The Way To Our Love

-26-

Měli jsme za úkol, ukázat jak drsný tenhle sport ve skutečnosti je. Taky jsme měli ukázat, co všechno nás, náš trenér naučil, a taky pár svých fíglů. Holky byly nadšené, že mohou ukázat mladší generaci, že když budou pilně pracovat , můžou být opravdu nejlepší. Za to mě trápilo, jak budu hrát, vždycky jsem hrála jen se svojí holí, byla pro mě ze srdce nejcennější. Taky to byla moje první hole, kterou jsem dostala. Táta se na mě díval, zkoumal můj pohled který zase zkoumal ostatní kolem mě. Všimla jsem si toho, když můj pohled zastavil i u něj. On se jen usmál a odešel. To mi trochu i ublížilo, nejsem tu kvůli sobě, ale protože zrovna táta chtěl pomoct, a on si prostě a jednoduše odejde.

To je od něj podpásovka

V duchu jsem zanadávala, než jsem spatřila otce. V ruce držel můj poklad.

Ale jak to?

Já jí přece vyhodila.

Nechtěla jsem si připomínat, co se stalo. Stála jsem jak přibitá k zemi, a neuhnula pohled od své krásky. Která i po té době, vypadá jako nová. Můj táta věděl, že jsem si ho všimla, ale místo mým směrem šel k Lily. Ona se na něj usmála, a vzala si mojí holi. Zastavil se mi dech, jediný kdo na tu holi kdy sáhl byl jen táta, a Lily, nesnesla bych, kdyby jí v ruce držel někdo jiný. Lily se otočila ke mě, věděla, ona to snad i pocítila, že jsem nesvá, že jsem nervozní, a sleduji každý její krok, protože má mojí holi. když už u mě byla Lily neboli Cute, sotva jsem udržovala slzy. podala mi mojí holi. Podívala jsem se na ní a pak hned na tátu, vím o co jim jde, a co to pro mě bude znamenat pokud tu holi příjmu, od hráčky z týmu. Přejela jsem každého pohledem, většinou každý kývl, jiní čekali co udělám, a já si opět vzpomněla proč bych neměla. Slzy se mi začali kutálet, a já je nedokázala zastavit, a ani jsem nemohla nešlo to. Mell mě pochopila, jak ke mě přišla a pohladila mě po zádech a zašeptala.

"Nenech si to vzít, to čím opravdu jsi, rozhlédni se kolem sebe, jsou to lidi kteří tě mají rádi, a můžeš se na ně kdykoliv spolehnout" .

To se podívala na Lily a kývla, na důkaz že je to v pořádku, děkovně jsem se podívala na Mell a pak na Lily, vždycky se mnou měla největší trpělivost, proto jí ani nepřišlo divné že to trochu déle trvá.

