Wattpad /w MenT

Já jsem kráva

Pohled Bety: Byla jsem opět zavřená v pokoji, pouštěla jsem si starý playlist písniček z let okolo 2010, ležela jsem v posteli a nic nedělala. Najednou jsem uslyšela mámu, jak dole říká: ,,Ahoj Simonko, copak tu... zase vy?!" Někdo jí odpověděl, ale neslyšela jsem co, natož abych poznala, kdo to se Simčou přišel. Ovšem po chvíli už jsem slyšela dupání na schodech. Hned následovalo zaťukání.

Rychle jsem vyskočila z postele a začala jsem zahazovat špinavé oblečení a papírky od jídla, které se tam nashromáždily zatímco jsem nevylézala z pokoje, pod postel. ,,Chvilinku!" zakřičela jsem, a pak ještě: ,,Kdo je?" ,,To jsem já." poznala jsem Simčin hlas. ,,Já a... A někdo s tebou chce mluvit." dodala.

Došla jsem ke dveřím a opatrně je pootevřela. Spatřila jsem Simonu a... ,,C-co tady děláš?" zeptala jsem se zaskočeně Honzy. ,,Bety, prosím, nech si to vysvětlit!" řekl naléhavě. ,,Není co." řekla jsem a pak jsem se otočila na Simču. ,,Ty můžeš dál." povolila jsem jí. Ona kývla na Honzu a ten odešel dolů.

,,Co to má znamenat?" vyštěkla jsem, jen co za sebou Es zavřela dveře. ,,Bety fakt, nech si to vysvětlit! Ten kluk na parkovišti nebyl on." Naštvaně jsem zvedla obočí a řekla: ,,A tím chceš jako říct co? Že jsem slepá?! Že ani nepoznám svýho přítele?" ,,Bety nebuď kráva. Prostě to on být nemohl! Byl jenom pro snídani. Byla jsem se s ním zeptat v tom podniku kde jí kupoval, a servírka to potvrdila. A než se zeptáš - Ano, vylučuje to možnost, že to byl on. Parkoviště je daleko ode dveří do domu, úplně na druhé straně. A ty, jak jsi sama řekla, jsi byla z bytu tak rychle pryč potom, cos tu scénu viděla, že to přeci na ty schody nemohl stihnout!"

Už jsem se nadechla, že něco řeknu, ale pak mi došlo, že to dává smysl. Ani nejrychlejší člověk na světě by to nestihl během té minuty, co mi zabrala opustit byt. Musela jsem se posadit na postel. ,,Já jsem kráva." řekla jsem zdrceně. ,,Co mám teď dělat?" ,,Tak zaprvé: ano jsi, a zadruhé: máš štěstí, že ti to Honza určitě odpustí. Celou cestu autem jsem poslouchala, jak tě hrozně miluje a jak bez tebe nedokáže žít. Mimochodem byla to nejhorší cesta autem mýho života. No... možná druhá nejhorší, ten taxikář minulej týden byl dost nechutnej a to auto smrdělo jak mrtvola, MenT má alespoň Mustanga. Ha, další důvod se k němu vrátit." řekla sarkasticky.

Už se stmívalo a máma zavolala, že s tátou odchází na noční směnu. ,,No vidíš, dokonalá příležitost na usmiřovací..." ,,Ježiš Simono! Nech si ty debilní poznámky. Radši pro Honzu zajdi dolů, čeká tam ne?" řekla jsem. ,,No to já nevim, ale snad by mě tady nenechal." řekla zase Es a rozběhla se dolů. 

Pohled MenTa: Čekal jsem ve svém autě asi deset minut. Najednou přiběhla Simona, bradu hrdě zvednutou. ,,Tak jsem ti zachránila lásku Jancku." zasmála se. ,,Fakt?!" vyskočil jsem ze sedadla radostně. ,,A neříkej mi Jancku." ,,No tak už běž, Bety se tě nemůže dočkat. Jo a mimochodem její rodiče právě odešli takže toho můžete využít. Ale já nevím, jak se dostanu domů." poznamelala. ,,Co třeba po nohou?" zasmál jsem se. ,,Haha, moc vtipný. Nojo, co mám ale jinýho dělat. Tak si to užijte." a odešla. ,,A díky!" zavolal jsem za ní."