The Way To Our Love

-4-

Při této vzpomínce jsem ucítila něco na tváři, slza vážně? Ať jsem chtěla nebo ne, spustila se další. Další a další brečela jsem, při vzpomínce na kterou se snažím už dva roky zapomenout.

 „kde jsi byla? " Ozvalo se. 

  Pro mě známý hlas, který jsem znala, rychle jsem utřela slzy, mírně jsem otočila hlavu ke dveřím, ve dveřích stála Mell

 „ promiň byla jsem se projít" falešně jsem se usmála. 

Mell se na mě podívala a úsměv mi oplatila, věděla že se něco děje. „ určitě máš hlad pojď, bude večeře" a podala mi ruku.

 Její ruku jsem přijala, a jak jsem udělala, rychle mě objala. „nevím co tě trápí, ale i to časem přejde" zašeptala.

 V ten moment jsem svůj stisk zesílila „děkuji" odtáhla se ode mě „nemusíš mi děkovat, jen už nebreč"

 V jejich očích jsem viděla, že jí něco trápí „co se děje"? Zeptala jsem se, a čekala co zní vypadne za slova. „ ale nic  půjdeme? "kývla jsem. 

Vešli jsme do jídelny, vypadalo to jako ve škole, pět dlouhých stolů za sebou, se šesti židlemi na každé straně, naproti stolům bylo velké okýnko „jako ve škole"  řekla jsem s úsměvem na tváři. 

Došli jsme si k okénku pro jídlo a  šli jsme si k zadnímu stolu sednout, Ostatní  seděli u jiných stolů, a povídali si. 

Letmo jsem přejela stolní, u pátého stolu seděl Sam  vedle něj seděla Abbie, která se na něj pořád lepidla, a pořád se něčemu smála vedle ní seděla Colette s nějakým klukem, jméno jsem si však nepamatovala,  vedle něj seděl kluk kterého jsem viděla když mi Mell říkala kdo všechno tu je, podíval se na mě, a milé se usmál, úsměv jsem mu oplatila, najednou se Sam podíval mým směrem, rychle jsem odvrátila oči k Mell.

 A pak už jsem mu nevěnovala ani jeden pohled.

 Po chvíli k nám přišla holka štíhlé postavy, měla krátké červené vlasy  s patkou na levé straně, moc jí to slušelo.

 „Ahoj Mellis můžu si přisednout?" a pohledem mířila na Mell „jasně, jen pojď, tohle je moje spolubydlící Cait" a ukázala na mě
„ Jéé ahoj já jsem Stacey" řekla s širokým úsměvem na tváři. „ráda tě poznávám" odpověděla jsem.

 Po chvíli si k nám přišli sednout i Kyle a Luke.
Kyle a Stacey byly sourozenci, byly si opravdu podobný černé krátké vlasy načesané do zadu který měl schovaný pod bílo-modrou bejskou.
Oba měli světle hnědé oči.
Za to Luke byl menší kluk, hnědé vlasy kratší patka zelená delší čepice a na levém uchu měl náušnici.
Kolem krku měl zeleno-bílé sluchátka. Byl tak roztomilý. Povídali jsme si a já zjistila tolik věcí.
Luke dělá break Dance, a chce jít na taneční školu, za to Stacey krásně maluje a ráda by se tím uživila, za to její bratr  Kyle pořád neví co bude dělat, je pravda že já to taky nevím, nepřemýšlela jsem o tom.

 Když jsme se najedli, odnesli jsme talíře, a šli do hali.

 V hale už seděla Abbie s Colette. Když si nás Abbie všimla zvedla se a šla k nám.

 „ahoj jsem Abbie a tamhle je moje kámoška Colette" řekla trochu namyšleným hlasem jako by byla nějaká princezna.

 Nad tím jsem se jen usmála „ ahoj jsem Caitlin"
„tak tě tady vítám Caitlinko, doufám že se ti tu bude líbit "
Jen se uchechtla a šla si zase sednout.

 Otočila jsem se směr k Mell ale ta jen kroutila hlavou ať to nechám být. V tu chvíli přišli i kluci, a za nima hned Dylan, kluci si šli sednou k Abbie a Colette, Dylan si nás projel očima a spustil

 „ rozdělím vás do dvou skupin, každá dostane úkoli na týden, a po týdnu se zase vystřídáte, vyvěsím vám to na nástěnku a ukázal na místo za jeho stolem. Kývli jsme že chápeme „ takže první skupinka je Scott, Stacey, Luke Caitlin a Sam. 

Smutné jsem se podívala na Mell, dala mi ruku na rameno že to nevadí „ druhá skupinka je Abbie, Philip, Mellisa, Kyle a Colette".

 Dost mě naštvalo že nebudu ve stejné skupině jako je Mell ale zas tu mám Stacey. Avšak jsem nebyla jediná kdo nebyl spokojený s rozdělením lidí do skupin. 

Abbie se na mě vražedně podívala, ve stylu co si dovoluji být ve stejný skupině jako je Sam. Její pohled jsem ignorovala, a poslouchala co dál Dylan říká

 „ v devět je Večerka, a ráno v osm je snídaně, po snídani každý půjde dělat svojí práci, žádný rvačky, alkohol a opouštění areálu bez mého svolení to je vše

" Řekl, vzal papír, připl ho na nástěnku, za jeho stolem, a odcházel ke dveřím.

 „Áá málem bych zapomněl otočil se, a jeho pohled mířil na mě. 

„Cait! Pojď semnou prosím" s překvapený výrazem jsem jen kývla, otočila jsem se k Mell „ uvidíme se v pokoji" a šla za Dylanem.