Wattpad /w MenT

Rande a rozbité nádobí

Pohled Bety:  Povánoční atmosféru miluju stejně jako Honzu. No, možná trochu míň, ale miluju jí!

Všude pořád spousta cukroví, škola zavřená, jediné, co mi asi vadí je, že rok se pomalu chýlí ke konci.

Silvestra a oslavy Nového roku mám ráda, to jo, ale přece jen nejsem z těch lidí, kteří věří, že nový rok bude něčím lepší. Každopádně teď jsem si i myslela, že by být mohl. S Honzou zvládnu všechno.

Dny ubíhaly, Silvestr se blížil a já -kdykoliv jsem jen mohla - trávila čas s Honzou.

Vyšli jsme si na procházku, navštívili pár kaváren...

Vlastně jeden takový poznatek: už nikdy nepůjdu do kavárny v 15:15, nikdy.

Stala se mi totiž taková - řekněme nepříjemná, možná až trapná - věc. Kdybych byla normalní, tak se to nestane, ale já nejsem.

MenT mě pozval na kávu do té samé kavárny, kde jsme spolu byli prvně. Přišlo mi to takový hezký, že mě bere zrovna tam. Usadili jsme se dokonce i na stejná místa. Moc lidí tam nebylo, jen pár postarších dam.

,,Honzí, že mi dáš kousnout?" udělala jsem na mého přítele štěněčí oči, když mu servírka přinesla věneček.

Honza se pobaveně ušklíbl: ,,Hele, hele, to je moje! Ty máš přece medovník."

,,Jenže já dostala chuť na věneček." zasmála jsem se, natáhla ruku po zákusku a než mě MenT stihl zastavit, kousla jsem do něj.

,,Ty jedna malá..." řekl Honza a dělal uraženýho.
,,Notak se nezlob a dej si medovníček." našpulila jsem na něj provokativně pusu.
,,Já si místo medovníku raději nechám místo na opravdovej zákusek." zaculil se a naklonil se ke mně pro pusu.

Chvíli jsme si tak povídali, když najednou Honza téměř zařval na celou kavárnu: ,,Patnáct patnáct!" a hned na to se fláknul dlaní do čela.

Pro ty, co nejsou znalí: když se na hodinách ukáží dvě stejná čísla v hodinách i minutách, většinou se malá dečka plácají do čela. Malý dečka a Honza.

Začala jsem se hrozně smát.
,,Plácni se taky, dělej!" povykoval Honza.

Pořádně jsem se praštila do čela, jenže při tom jsem zvládla shodit lžičku a pár ubrousků na zem.

Ohnula jsem se teda pod stůl, že to všechno seberu, jenže jsem extrémně neohrabaná.

Nevím jak, ale strhla jsem s sebou celý ubrus, který se mi zřejmě zachytil o mikinu. Ozvala se obrovská rána, jak všechno nádobí ze stolu spadlo a většina se rozbila.

Najednou bylo ticho a já si byla téměř jistá, že na mě těch pár stařen, co tam sedělo, zírá.

Vykoukla jsem z pod stolu a jakoby nic si sedla zpět na židli. Za chvíli přispěchala servírka. Vypadala naštvaně, ale i přes to mi řekla, že o nic nejde. Viděla jsem, jak mě probodává pohledem a ani jsem se jí nedivila, taky by se mi to nechtělo uklízet.

MenT se na mě celou dobu pitomě usmíval, a když jsme vyšli z kavárny, řekl: ,,Tak to bylo skvělý!"
Nevěřícně jsem se na něj podívala: ,,Jako to, že jsem tam vypadala jako idiot?"

,,Ale jdi, byla to sranda!" zasmál se.
Za chvíli jsem se začala smát taky.
,,Tak na 15:15 s tebou už nehraju." pronesla jsem.
,,Jasný, příště mužem zkusit třeba 14:14 v obchodě s porcelánem ne?" navrhl Honza.

Zasmála jsem se, chytla ho za ruku a šli jsme společně domů.

Toť asi vše k našemu suprovýmu rande. Ale alespoň si ho budu dobře pamatovat. Zapíšu si to do deníku jako ,,To rande kde jsem strhla ubrus a servírka se mě pokusila zabít pohledem".