Wattpad /w MenT

Ty to vlastně ještě nevíš...

,,No tak na co čekáš?" dloubla do mě Andula. ,,Alespoň jí zavolej, jestli je v pořádku doma."

To byl dobrý nápad. Vyndal jsem telefon a vytočil její číslo. Z mobilu se ale ozvalo jen: ,,Volaný účastník je momentálně nedostupný. Prosím, opakujte akci později."

Naštvaně jsem odtrhl mobil od ucha.
,,Nedostupná." zašeptal jsem nasupeně, ale zároveň se strachem v hlase. Co když...

,,Co když se jí něco stalo?" dokončila mojí myšlenku Simona.
,,To si nemyslím." řekla s naprostým klidem Andula. ,,Spíš bych se vsadila, že vás viděla, když jste se líbali a..."
,,Nebylo to líbání, jasný?!" přerušil jsem jí naštvaně a chytil jsem Markův vražedný pohled, kterým se mě snažil propálit skrznaskrz.
,,Prostě že vás viděla, naštvala se a utekla." dokončila Andul svou větu ignorujíce mou poznámku.

Nejdřív jsem si oddechl, protože to tak s největší pravděpodobností asi bude, jenže pak mi došlo, že jsem stejně v prdeli.

,,Jdu jí najít." oznámil jsem jim odhodlaně. ,,Nejspíš už bude doma."
Andula mi na to řekla, že jde taky. Neprotestoval jsem. Stejně by to nemělo cenu.

,,Vy si tu zůstaňte a vyříkejte si to." téměř přikázala Márovi a Simoně Andula. ,,Je mezi váma taková špatná aura a je fakt trapný být s váma v jedné místnosti." dodala naprosto vážným tónem.

Nevím, jestli to zapříčinila Andulina rada (spíš bych řekl, že ne), ale když jsem se ohlédl při našem odchodu, Mára a Simča k sobě byli doslova přicuclí svými otvory, které slouží primárně k přijímání potravy. Taky způsob, jak si to vyříkat, pomyslel jsem si.

Já bych ale spíš měl přemýšlet, co řeknu Bety. Jestli to doopravdy viděla, bude to asi celkem složitý vysvětlování...

Ale mám s sebou Andulu a ta jí může potvrdit, že se to opravdu stalo omylem.

,,Ty seš fakt kretén, víš to?" vytrhla mě z myšlenek Andul, když jsme nasedali do jejího auta. Já tam to své nechal, dojdu si pro něj zítra. Byla by blbost jezdit dvěma najednou a navíc, já měl v krvi alespoň jedno promile alkoholu, tudíž musela řídit ona, a vážně jí nenechám nabourat mi mého Mustanga.

,,Ty teda umíš člověka potěšit." pronesl jsem ironicky.
,,No ale fakt že jseš." zopakovala. ,,Ty si normálně dosráváš celej život a já ti pak musím pomáhat to vyžehlit. Sakra to si nemůžeš dát pozor, s kým se cucáš?" vyčetla mi naštvaně.

,,Hleď si laskavě svýho, jo? Taky nejseš svatá! A navíc, já za to nemůžu. Bety mě prostě vždycky vidí v tý nejmíň vhodný situaci." protestoval jsem.

,,Kecy..." zamručela Andula. ,,Ty jsi prostě typickej chlap. Děkuju Bože, že mě takový kreténi nikdy nepřitahovali..."

,,Počkat, počkat, a co Tomáš?" zeptal jsem se.
,,O Bože, seš snad natvrdlej?." povzdechla. ,,Zaprvý, tvoje ožralá prdel právě nazvala tvýho kamaráda kreténem, což by se mu asi nelíbilo! A za druhý, seš vožralej, takže ještě blbější a nechápavější než jindy - a to jsem si myslela, že to horší být nemůže..." vylila si na mě vztek.
,,Prosim? Máš problém?! O co jde?" řekl jsem zmateně.

Andula protočila oči. ,,To je jedno, hlavně už jedem."

