The Way To Our Love

-38-

Pohled Brada
Když jsem jí viděl, jak vychází z lesa, byl jsem celkem v klidu, bylo běžné že vždycky zmizí, a vrátí se pozdě. Jasné i bylo to že se mnou, trávit čas nechtěla. Jenže když jsme spatřil jeho,  vařila se mi krev. Sakra já byl tak nasraný, a vzteklý.

"Můžeš mi laskavě říct, kde jsi celou noc byla, a proč s tebou vyšel Scott z lesa?" řekl jsem dost naštvaně, stiskl jsem ji ruku, tak silně jak se ve mě, můj vztek objevil. Bolelo ji to, a já si toho byl vědom. Jenže pak řekla větu, která mě dost překvapila.
" Usnula jsem u jezírka " zašeptala, jakoby se bála mé reakce, a já věděl že tohle je moje šance, nadzvedl  jsem obočí, a hned ho uvolnil, tak jako svůj stisk na její ruce.
"Omlouvám se zlato, jen jsem měl strach, můžeš mi po obědě to jezírko ukázat?" Byl to z mé strany, dost dobrý herecký výkon. Dost jsem se snažil, aby nepoznala, nic z toho co své Caitlin chystám. Věděl jsem že bude souhlasit. Taky že ano.
Její odpověď, pro mě byla slast, políbil jsem ji, a odešel. Nemusel jsme se ani otáčet, a věděl jsem, že jsem ji svým chováním, dost překvapil. Ach Caitlin kdyby jsi jen věděla. To překvapení v očích, bys neměla.
Uchylovalo se k polednímu klidu, a já se rozhodl, uskutečnit svůj plán. Musel jsem najít tu holku, tu jak něco tuší, jak se jmenuje. Sakra já ani nevím jak se jmenuje. Caitlin si sakra dávala pozor na své slova. Když nás ta malá vyrušila, v hlavě jsem si. Musel ten moment najít znova.

"Cait!" Někdo zařval, otočil jsem se,  dost mě ten jemný hlášek překvapil. Když přede mnou stála blonďatá malá holka. Sakra někoho mi připomínala. Ten obličej jsem už někde viděl. Ale  za boha si nemůžu ani jen vzpomenout kde.  Podíval jsem se na Caitlin, aby to okamžitě vyřešila, nelíbilo se mi to, to vůbec ne, jenže má sladká Caitlin to moc dobře umělá zahrát, za ten čas už to zvládala bravurně.

"Copak zlato?"  Otázala  se, a dávala si sakra velký dost velký pozor, na hlase aby ta malá nic  nepoznala.  Holka se však  podívala na mě a pak na ni a jen se  zamračila, a spustila.

"Dylan s tebou chce okamžitě mluvit, ale okamžitě" nedokázal jsem přeslechnout ten  větší důraz na slovo okamžitě,  má malá mě obešla , a mířila k té blondýnce, s modrýma očima. Nemohl jsem ji nechat vyhrát jen tak  chytl jsem ji za ruku, a ještě ji šeptem dodal.

"Tohle ještě není konec" řekl jsem, a Caitlin se rozešla směrem  za ní .
Ať jsem si to přehrával jak jsme chtěl, její jméno jsem neslyšel, dávala si pozor, větší než tenkrát, za to jsem ji obdivoval, ale tomu je konec, řekl jsme že bude jen moje, a nehodlám se sní dělit s nějakym rozcuchaným blonďákem.
Procházel jsem jednu chatku ta druhou, abych tu malou mršku našel.
Voi"la
Taky že našel.
Seděla na posteli, a nejspíš si něco četla, když mě uviděla, hodila na mě vražedný pohled.
"Co tu chceš!" zavřela, a já slyšel ten vztek, musel jsem se zasmát.
" Taky tě rád zase vidím, mimochodem jsem Brad" snažil jsem se o milý tón hlasů, přesto že už jsme se těšil na pomstu.
"Tory, a ptám se znova co tu chceš" bože ta holka je fakt dobrá.
"Posílá mě Caitlin, ráda by s tebou, dneska trávila odpoledne, prý máš přijít o poledním klidu, k jezírku, nebo rybníku, nevím jak tomu říkáte, měl jsem ti to jen vyřídit, má dost práce" ta malá se na mě překvapeně podívala.
"Děkuji za informaci, řekni jí že tam dorazím" odvětila, a já se vítězně usmál.
Tak tohle by jsme měli.

Celý dopoledne jsem měla práce až na hlavu, přesto se mě zvláštní pocit, takový ten co vám říká že je něco špatně. Ať jsem svý myšlenky, zaměstnala, jak jsem chtěla, nepomohlo to. Ani zdaleka to nepremohlo ten divný pocit.  Nevím co se stalo, a nevím proč, ale celý dopoledne jsem se vyhýbala Scottovi, po tom rannim incidentu, jsem nevěděla co bych mu asi tak měla říct. Vždycky jsem si našla cestu jak ho obejít. A on to nejspíš tušil.
Byl čas, a já věděla že bych měla najít Brada, nemusela jsem hnědá dlouho, a našla ho. Stál u dveří, a netrpělivě čekal. Když mě spatřil měl pro mě jeden ze svých úsměvu, který vám nic moc neprozradil, nuceně jsem se usmála taky, a vyšly jsme.

