Wattpad /w MenT

Děkuju

Rozhodla jsem se nejdříve zkusit štěstí a doufat, že bude u sebe v bytě. A že tam bude sám. Ale moc jsem v to nevěřila, přece jen, byly Vánoce a na ty nechce být nikdo sám, to by musel být pořádný Grinch.

Cesta od nás k němu není moc dlouhá, ale já se ve tmě strašně loudala. V noci se tu i normálně potuluje hodně feťaků a ožralů, a na Vánoce to platí dvojnásob. Jako to dělám vždycky, když jdu někam sama, vzala jsem si klíče a sevřela jsem je v pěsti mezi prsty. Když někoho praštim, bude ho to dost bolet.

Už jsem viděla z dálky barák, kde má Honza byt. Bylo zataženo a nesvítilo se, tak jsem usoudila, že tam asi nebude. Ale stejně jsem se rozhodla to zkusit.

Přešla jsem silnici a zrychlila krok, už jsem měla toho tichýho a tmavýho města dost. Honzův byt už byl asi 200 metrů ode mě a zahlédla jsem, že z domu někdo vychází. Asi nějaký soused, řekla jsem si.

Za sebou jsem uslyšela kroky a pak už jsem jen cítila, jak mě někdo chytl za rameno a snažil se mě otočit k sobě. Dal mi ruku pod krk a já ucítila smrad alkoholu, co z něj táhl.

Vykřikla jsem a vzpomněla jsem si, že mám vlastně v ruce celkem účinnou zbraň. Napřáhla jsem se volnou rukou kde jsem nedržela tašku, tou s klíčema, a napálila jsem to tomu  chlapovi do ksichtu.

,,Auuuu! Ty svině malá!" zařval, ale stále mě držel.

Vrazila jsem mu ještě jednu a on stisk povolil. Začala jsem utíkat, on po chvíli za mnou. Doběhla jsem ke dveřím domu, kde měl MenT byt a začala zvonit na jeho zvonek.

Ožrala mě mezitím doběhl, chytl mě za ruku a odtáhl mě dál ode dveří. Pokusila jsem se ho zase uhodit, ale vyrval mi klíče z ruky.

,,Pusť mě ty hajzle! Pomoooooc!" křičela jsem a mrskala sebou.
,,Drž hubu!" okřikl mě.

Už mi docházely síly, ale pořád jsem se bránila.
,,Nech mě bejt! Sráči pusť..."
,,Jdi od ní ty hajzle! Jdi do prdele!" začal někdo řvát.

V zápětí mě ten dotyčný odtrhl od ožraly a dal mu pěstí do obličeje. Chlápek se bránil a vrazil mu taky, jenže jak byl připitej, spadl u toho na zem. Můj zachránce se na něj vrhl a praštil ho znovu do obličeje a pak i do břicha. Ožrala se zvedl ze země a rychle zdrhal.

Věděla jsem, kdo mě zachránil. Asi pro nikoho nebude překvapením, že to byl Honza. Zařval na chlápka ještě: ,,Jestli tě někdy potkám tak ti dám víc!"

Udýchaně se na mě otočil.

Pohled MenTa: Otočil jsem se na Bety. Stálá tam, vyděšená, s taškou v ruce. Přišel jsem k ní blíž. Po tvářích jí stékaly slzy a třásla se. Pohled měla zabodnutý do země.

,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se rychle.
,,Já... jo, jo as-asi jo." vykoktala ze sebe.

Lehce jsem jí zvedl hlavu, aby se na mě podívala. Zadívala se mi do očí a pak mě obejmula a začala brečet.

Pohled Bety: Zadíval se mi do očí a to mě hrozně rozesmutnělo. Vrhla jsem se mu kolem krku, vděčná, že mě zachránil, a začala jsem brečet.

Začal mě rukama hladit po ramenou a zašeptal: ,,Už je to dobrý."

,,Děkuju." řekla jsem potichu.