Nastartovala, opřela se nohou o plyn a plnou rychlostí vystřelila z parkoviště. Jak vůbec mohla dostat řidičák?

O pár minut později už jsme stáli před Betyiným domem.

,,Ty počkej v autě." přikázal jsem Andule, která mě s otráveným obličejem poslechla.

Už jsem chtěl zazvonit, když mě napadlo, že bych to asi dělat neměl. Nechtěl jsem vzbudit její rodiče, musel bych jim pak všechno určitě dlouze vysvětlovat.

Místo toho jsem sáhl za květináč na okně. Velmi originální skrýš klíčů... Bety si je tam často dávala, doufal jsem, že tak udělala i tentokrát. A taky že ano.

Odemkl jsem si, jak nejtišeji jsem dokázal, a vklouzl jsem dovnitř. Po špičkách jsem vyšel schody (připadal jsem si jak špión z nějakýho akčňáku). Přikradl jsem se ke dveřím pokoje Bety, ze kterého se ozývaly velmi tiché vzlyky.

Jsem fakt kretén, uznal jsem. Bety se teď kvůli mě trápí.

Dobrá věc na tom byla, že jsem alespoň věděl, že je vzhůru. Potichu, tak, aby to neslyšel nikdo jiný než Bety, jsem zaklepal na dveře.

Pohled Bety: Ozvalo se skoro neslyšné zaklepání. Kdo to může být?

Nechtěla jsem křičet, aby dotyčný šel dál. Utřela jsem si oči do kapesníku, vzala jsem do ruky lampičku jakožto jedinou věc, kterou jsem měla po ruce a byla vhodná k praštění případného zloděje do hlavy, a vydala jsem se ke dveřím.

Pomalu jsem je se zatajeným dechem otevřela. K mému překvapení za nimi stál Honza.

,,Díky Bohu, že jsi v pořádku." pronesl šeptem a se značnou úlevou.

V pořádku jsem teda rozhodně nebyla. Nejradši bych ho tou lampičkou fakt přetáhla.

,,Proč bych nebyla? A vůbec, není ti to jedno?" odcekla jsem potichu.
,,Bety, poslouchej. To co jsi viděla... je to jinak, než si myslíš!"
,,Budeš zapírat, že ses s ní líbal?!" sykla jsem. Snažila jsem se nekřičet.
,,Ne! Teda jo, ale ne! Prosím, nech mě to vysvětlit." dožadoval se prostoru.
,,Nemusíš to vysvětlovat! Chápu, že ti připadá asi víc atraktivní... Ale víš ty co? Mohls' mi to říct rovnou! Nevím, co tady vlastně teď děláš, jdi za ní! S Markem asi problém nemáš, kdyžs' jí bez váhání políbil před ním a..."

,,A dost! Bety..." zasupěl MenT. Až teď jsem si všimla, jak blízko mě najednou stojí. I přes tmu v pokoji jsem viděla naléhavost v jeho očích. Pak znovu promluvil.
,,Kolikrát už mezi námi došlo k nějaké nejasnosti? A kolikrát se ukázalo, že to bylo všechno jen nedorozumění? Já myslím, že dostkrát na to, abys konečně pochopila, že bych nikdy schválně neudělal nic, co by ti ublížilo. Protože tě miluju, chápeš?" řekl a přiblížil se ještě víc.

,,Tak proč jsi to udělal?" zašeptala jsem rozklepaným hlasem.

Odpovědi se mi nedostalo. Místo toho mě Honza chytl za ruce. Ani jsem se nenadála a byla jsem opřená o zeď. Dívali jsme se navzájem do očí.

Tu pár centimetrovou mezeru mezi námi Honza najednou vyplnil polibkem.

Najednou jsem se už nezlobila. Ani jsem nechtěla nic vysvětlovat. Prostě jsem věděla, že mi nelže.

Odtáhl se ode mě a zašeptal: ,,Miluju tě." Nestihla jsem na to odpovědět, protože to už jsem zase měla pusu ucpanou jeho rty.