Thor seděl u starého dřevěného stolu a zasmušile hleděl na cínovou číši, plnou medoviny. V ústech měl trpkou pachuť a v hlavě si stále dokola promítal obrázek své bývalé ženy. Neustále se mu vracely vzpomínky na jejich svatební cestu na Islandu, kde byla nedotčená, divoká příroda, plná zvláštních překvapení a kde se tehdy cítil tak šťastný a uvolněný. Myslel si... doufal, že to bude navždy. Ani ve snu by ho nenapadlo, že opět skončí na Asgardu, opustí Jane a bude muset znova bojovat se svým bratrem, kterého původně považoval za mrtvého.
Při myšlence na Lokiho se znova zhluboka napil, aby alespoň trochu otupil svou mysl. Nedokázal vůbec definovat své pocity vůči němu - byla to bratrská náklonnost, která se mísila s vražednou nenávistí - smrtící a vybuchující koktejl divokých emocí, které hrozily katastrofou.
Dovnitř hospody najednou vešla Sif v plné zbroji, udýchaná a s rozčerpýřenými vlasy. Každé ráno divoce cválala na svém černém koni kolem pobřeží a cvičila střelbu z luku a hod sekyrou. Thor vůbec nechápal, kde na to stále bere sílu, protože každou noc ho podrobovala vysilujícím erotickým radovánkám, kterého jeho osobně vysávaly ze života, ale jak se zdálo, jeho manželka z toho čerpala neutuchající energii.
Znova si s nevolí uvědomil, jak moc se lišily Jane a Sif - jako půlnoc a jasný den, jako mráz a slunce, jako žena, kterou miloval a žena, kterou... co vlastně? Vždycky ji bral jako sestru, přítelkyni, někoho, na koho se může za každých okolností spolehnout. Ale nikdy ho nepřitahovala jako žena.
Sedla si před něho se široce roztaženýma nohama a napila se medoviny z jeho číše. Působila trochu jako chlap - se svou vysokou postavou, silně vyrýsovanými svaly, tvrdými rysi v obličeji a hrubou mluvou. A taky tím, že dokázala zabít kohokoliv jednou ránou.
"Takže... už jsi mluvil se Sigyn?" Zeptala se bez obalu a odplivla si.
Thor si kousl do rtu, ale nic neřekl. Tohle by Jane nikdy neudělala. A taky by nechtěla, aby bojoval se svým bratrem na život a na smrt.
"Slečinka by měla zvednout zadek a něco vymyslet, jinak to udělám za ní." Sif se opřela, takže její nohy se ještě více roztáhly.
"Na úkolech se musíme shodnout všichni," zamumlal Thor se skloněnou hlavou.
"Vážně? To je opravdu dobře, protože jestli se jeden z úkolů bude týkat magie, tak jsme v koncích. Jediné kouzlo, které ty umíš, je hod Mjolnirem. Teda, ne že by to nebylo účinné..." Sif roztáhla rty v úsměvu a odhalila dokonalý chrup.
Thor se místo odpovědi napil, když si všiml udýchaného Hoguna, který k nim rychle mířil.
"Thore, mám jednu špatnou a jednu ještě horší zprávu," řekl přerývaně a snažil se popadnout dech, "kterou chceš slyšet nejdřív?"
"To je jedno," odtušil Thor.
"Víš, kdo je na návštěvě v paláci? Nikdo jiný, než vládce pekel a Bůh pomsty - nejlepší Lokiho přátelé a nejhorší Bohové, který se na Asgardu kdy vyskytli. Jak to, že Ragnarok přežili zrovna oni dva?"
"To má jednoduché vysvětlení," ozvala se klidně Sif, "oba dva byli nejspíš zalezlí někde v Hellheimu, mimo všech bitev a nebezpečí. A teď, když je Loki u vesla, znova vylezli z díry a chtějí se na něm přiživit."
"No tě bůh," řekl Thor sklesle, "ti dva určitě budou chtít vymyslet úkoly, které budou šité na míru Lokimu."
Hogun třískl pěstí do stolu. "Ty musíš zvítězit," vyhlásil rezolutně, "a jestli budou oni hrát nečestně, my to zvládneme taky."
Sif se na něho překvapeně podívala a usmála se.
Thor raději rychle zvedl sklenici a utopil svůj vztek a frustraci v lahodném moku, který mu milosrdně otupoval smysly a dovolil mu snít o tom, že je znova na Midgardu v náručí své milované Jane a všechno je zase tak, jak bylo předtím...
*****
Sigyn neklidně pozorovala z okna svého pokoje scénu v zahradě. Viděla svého muže a jeho dva nejlepší přátele, jak se uvolněně a bezstarostně procházejí mezi záhony divokých růží modré barvy a baví se jako na nějakém pikniku.
Ani nechtěla vědět, co spolu plánují. Z toho všeho (a ještě z náročného těhotenství) se jí zvedal žaludek.
Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila Zenia. Na první pohled vypadala stejně, jako obvykle, ale Sigyn neuniklo lehlé zarudnutí tváří a jiskry v očích, které tam předtím nebyly. Dobře věděla, co to způsobilo.
