The Way To Our Love

-14-

Pomalu jsem otevřela oči, byly tak těžké a unavené, celé mé tělo ovládala příšerná bolest která každým pohybem  byla větší a větší.

I přes to utrpení co jsem cítila, jsem vstala.

Vyšla jsem z pokoje, abych mohla za Dylanem, říct mu že bych potřebovala odpočinek.

Cesta ze schodů sice byla bolestivá, ale není to poprvé co jsem tohle zažila, takže vím že pro mě bude cesta nahoru víc bolestivější než ta dolů.

Došla jsem ke dveřím v rychlostním čase asi  deset minut, přesto jsem na svůj výkon spokojená.

Zaklepala jsem.

"Dále" ozvalo se 

Pomalu jsem otevřela dveře a vstoupila.

Dylan seděl u stolu, a kolem měl všude samé papíry asi měl moc práce , i přesto že jsem stála a čekala až budu moct mluvit asi na chvíli zapomněl že tu vlastně jsem .

"Ehm" spustila jsem.

Tím jsem si zasloužila nechápavý pohled Dylana , který si sundal své brýle s očí a nasadil je na hlavu.

Mile jsem se usmála.

"Promiň,  mám tolik práce že jsem zapomněl děje se něco "? odpověděl a v jeho hlase zněl trochu překvapeně .

"Mám svalovou horečku, potřebovala bych si odpočnout" řekla jsem a mírně se usmála.

Dylan si mě projel pohledem, od zdola nahoru.

Zvedla jsem obočí , na důkaz vysvětlení.

"Jistě, jasně po dvou dnech mi řekneš jak ti je, teď jdi a běž si odpočinout"

Zvedla jsem obočí a rychle si odfrkla.

"Já mám lepší nápad, sedět ještě můžu, takže vám teď pomůžu , protože vidím jak jste bezmocný a pak si půjdu odpočinout aspoň splatím ten čas který jsem vám teď ukradla" mile jsem se usmála a čekala ,jak bude reagovat.

Doufám že to nebude to samý jako vždy, ne já to zvládnu jen jdi.

Dylan se na mě dost udiveně koukal, byl tak překvapený že i na chvíli otevřel pusu, koukal na mě dost udiveně. Tomu jsem se jen zasmála a pomalým krokem vyšla ke stolu a sedla si na židli před ním.

"tak s čím mám pomoct" řekla jsem a snažila se o upřímný úsměv.

"Tak my můžeš pomoct  seřadit tyhle papíry a pak se uvidí ano " řekl  usmál se na mě.

po třech hodinách

"Tak a máme hotovo" řekla jsem s úlevou v hlase.

"Ano jsem moc rád že jsi mi pomohla, bez tebe bych to měl ještě na dost dlouho, ty papíry jsou nekonečný"  povzdechl

" Jsem ráda že jsem mohla pomoct, ale teď už bych s dovolením šla jsem dost unavená" řekla jsem a zvedala se a odcházela pomalu ke dveřím.

"Ještě jednou ti děkuji Caitlin"a mile se usmál.

"Není zač , kdyby jste potřeboval  zase pomoct stačí říct " řekla jsem a odešla.

Když jsem asi po patnácti minutách došla do pokoje, byla jsem ještě víc unavená než když jsem scházela dolů.

Mell tu nebyla pokoj zůstal tak jak jsem odešla, lehla jsem si do postele a koukala na strop.

Po chvíli jsem zavřela oči a zasnila se v říši snů.