvojčat v celém vesmíru. Ale silná, trhavá bolest, přicházející ze všech ran, jeho zasnění brutálně přerušila.
"Musím jít něco zařídít," špitla Sigyn, políbila ho a zmizela.
Loki neměl sílu uvažovat nad tím, co se kolem něho děje a znova upadl do milosrdného bezvědomí, kde necítil žádnou bolest a kde byl absolutním pánem celého vesmíru.
****
Sigyn stála ve dveřích a zamyšleně pozorovala veselý mumraj, panující ve velkém sále. Služebnictvo běhalo sem a tam a asgardský zámek znova ožíval nádhernou slavností, jako kdysi za starých časů.
Slavnostní výzdoba sestávala hlavně z bílých lilií, které velmi silně voněly a ovíjely se kolem hrubých slopů v sále, rozpínaly se na zábradlí, lemujícím bílé židle, rozestavené v pravidelných řadách a nechyběly ani jako hlavní ozdoba na malém dřevěném stupínku vepředu, připraveném pro speciální příležitost.
"Jsem tak vzrušený, jako už dlouho ne," ozval se za ní Daimonův hlas. Pekelník se zjevil jakoby odnikud a jeho krásná, sošná tvář s dokonalým úsměvem ostře kontrastovala s ostrými, černými rohy, které mu rostly na hlavě.
"Proč?" Opáčila Sigyn. "Není to přece tvoje svatba."
"To ne, ale žení se můj nejlepší přítel. A bere si dceru mého dalšího nejlepšího přítele. A když se na to všechno kolem dívám, představuju si, jak za pár let budu..."
"Nepředbíhejme události," přerušila ho Sigyn hrubě a vykročila směrem ke dveřím. Ale Daimon se nenechal setřást a následoval ji.
"Já bych chtěl na svatbě místo lilií růže," vykládal vzrušeně, "krvavě rudé, s černými stonky. A pít se bude víno, které sám vyrábím. Je husté, těžké a omamné. A velmi sladké. A ještě..."
"Na to máme ještě dost času, ne?" Otočila se k němu prudce. "Děti se ještě ani nenarodily. A vůbec, kdo ví, co na to všechno řekne Hela."
"Hela? Tak se bude jmenovat?" Jeho hlas prozrazoval překvapení.
"Ano, Hela a Narfi. Dva noví Bohové Asgardu."
"Hela, Hela, Hela..." Šeptal to jméno stále dokola se šťastným výrazem ve tváři. "To jméno je dokonalé. Ale já jí budu říkat Hellgirl."
****
V ten večer se v sále mačkali všichni, kdo v Asgardu něco znamenali. Dokonce i Sif a Bojová trojka, a Sigyn je podezírala, že se jenom chtěli ujistit o tom, že Loki něco pravděpodobně chystá. Spojení Válího a Lokiho do jedné rodiny opravdu nevěstilo nic dobré. A to ještě nikdo netušil, že se k nim za pár let chystá připojit ještě i Daimon.
Loki a Thor se slavnosti samozřejmě neúčastnili, protože oba dva si lízali rány - každý sám ve své posteli, se stejnými zraněními, ale rozdílnou péčí, takže zatímco Loki už občas nabýval vědomí a dokonce vydával úsečné rozkazy, Thor stále tápal v hlubinách bezvědomí.
Sigyn v slavnostním oblečení stála připravená na stupínku vepředu a dojatě pozorovala Zeniu, která se k ní blížila. Měla na sobě jednoduché roucho zelené barvy, protože tím veřejně demonstrovala, že je Lokiho dcera. Na hlavu si položila věnec z lilií a kolem krku se jí houpal mohutný zlatý přívěšek s podobiznou Bohyně Freye. Tentokrát bylo jisté, že nevěsta je stále ještě panna, o tom opravdu nikdo nepochyboval.