"Sedni si," pokynula Sigyn rukou a Zenia se usadila na polštářích, rozházených na zemi. Stále měla své valkýrské způsoby - nejraději spala venku pod hvězdami a jedla rukama. A taky neuznávala židle, postele, peřiny a cokoliv, co usnadňovalo a zpříjemňovalo život.
"Chtěla bych něco udělat," začala Sigyn opatrně, "a měla byst to vědět jako první - jako královna Valkýr a moje nevlastní dcera."
Zenia ztěžka polkla. Od doby, co měla tajemství, byla dost nervózní, ale nemohla si dovolit dát to najevo.
"Chci změnit valkýrské zákony," řekla Sigyn a pozorně sledovala výraz Zeniina obličeje, který se rozzářil, takže Zenia rychle sklopila oči.
"Zruším to nesmyslené nařízení, které zakazuje Valkýrám nadvázat normální milostní vztah a uzavřít manželství. A taky přestaneme všechny chlapce posílat na Midgard - necháme si je a v dospělosti se automaticky stanou členy královské armády. Co na to říkáš?"
"No..." Začala Zenia opatrně, ale její srdce přímo skákalo radostí. "Je to docela revoluční rozhodnutí a obávám se, že se najde spousta starších Valkýr, které jsou dost staromódní a nesnášejí změny. Asi budou proti."
"To je mi úplně jedno," mávla rukou Sigyn, "jsem Bohyně a vládce Asgardu. Moje slovo platí."
"A kdy to chceš udělat?"
"Co nejdřív." Sigyn se zvedla a znova se podívala přes okno. "Lokiho čeká boj o nadvládu a já si vůbec nejsem jistá, jak to dopadne. A co bude se mnou a s dvojčaty."
"To bude dobrý," vyhlásila Zenia sebevědomě, "Válí říkal, že..." Najednou se zarazila.
Sigyn jí už chtěla říct, že všechno ví, ale do pokoje vpadla služebná, která vypadala velice rozrušeně.
"Má paní, je tu posel z Yotunheimu, má naléhavé zprávy," vypadlo z ní.
Sigyn tušila, co se asi stalo. "Rychle, zavolej Lokiho do Velké síně, přijmeme ho společně."
*****
Když Sigyn vstoupila do Síně, Loki tam už byl. Stál vedle trůnu, na který nesměl oficiálně usednout a se založenýma rukama pozoroval obří postavu před sebou.
Sigyn se postavila těsně vedle něho a upřela zrak na posla. I když se krčil, jeho hlava se dotýkala ozdobného stropu síně. Jeho namodralá, svraštělá kůže vypadala podivně ve světle plápolajících svící a šířil kolem sebe zvláštní zápach. Sigyn v duchu děkovala všem Bohům, že Loki - napůl ledový obr - vypadal jako přitažlivý muž, ne jako tohle podivné monstrum.
"Královno Asgardu a Loki z Yotunheimu," oslovil je posel chraplavým hlasem, "přináším vám tragickou zprávu. Náš vládce Laufey minulou noc skonal a jeho duše teď bloudí vesmírem. Jeho posledním přáním bylo, aby se jeho jediný syn Loki stal vládcem Yotunheimu a aby mezi našimi zeměmi zavládl mír."
Všude se rozhostilo překvapené ticho. Ledoví obři odjakživa nenáviděli Asgard a neustále vyvolávali bojové potyčky a konflikty - byla to celá staletí válek. Proč by najednou chtěli mír?
"Já tuto poctu s vděkou přijímám," vyhlásil Loki, "a ujmu se pohřebních slavností. Poté oficiálně převezmu vládu."
Obr se uklonil. "Musíme odejít hned a zahájit rozlučku, jeho tělo se během několika hodin rozpadne."
"Jistě," řekl ochotně Loki. "Půjde se mnou samozřejmě i moje žena, aby si uctila památku svého tchána. A aby byla svědkem mé korunovace."
Sigyn nemohla nic namítat, musela se sebrat a odejít tam, kde to z duše nenáviděla - do ledového království, plného zmrzlých skal. Odcházela s neblahým pocitem, že tu něco nehraje a proto si sebou vzala i armádu Valkýr, vedených Zeniou.
Když už se blížili k Bifrostu, zašeptala Sigyn Lokimu do ucha. "Ty tomu všemu vážně věříš? Myslíš, že tě chtějí korunovat a prokazovat ti pocty?"
"Ani náhodou," usmál se tajemně, "otec by mi své království nikdy nedal. Nejspší se mě chtějí zbavit - jednou provždy. A tebe taky. Ale nemusíš se bát, mám perfektní plán."
"To je dobře," odsekla Sigyn, "ale tvoje plány nikdy moc nefungovaly."
Loki se rozesmál. "Nezapomínej, lásko, že my dva máme smlouvu se samotným peklem..."
A Sigyn při těch slovech zamrazilo, protože okamžitě věděla, co má Loki za lubem. Ale nebyla si vůbec jista, zda něco tak strašného může vůbec fungovat...