Wattpad /w MenT

Honzo, pomoc

Pohled Anduly: Když mě táta vyhodil ze sklepa, okamžitě jsem běžela do pokoje přečíst si vzkaz od Bety. Chtěla jsem vědět, proč můj idiotský otec má ve sklepě mou spolužačku.

Po přečtení zprávy jsem zůstala šokovaná. Tohle bych do táty neřekla.

Že bral drogy, to jsem věděla. Věděla to i máma, proto ho před rokem vyhodila z domu a nechala se rozvést. Bohužel, před půl rokem zemřela a já tak ztratila člověka, který by mi dokázal pomoct v téhle situaci.

Zachovala jsem chladnou hlavu. Teda snažila jsem se. Navzdory tomu, že otce nemám ráda, nepřála jsem mu, aby šel za mříže. Přeci jen jsem s ním prožila hezké dětství a byla jsem jeho dcera.

Přemýšlela jsem, za kým bych šla. Jako první mě samozřejmě napadla Simča, ale co ta by nadělala. Pak jsem si ale vzpomněla na MenTa a na to, že s ním něco Bety má.

Jak jsem to věděla? Es a Bety si volaly a já, jelikož jsem zdatná přes techniku, jsem se jim do hovoru hackla.

Já vím, nebylo to úplně fér, ale vlastně to nakonec Bety pomůže. Nevím proč, ale Simče vykecala dokonce i to, kde Honza bydlí. Takže jsem věděla, kde ho přibližně hledat.

Vyběhla jsem na ulici. Byla už tma, protože bylo už po deváté. A jelikož ani MenTův byt nebyl daleko od našeho domu, už za pár minut jsem zvolila na zvonek bytu s jeho jménem na dveřích.

Otevřel mi celkem okamžitě: ,,To jsi ty Bet... Dobrý den, umm, co potřebujete?"
,,Ahoj. Hele vím, že se neznáme. Teda já tebe jo, ty mě ne, no to je jedno." plácala jsem. ,, Každopádně já znám Bety a ta je momentálně teď v dost velkém průseru."
,,Cože?! Co je s ní?" zeptal se vyděšeně MenT. Z toho jsem poznala, že se o ní vážně zajímá.

,,Vysvětlím ti to cestou. A teď už rychle, pojď! Nemůžeme ztrácet čas." pobídla jsem ho. ,,Jo a mimochodem, já jsem Andul, nebo Andula." představila jsem se.

Pohled MenTa: Když mi Andula řekla, co se stalo, nechtěl jsem jí ani věřit.

,,To je úplně absurdní." řekl jsem pochybovačně, když jsme došli k prahu jejího domu.

Měl jsem o Bety neskutečnej strach. Fakt moc jsem jí chtěl mít u sebe aby byla v bezpečí. Se mnou by vždycky byla. Ale teď to bylo jinak. Stačilo jenom zmáčknutí spouště a už bych jí nemohl pomoct. I proto jsem chtěl hned dovnitř.

,,Potichu!" sykla Andula. ,,Táta je nejspíš tam, nezapomeň." dodala varovně.

Kývnul jsem hlavou a pokusil se otevřít opravdu tiše. Andula ukázala na dveře po naší levici. Pochopil jsem, že ty vedou do sklepa.

Vzal jsem za kliku. Zamčeno. To se dalo čekat. Zdálo se ale, že Andula má plán, jak klíče sehnat.

,,Dojdu do obýváku. Tam je táta a má u sebe klíče. Ty tady zůstaň a opovaž se ceknout." poručila mi a sama se vydala s hlasitými kroky do obýváku.

Pohed Anduly: V obýváku otec byl a sepisoval něco na mém notebooku.
,,Tati okamžitě vypadni z mýho domu! Nic neříkej, je můj, máma ho přepsala na mě!" řekla jsem.

,,Drž ten zobák! Seš jak tvoje matka, plná huba keců." křikl.

Při vzpomínce na mámu jsem posmutněla. Moc dlouho jsem ale neotálela.

Můj plán byl rozhodit tátu a při tom sebrat klíče ležící u jeho loktu. Začala jsem se s ním tedy hádat a vyhrožovat policií. To ho sice nevystrašilo, protože věděl, že poldy nezavolám, ale zdálo se, že klíčů si nevšímá.

Mezi řevem jsem se opatrně natáhla pro svazek klíčů a pomalu je strčila do kapsy.

,,Už se s tebou nebudu dohadovat! Však ona tě karma a spravedlnost dožene. Nazdar!" a s pocitem výhry jsem odpovchodovala zpět ke sklepním dveřím.