Wattpad /w MenT

,,Bude v pohodě, že jo?!"

,,Fuj." ozvalo se najednou za námi. S leknutím jsem se od Honzy odtrhla a s rudým obličejem jsem otočila hlavu ke dveřím. Andula, jak jinak...

Upřeně na nás zírala a kroutila hlavou. ,,Tomuhle říkáš vysvětlování?" řekla MenTovi a vkročila přímo do pokoje.

,,Řekl jsem, ať počkáš v autě. Co ti na tom není jasný?" obořil se na ní Honza.

Andula protočila panenky. ,,Tak sorka, samotná jsem se nudila. I když bych tam byla radši zůstala, kdybych věděla, že uvidim tohle."

Bože, někdy mě fakt štve. Vlastně mě štve furt, jenže copak se s ní můžu přestat bavit. Rozhodně ne po všem, co pro mě udělala.

,,Andulo..." řekla jsem.

,,Hmm?" zamručela, zatímco si prohlížela moje závěsy.

,,Co kdybys vypadla?" navrhl MenT.

,,Co kdyby ses přestal chovat jako ožralej debil?" řekla Andul.

Honza jí po téhle poznámce věnoval vražedný pohled, chytl jí za rameno a prostě vystrčil ven.

Andula se dál nenamáhala být relativně potichu, aby nevzbudila celý dům. Naféra mi kopla do dveří, jenže pak je hned zase otevřela, jen aby řekla: ,,Tak si to tu hezky užijte." a taky aby se s MenTem rozloučila pomocí vztyčeného prostředníčku.

Hned jak k nám dolehly zvuky nohou klusajících po schodech (*klus, klus*) mě Honza chytil jednou rukou za zápěstí a druhou si přitáhl mojí bradu k jeho obličeji. A už jsem si zase užívala ten krásný a hřejivý polibek. Netrval ovšem tak dlouho, jak bych potřebovala.

,,Sakra, co to zase je?" sykl naštvaně MenT, když nás přerušilo hlasité houkání.

Vykoukla jsem z okna. Andulinu autu blikala světla a hlasitý zvuk alarmu se rozléhal určitě celou ulicí.

Otočila jsem se k Honzovi. ,,Andulino auto. Proč myslíš, že houká? Má přece klíče."

Honza pokrčil rameny. ,,Skočím se tam kouknout." řekl. ,,Ty tu zůstaň!" dodal důrazně. ,,Jestli to je zas nějakej blbej vtip, tak jí už vážně zabiju!"

Pak vyběhl ze dveří. Já se posadila na židli k oknu a koukala jsem ven. Osvětlení na ulici bylo hodně slabé, ale stačilo to na to, abych v šeru zpozorovala ne dvě postavy, ale tři.

Andula, Honza, a kdo může být ten poslední? Nechtěla jsem tam jen tak sedět, a tak i přes to, že jsem měla zůstat v domě, jsem pomalu sešla schody a vyšla ven.

Andulino auto bylo nastartované a najednou rychle odjelo. Pak jsem se podívala dolů na silnici.

Pane Bože!

,,Honzo!" zařvala jsem zděšeně.

MenT s Andulou leželi vedle sebe na asfaltu. Okamžitě jsem přiběhla k nim.

Andula měla oči otevřené a úpěla bolestí. Z ramene, na kterém si držela ruku, jí vytékala krev. Honza se ale nehýbal. V břiše měl vedle jedné otevřené krvácející rány bodnutý šroubovák, taktéž zakrvavený.

,,Bože Honzo! Probuď se, prosím!" křičela jsem histericky. Z domu vyběhl táta.

,,Bety, co se..."
,,Sanitku! Rychle! Tati sanitku, dělej!"

Táta přiběhl až ke mně. Jak uviděl MenTa s Andul, hned začal hledat telefon. Mezitím byla venku už i máma s Alexem.

,,Co se děje?" křičela máma. Klekla si ke mně na zem, vzala Honzovu ruku a nahmatala tepnu.

,,Sakra!" sykla.
,,Mami! Mami bude v pohodě, že jo?!" snažila jsem se z ní vymámit odpověď. Mlčela.

O Andulu se postaral Alex. Sundal si tričko, ve kterém spal, a zmačkané ho přiložil Andul na ránu. Andula ještě stále vydávala zvuky bolesti, takže při vědomí byla. Honza se bohužel neprobíral.

Pamatuju si na vzdálené houkání sanitky a na světlo pouliční lampy, které mi padalo do obličeje, když jsem sebou bez vědomí sekla na silnici vedle Honzy.