The Way To Our Love

-28-

Říká se, že každé ráno máme novou šanci změnit svůj život, že nás každý den čeká nové dobrodružství. Mým dobrodružstvím, pro tento den, bylo opětovné  ranní vstávání. Rozhodla jsem se, že vstanu dříve, a pro dnešek překvapím kupodivu Scotta já. Můj plán, se taky uskutečnil. Ale ne přesně tak, jak jsem si ho představovala. Při pohledu , jak spokojeně podřimoval, zabalený v peřině. Mi bylo až líto ho vlastně budit. Svými prsty jsem hladila linii jeho obličeje. Šimralo ho to. poznala jsem to, jakmile začal nespokojeně bručet. Nad tím jsem se musela zasmát, byl tak roztomilý a rozkošný zároveň. Jenže moje buzení, pomocí hlazení, selhalo. Dostalo se mi akorát nulové odezvy. Milé probouzení nepomáhalo  ani po pěti minutách. Proto jsem se rozhodla , pro jiný způsob probuzení. Pomalu jsem se nahnula k jeho uchu. A tichým hlasem jsem pověděla. 

"Vstávej princezno, je čas vstávat" Řekla jsem, velice tichým hlasem. Něco zabručel, ve stylu ne ještě chvíli. A mě už docházela trpělivost. Po opakovaném pokusu, jsem opět neuspěla. Proto jsem to vzdala. Potichu jsem odešla z jeho pokoje. Nasadila jsem si sluchátka, protáhla si nohy, a vyběhla jsem do lesa. Ano mohla jsem zajít za tátou, a vzbudit jeho, nebo Lily. Ale moje myšlenky, tak ty jsem si musela v první řadě srovnat sama. Uklidňující pocit, pobíhat kolem stromů, zhluboka jsem dýchala, a každým nádechem, jsem klidněji vydechla. Ani jsem si neuvědomila, jak rychle jsem běžela,moje kondice, se o dost zlepšila, sice to pořád není co bejvávalo, ale moje nohy mě boleli čím dál méně a méně. Doběhla jsem k rybníku, k tomu o kterém mi vyprávěla Mell. Byl úchvatný, všude kolem byly stromy, přes které se snažilo dostat slunce ven. Pokud jsem si kdy myslela, že jsem viděla něco krásnějšího omyl. Tohle byla krása sama o sobě. Tím že to bylo schované mezi stromy, a jen malý kousek místa  nebyl schovaný stromy, imponovalo neuvěřitelnou atmosféru, pravě jsem si našla nové místo. Noc pomalu střídalo ráno, a východ slunce, byl okouzlující, při hladině vody, měnilo slunce barvu. Paprsky slunce co se pomalu, probouzeli a probírali skrz mraky , ozařovalo hladinu rybníka. Fascinující pohled to byl. Sedla jsem si, abych si tuhle jedinečnou chvíli mohla užít ještě víc. Byl to lákavý pocit, vlést do vody, a nechat se unést ranní osvěžující "koupelí". Netrvalo to dlouho, a moje touha mě přemohla. Slunečný paprsky  hřáli mé tváře, a voda mě volala. A já se jí nechala unést. Svlékla jsem se,a pomalým krokem jsem vykročila do vody. Byla ledová, ale každým krokem ku předu, už mi to tolik nepřišlo. Když už jsem byla v půlce, prostě jsem se potopila. Při vynoření , jsem se musela zasmát. Chvíli jsem plavala, a užívala si tu chvilku pro sebe. Tu sílu co mi voda dávala, každým pohybem, jsem si užívala víc a víc. Ten pocit svobody, byl nepopsatelný. Po nějaké době, strávené ve vodě, už mi začínala být zima. Husí kůže a drkotání zubů, mě přesvědčilo že to byla pravda a ne jen nějaký přelud.Vylezla jsem, a následně se oblékla. A vyrazila zpátky.

**************************

Při zpáteční cestě , jsem cítila zvláštní pocit.

Uvolnění?

Už to bylo potřeba.

Kolikrát jsem si myslela, že  můj vnitřní hlas,  uvnitř mě, je jen iluze, prostě jen jeden velký výmysl. Ale po čase, se můj vnitřní hlas, stal mojí prioritou. Smířila jsem se s tím, že to ke mě patří, a vždycky patřit i bude. Než jsem se vůbec stačila vzpamatovat, ze svých myšlenek, byla jsem u budovy. Spokojeně jsem se usmála, a vykročila.

****************************

"Panebože, můžeš mi říct, kde proboha jsi?" 

Trhla jsem sebou, hned co jsem vešla do pokoje. To bylo po druhé, co jsem viděla Mell, tak vystrašenou. Nechápavě,  jsem zvedla obočí vzhůru, a čekala , co ještě z naší vyděšené Mell vypadne. Ta se na mě však na mě zamračila.