" Je to tu opravdu překrásné, stejně jako ty" řekl, a podíval se na mě, jeho slova byla lež, Teda aspoň já jsem je tak vnímala, nic z toho co on řekl, nemyslel vážně, bylo to vše jen pro jeho osobní potěší. Jen jsem se usmála, a dal se zadíval na rybník.
"Malém bych zapomněl, mám pro tebe překvapení" pro mě?  A překvapení?  Divila jsem se, nesnášel dávání dárků, a věnovat dívce květinu, byla urážka, a zbytečná útrata peněz.
"Cože?" otázal jsem se, pořád jsem nemohla uvěřit, tomu co jsem slyšela.
" Ty nesnášíš překvapení, a dárky jsou pro tebe zbytečné" řekla jsem už dost podrážděně, nebavila mě tahle chvíle, oddalovala tu moji, tu ve které jsme byla sama, a cítila jsem se v bezpečí. Ale z mého přemýšlení mě vytrhl jeho hlas.
" Ale tohle je pro mě moc milé překvapení, a hele me se, už je tady" a podíval se, za nás. Ohlédla jsem se tím směrem taky, a pohledem zacadila o Tory.
Sakra co ta tady dělá.
" Co tady děláš? Okamžitě běž odsud" Okamžitě jsem vykřikla, jak jsem věděla, že tohle nebylo z dobré vůle.
"Ale ale" Otočil se ke mě Brad, a jeho oči jakoby v sobě měli jen temnotu, žádná radost, ani štěstí, jen vztek, zlost.
"Kam by naše malá Tory odcházela, když zrovna přišla" jeho tón hlasů se mi nelíbil, cože to řekl Tory?
Sakra, sakra sakra.
Chtěla jsem ho obejít, a jít hned za Tory, a zmizet odsud, ale on byl rychlejší.
" Ty si myslíš, že zase utečeš? Tak to jsi na velkém omylu!" zakřičel, a uhodil mě, tak silně že jsem spadla. Tory zakřičela, a okamžitě ke mě přiběhla.
"Cait jsi v pořádku?" snažila se propadnout dech, měla strach, to já taky, ale ne o sebe ale o ní, nedovolím mu, aby jí ublížil.
"Jak dojemná to chvíle, jenže tu hned zakončím" zakřičel, a kopl  mě do břicha. Okamžitá bolest, kam udeřil,  odstrčil ode mě  malou Tory a odhodil jí o kus dál.
"Víš Tory" začal, tím svým odporně slizkým hlasem.
"Kdyby jsi předtím nepřišla, a nevyrušila by nás, mohla jsi z toho vyjít, bez jediného zranění, ale ty jsi udělala, přesný opak, je vidět že se mě ne bojíš, ale ode dneška, budu tvá noční můra já" snažila jsem se, se zvednout, ale přes tu ukrutnou bolest to šlo dost těžko, než jsem spatřila, že uhodil mou malou Tory, ta si hned poraněné místo chytla, a po tváři se jí spouštěly slzy. Chtěl jí uhodit znova, ale to jsem se naštvala já, popadla jsem všechnu svojí sílu, a zvedla jsem se, rozběhla se směr kde by Brad a siln~ do něj vrátila, až spadl na zem.
"utikej okamžitě, odsud zmiz" Zařvala jsem na Tory, ta se okamžitě zvedla, a utíkala směr les.
"Toho budeš litovat" zavrčel Brad. A opět mě kopl. Bolesti se mi spustily slzy, podívala jsem se na něj, musela jsem.
"Proč? Dělám co po mě chceš, tak proč?" otázala jsem se. On se jen pokřiveně usmál.
" Za to že sis dovolila být jen na chvilku šťastná" zařval, vzal mě pod krkem a přirazil ke stromu.
" Jak jsi mě našel?" musela jsem znát všechny odpovědi. Jen se zasmál, a odstoupil o pár kroků ode mě.
" Díky ní" řekl otevřeně, a já se zamračila. Nesnášela jsem, ty jeho otevřené věty.
" kvůli komu Brade? " To už jsem zařvala taky. Jen se usmál, a do ucha mi zašeptal.
" Díky sladké Allie, jsem tě našel, má drahá Caitlin"
Nemohla jsem uvěřit, tomu co jsem slyšela.
Takže ten špeh, byla Allie, naše Barbie.

Ahoj ahoj moc se omlouvám, že netrpělivě čekáte, ale tak nějak jsem si dala na čas. Konečně jsme se dozvěděli, že špeh je Allie. Jaký z toho máte pocit? Blížíme se do hlavního finále, co myslíte jak to dopadne? A nezapomeňte na ✨. T.