Aby jste pochopili proč je to tak důležité, v našem týmu jsou jistá pravidla , která musí dodržet každý z nás. A pokud se celý tým dohodne, že souhlasí. Tak hráčka která odejde sama od sebe, a nebo je vyhozena. Musí odevzdat nebo vyhodit, všechno co se toho týmu týká, a patří to do něj. Tím je i hole, a je jedno jestli je vaše nebo ne. A pokud vám jedna z hráčů, nabídne vaší holi, nebo novou holi. Pokud tak učiní, tím se vás ptá jestli by jste nechtěli znova nastoupili do týmu, tím vás žádají zpátky.Když je to někdo nový tím ho přijmou do party, a pokud je to někdo kdo už v tom týmu byl, je to že tím dají najevo že nechtějí jen jednu hru ale zpátky svojí hráčku. Ale pravdou je že většinou se druhé šance nedávají, pokud někdo odejde tak ano. Proto i mě to dost překvapilo že dělají tak riskantní změnu.
Věděla jsem že s tím přišel můj táta, a taky jsem věděla že to s Lily navrhli týmu, který souhlasil. Koukal na mě snad celý tábor, a čekal jak se rozhodnu, strašně jsem si přála být zase v týmu, ale odmítnutí mě lákalo mnohem mnohem víc, protože pokud odmítnu teď, další šanci už nedostanu, protože tohle gesto je jen jedno. Zhluboka jsem se nadechla, a snažila se srovnat si myšlenky, abych mohla normálně přemýšlet. Jenže ono to nešlo, ne když na vás kouká několik páru oči a čekají, jedním z nich byl i Scott. Ten snad ani nedýchal. Ale když si mě všiml, že se na něj dívám, kývl, a já věděla, že už neodmítnu. Vzala jsem si od Cute svoji holi, a jak jsme učinila, všichni začali jásat a radovat se. Tomu jsem se zasmála. Cute mě okamžitě objala, a zbytek týmu ji okamžitě následoval. Táta se podíval na Dylana, a ten se zase usmál na mě. Radost kolovala celým mým tělem, já byla opravdu šťastná, zase měla jsem přesně to co jsem chtěla mít. Přátelé milující rodinu a úžasný tým.
*******
Dylan vysvětlil táboru co bylo třeba, a zápas mohl začít.
Hra byla dost napínavá, je vidět, že Barbie je opravdu dobrá kapitánka, za ty dva roky se holky dost zlepšili, umějí si navzájem víc věřit, a dívat se na ně, bylo něco nepopsatelného. Ale ještě větší výhra pro mě byla si snímá zase opět zahrát. Věděli že to není důležitý zápas, přitom opravdu makali. Byla jsem v týmu s Lily, a jak jsem si tu hru užívala já, tak i ona. Jak za starých časů. Ano není tomu tak dávno, ale na mě bylo vidět, že i když jsem byla opravdu jedna z dobrých, tak ten každodenní trénink prostě chyběl. I přes mojí nešikovnost jsme vyhráli, byl to poslední gól který jsem dala a ten rozhodl. 5:4 a náš tým vyhrál. Byl to neskutečný pocit, ten pocit který vám řekne, že jste to dokázali. Celý dva roky jsme chodila jako tělo bez duše, netvrdím, chybělo mi to, ale ten pocit že by se to mělo opakovat, zas a znova mě nutil, vždycky ustupovat. Jenže teď to bylo jiné, připadala jsem si kompletní, od první chvíle co jsem do rukou vzala svoji holi,  pohladila ji. Jsem věděla, že tohle jsem já a nic jiného. Tohle je můj smysl života, tohle jediný mě naplňuje tak, že štěstí je zrovna teď jen pouhé slovo. Vždycky jsem si myslela, že štěstí je jen náhoda, nemusí být, pro mě štěstí je, že jsem mohla zase cítit tu radost, tu spokojenost. Najednou pro mě slovo štěstí nabral jiný rozměr. Já jásala, najednou jsem dostala nehoraznou energii, jako bych se znovu probudila k životu. Věděla jsem že, se nevyhnu všem těm otázkám. Ale nemůžu, strach ovládal moje pocity, a ty teď byly smíšené. Jednu chvíli se cítím jako ten nejšťastnější člověk na planetě, a zároveň si říkám může být ještě hůř? Až teď jsem si uvědomovala, co jsem to vlastně provedla. Já se vrátila do týmu, radost vystřídal strach. Strach z toho co se může stát, až se to Brad dozví. Začala jsem panikařit, myšlenka lítala jedna přes druhou, chtěla jsem být chvíli sama, abych si mohla svoje myšlenky srovnat, uklidnit se. Bez úspěchu.
'svačina " zařval Dylan, a to mě probralo z mých myšlenek. Všichni začali odcházet, můj pohled však upoutala jen ona. Stála, ani se nehýbala, a dívala se jen na mě. Chilli jí něco říkala, aniž by uhla pohledem ode mě,  ji odpověděla. Děsilo mě to. Děsila mě ona. Děsil mě její pohled, i to jak děsivě stálá. Sakra já si připadala, jako sériový vrah, na kterého právě přišli, a čeká ho ten nejvyšší trest.  Takový pocit, co jsem teď a tady měla, bych nepřála nikomu ani zadarmo. Jenže vyhnout se tomu, bylo až nemožné, už jen to že nemám kam před Lily utéct, je jeden z důvodů, že dneska bude moje poprava, a myslím že se blíží tak, jako Lily právě teď ke mě.

Ahoj tak  je tu další kapitola, doufám že se vám líbí. Budu ráda za každý váš ohlas a hvězdičku. Zatím se mějte T.