Sklep a temno

368 14 0
                                    

Otevřela jsem oči. Tma. Jen vysoko naproti mě byla trocha světla, opravdu jen lehoučké záření.

Posadila jsem se. Zjistila jsem, že jsem na posteli nebo nějakém lehátku, které vrzalo a bylo vlhké.

Sakra, kde to jsem? Co se to proboha stalo? Proč tady jsem? Jak jsem se sem dostala?

Tohle všechno se mi honilo hlavou.

Do nosu mě praštil zápach zatuchliny, takový, jaký jsem znala... ze sklepa. Z babiččina sklepa, kam jsem chodívala jako malá pro brambory.

Vyděšeně jsem se postavila, až postel zavrzala.

,,Auuu!" vyjekla jsem a inhed se zas posadila. Hrozně mě bolela noha. Prohrábla jsem si vlasy a nahmatala si podlouhlou ránu nad čelem. Jako by mě někdo praštil. Sykla jsem bolestí.

Pomalu jsem se začala rozkoukávat ve tmě. Vypadalo to, že se opravdu nacházím v jakémsi sklepě, takovém normálním, který má každý druhý dům.

Úzký proužek světla sem pronikal jen přes malinké, zatmavené a pavučinami otkané okénko u stropu.

Ještě jsem se párkrát pokusila postavit, ale noha mě hodně bolela. Rozhodla jsem se tedy skákat po jedné a zkusit otevřít dveře.

Avšak než jsem to stihla doskákat jen kousek od postele, zaslechla jsem za dveřmi řinčení klíčů. Lehla jsem si zpět na postel a zatajila dech.

Dveře se se skřípotem otevřely a pustily do sklepa trochu víc světla. Pak jsem zahlédla tmavou postavu blížící se ke mně.

Zastavila se až u lehátka. Byl to postarší, hubený ale svalnatý chlapík oblečený v tmavé kožené bundě, džinech s páskem, za kterým měl... Vyděšeně jsem vydechla. Pistole. Ten chlap má pistoli!

Nadechl se a hrubým hlasem promluvil: ,,Kdopak se nám to tu vzbudil? Doufám, že nejsi moc vyděšená. Ale neboj, když budeš spolupracovat, nic se ti nestane."

,,Kdo jste?" zašeptala jsem.
,,To pro tebe momentálně není důležitá informace." odbyl mě.
,,Co se se mnou chytáte jako dělat? A vůbec, jak jsem se sem dostala?" vychrlila jsem na něj.
,,To se za chvilku dozvíš. A jak jsi se sem dostala? Jednoduše řečeno, seděla jsi na sama lavičce a to se mi jevilo jako vhodná příležitost..."

Vzpomněla jsem si, že jsem byla venku s Honzou. Že teď mě tam někde hledá. Zachvěla jsem se.

,,Praštil jste mě do hlavy a pak unesl sem?! Jste normální? Co se mnou chcete dělat, odpovězte!" křičela jsem.

Muž mi dal surově ruku na pusu: ,,Mlč!" řekl.
,,Ale dobře, řeknu ti, co s tebou bude. Potřebuju takovou službičku. Jsi očividně už dost velká, takže asi víš něco o drogách, hmm?"

Nenechal mě nic říct a pokračoval: ,,Nevadí, já totiž jo. A mám je ke všemu tak trochu rád. Ale je tady jeden malý problémek: došly mi. Ale už jsem si je objednal a zítra si je mám vyzvednout. A ty mi s tím určitě pomůžeš."

Nevěřila jsem svým uším.
,,Prosím?! Proč bych to jako měla dělat?"
,,Řeknu ti proč. Protože mám tohle." a vytáhl svou zbraň.

Úlekem jsem málem zkolabovala.

,, Nepomůžou vám!" řekla jsem rozhodně.
,,To se ještě uvidí." řekl a namířil na mě pistol.

,,A... A proč zrovna já?" zeptala jsem se šeptem.
,,No, viděl jsem, jak se bavíš s mou dcerou, a tak jsem si prostě řekl: Jo, tahle bude na předání přesně ať pravá."

,,Vaší dcerou?" zeptala jsem se překvapeně. Vtom se dveře otevřely podruhé.

Wattpad /w MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat