Wattpad /w MenT

Omyl

Nevěřila jsem, že by mi to udělal. Ale viděla jsem to přece na vlastní oči! Ačkoli se v minulosti už stalo několik nedorozumění, tohle se mi zdálo jasné. A Simona?! Jak to mohla dopustit?

Chtěla jsem hned vypadnout. Nemohla jsem ale projít kolem nich. Spíš jsem nechtěla. Jenže jak jinak pryč?

Všimla jsem si, že na záchodech je celkem velké okno. Ovšem jediný problém byl, že tenhle sál kulturního domu, kde jsme zrovna byli, byl v prvním patře. Rozhodla jsem se to ale risknout.

Otočila jsem kličku okna a otevřela ho dokořán. Pak jsem jednu nohu dala na umyvadlo pod oknem, zapřela se rukama o stěnu a vyhoupla jsem se do okna. Nebyl tam žádný parapet ani nic, takže jsem seděla přímo v okně.

A jak teď dolů? Nebylo to sice nějak hrozně vysoko, ale takových tři a půl metru to bylo. Rozhodla jsem se sundat si lodičky a hodit je na zem. Bez podpatků mi to půjde líp.

Pak jsem se přidržela rohu zdi u okna a jednu nohu jsem dala na rozšířenou část stěny. Vedle mě byl okap. I přes to, že jsem se bála, že bych ho mohla utrhnout, jsem se ho chytla a začala se spouštět dolů. Co říct, šplhání na tyči byla jedna z mála věcí, kterou jsem na těláku zvládala bez větších problémů.

Když jsem usoudila, že jsem dostatečně nízko, pustila jsem se na zem. Kupodivu jsem dopadla na nohy a ani jsem si neušpinila šaty.

To bych si nepomyslela, že na mým maturáku uvidím mého kluka, jak se cicmá s mojí nejlepší kamarádkou, a že budu lézt záchodovým okýnkem, abych nemusela jít kolem nich.

Zvedla jsem boty ze země a rychle jsem utíkala pryč.

Doběhla jsem domů. Dobyla jsem se dovnitř a zabouchla dveře. Až pak jsem si uvědomila, že vlastně všichni spí a že bych asi neměla dělat rámus.

Potichu jsem vyšla schody a vklouzla jsem do svého pokoje. Hodila jsem sebou na postel. I v šatech. Nalíčená. Bylo mi to jedno.

Teprve teď mi začalo docházet, co se vlastně stalo. Jak moc mi Honza ublížil. Jak moc mě Simča naštvala.

Do očí se mi natlačily slzy.

Pohled MenTa: Byl jsem celkem dost opilý. Proto se to stalo.

Seděli jsme společně s Márou a Andulou (duchem zřejmě nepřítomnou) u stolu. Simča s Bety šly zrovna na záchod.

Marek zrovna říkal něco o tom, jaké tužidlo na vlasy používá (nutno říct, že vlasy má doopravdy dobrý), když jsem uviděl, že jedna z holek jde ze záchoda k nám.

V mém stavu jsem nebyl schopen určit, kdo to je. Jen jsem si pamatoval, že Bety měla světle modré šaty. A to tahle měla.

Přišla až k nám a bezeslova se posadila vedle mě. Neměl jsem nejmenší pochyb o tom, že je to Bety. Modré šaty, plavé vlasy... Nevím, proč jsem se na obličej nezaměřil.

Moje jistota mě donutila to udělat. Přesvědčen, že vedle mě sedí Bety, jsem se se slovy ,,Bety se vrátila..." naklonil a políbil jí tak, jak jsem to ten den udělal už hodněkrát.

Ovšem hned jak se naše rty setkaly, došlo mi, že jsem udělal úplnou blbost.

Odstrčila mě.
,,Ses zbláznil?" vyjekla Simča.

Marek se vedle mě zvedl.
,,Co jako děláš?!" zařval.

Uvědomil jsem si, co se stalo.
,,Panebože, já jsem kretén. Simčo promiň, to jsem nechtěl udělat. Myslel... myslel jsem, že jsi Bety. Máte stejný šaty!"
,,To ti mám věřit ty hajzle?" zavrčel Marek.
,,Marku klid." vložila se do toho Andula. ,,Slyšel jsi snad, že jí řekl Bety, ne?"
,,Hmm..."

Pak promluvila Simča: ,,Má pravdu, řekl mi Bety. A navíc, proč by mě líbal vědomě před tebou? Byla to jen pusa, ještě ke všemu omylem. Tak to nechme plavat... A Bety projistotu ani muk."

Marek se posadil. Vypadal, že se trochu uklidnil, ale pořád byl naštvaný.

,,Kde je vůbec Bety?" zeptal jsem se po chvíli naprosto trapného ticha.
,,Pravda, už je na tom záchodě nějak moc dlouho." řekla Andula.
,,Jdu se tam podívat." řekla Simča, která už - ač s podivem - nevypadala už vůbec tak opile.

Zvedla se a odešla. Za chvíli byla ale zpátky.
,,Není tam! Jsem si jistá, že prostě zdrhla. Je otevřený okýnko." řekla udýchaně.

No skvěle...