Wattpad /w MenT

Musíme si promluvit

Celý zbytek dne jsem byla smutná, ačkoli byl poslední den školy a já bych se měla těšit na Vánoce jak se patří.

Nevím jakým způsobem se to stalo, ale začala jsem se čím dál víc a víc přiklánět k názoru, že Honzu doopravdy nemiluju. Že ho mám jen ráda. A čím víc jsem se tu myšlenku snažila zahánět, tím více jsem tomu věřila.

A udělala jsem něco, čemu jsem sama neuvěřila. Napsala jsem Honzovi zprávu, u které vždy víš, že se nejedná o nic dobrého: Musíme si promluvit.

Domluvili jsme si schůzku na půl šesté u něj ve studiu, aby nikam nemusel, když chystá video.

Zaklepala jsem u něj na dveře, bohužel mi otevřel Tomáš.

,,Ahoj, jdu za Honzou."
,,Čus. No za kým taky jiným. Tak pojď, je u počítače."

Vklouzla jsem dovnitř a zamířila k MenTovu stolu. Celá jsem se třásla. Nechtěla jsem to udělat, ale zároveň jsem měla pocit, že je to správné.

,,Ahoj lásko." pozravil mě nadšeně Honza. Píchlo mě u srdce. Lásko, lásko... znělo mi v hlavě tohle slovo.

Nezmohla jsem se na nějaký přehnaný pozdrav, tudíž jsem jen kývla hlavou.

,,Sedni si, o čem chceš mluvit?" zeptal se mě.

Nasucho jsem polkla: ,,O nás."

Postřehla jsem, jak se Honza zděsil, a další otázka mi odpověděla proč tomu tak bylo: ,,Nejsi v tom, že ne? Chci říct, jestli jo, tak.."
,,Nejsem těhotná." zarazila jsem ho. Bylo vidět, jak se mu ulevilo.

,,Ale musíme se rozejít!" vyhrkla jsem najednou jakoby jsem mu oznamovala, že jsem si právě nalakovala nehty.
,,C-cože?!"
,,Respektive, dělám to pro nás oba. Jsi úžasnej, milej, zachránil jsi mě a mám tě hrozně moc ráda, ale nejsem si jistá jestli..."
,,Miluju tě! Nemůžeš se se mnou jen tak rozejít!"
,,Nejsem si právě jistá, jestli já tebe opravdu miluju." přiznala jsem.

Honza se na mě podíval nechápavým pohledem.

,,Jak si nejseš jistá? Říkalas že... říkala jsi že mě miluješ."
,,Já vím, a možná že i jo. A právě proto se musíme rozejít. Nejsem si ničím jistá a..."

Do očí se mi vedraly slzy. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet, a tak jsem se otočila a bez rozloučení vyběhla pryč.

Pohled MenTa: Proč to udělala? Nechápal jsem. Řekla, že si není ničím jistá, ale jsem snad já?

Jediný, v čem jsem si byl v životě jistej, bylo to, že jí fakt miluju, a ona řekne tohle...

Moje city to k ní nezměnilo, ale mojí jistotu ano. Co mám teď k sakru dělat?

,,Rozešla se se mnou! Co mám dělat?"
,,Jo kamaráde, to ti já neřeknu..." řekl trochu zkroušeně Tomáš v pizzerii.

Otočil jsem se na Radyho, ale ten řekl: ,,A co čekáš, že ti řeknu já? Moje životní láska je jídlo a to mi nikdy nic takovýho neudělá."

Složil jsem hlavu do dlaní a lehce se fláknul do čela. Proč se mi tohle musí dít?!

,,Zachránil jsem jí přece život, měl jsem pro ní už i koupený dárek k Vánocům. Co s ním mám dělat?"
,,Tak jestli jí máš pořád rád, můžeš jí hi dát úplně normálně." poznamenal Tomáš.

V tom měl vlastně pravdu. Co na tom, že už spolu nejsme? Mám jí pořád rád a tak to i zůstane.