Zenia se postavila tváří před Sigyn a vypadala tak šťastně, jako nikdy předtím, takže Sigyn neměla to srdce svatbu zastavit, nebo překazit, jak to měla původně v plánu. S velkou nechutí a špatně skrývaným odporem vykonala rychlý svatební obřad a spojila Zeniu a Válího do věčného svazku manželského, které nerozdělí nic, dokonce ani smrt ne. Obřadně a formálně jim připila na zdraví a pak se nenápadně vytratila.
Šla přímo do pokoje, kde odpočíval Loki, který se zrovna probral a s údivem naslouchal zvukům veselí, přicházejícím z protějšího křídla paláce.
"Co se to děje? Slavíte Thorovu smrt?" Zeptal se s nadějí v hlase.
Sigyn potlačila úsměv. "Ne, slavíme svatbu tvé dcery. Dnes si vzala Válího a budou spolu navěky."
"Ach, to bych rád viděl," ale neměl sílu ani zvednout hlavu, natož vstát z postele. "Myslím, že spolu budou šťastni. Jako my dva..." Usmál se slabě.
"To doufám, jinak Válího zabiju," odpověděla napůl žertem, napůl vážně.
"Sigyn," oslovil ji po chvilce ticha, když mu hladila tvář, "máš už vymyšlen druhý úkol? Protože víš, jestli mám znova umřít, rád bych se na to připravil předem..."
"Druhý úkol vybírají ONI. A jsem si jistá, že vyberou něco, co tě odrovná. Ale než se Thor uzdraví, budu mít dostatek času něco vymyslet. Bez pomoci tvých kamarádů," dodala rychle, když viděla, že chce něco říct. Nechtěla do toho zapojit Válího ani Daimona, protože počítala s tím, že by to nejspíš skončilo srovnáním a totálním vyhlazením nějakého území, čemu se chtěla za každou cenu vyhnout. Ještě stále před sebou viděla obrázek zcela zpáleného Yotunheimu.
Lokimu pomalu usínal a Sigyn si chtěla lehnout vedle něj, když je vyrušilo ostré zaklepání na dveře.
Sigyn vstala a otevřela. Stál tam Hogun, doprovázen čtyřmi Valkýrami a vypadalo to, že se předtím všichni pěkně pohádali.
"Má paní," řekla jedna z Valkýr a uklonila se, "tady ten otrhanec tvrdí, že má pro vás velice důležité psaní, které může svěřit jenom vám osobně."
Hogun se uklonil se sarkastickým úšklebkem na rtech a podal Sigyn zapečetěnou obálku.
"Děkuji," řekla úsečně a zabouchla mu dveře přímo před nosem. Byla si jistá, že její holky toho idiota slušně, leč důrazně vyprovodí ven.
Loki se probral na bouchnutí dveří a zaostřil zrak na psaní v její ruce.
"Hádám, že to bude druhý úkol," zašeptal rezignovaně, protože měl v celém světě dostatek nepřátel a byl si jistý, že kdokoliv z nich by s ním chtěl zúčtovat.
Sigyn netrpělivě rozlomila pečeť a začetla se do těch pár řádků, které tam byly naškrábány kostrbatým písmem.
"Souboj s drakem," řekla úsečně a snažila se zatajit úsměv. NUTNĚ potřebovala slzy draka.
"Se kterým?" Zeptal se naoko lhostejně.
"Fafnir."
"Do hajzlu," zaklel a otočil hlavu.
"Někdo, koho znáš?" Tušila, že to nebude nejlepší Lokiho kamarád.
"Vyvraždil jsem mu celou rodinu a byl jsem příčinou jeho prokletí."
"Páni, ty musíš být teda oblíbený..." Ještě stále měla sílu žertovat, protože před ním nechtěla ukázat slabost. Draci nebyli její obor a jediný, kdo ji v tomhle úkolu mohl podat pomocnou ruku, byl... Daimon.
"To zvládneme," zašeptala a jemně ho políbila. Loki unaveně zavřel oči a odebral se do říše spánku. Ale ona celou noc bděla a spřádala plány na to, jako ovládnout draka.