The Way To Our Love

-9-

Když jsem vešla do jídelny, nikdo nikde nebyl. Chtěla jsem si sednout a chvíli přemýšlet, ale z kuchyně vyšla starší paní,  byla malá a kolem krku měla zelenou zástěru,  měla hnědé očí , a šedivé vlasy přidělané skřipcem  a na nich měla brýle.

Vypadala na první dojem jako taková milá babička.

Když si mě všimla překvapeně se na mě podívala podle mě se spíš i lekla.

"Dítě co tu děláš tak brzo?" a pořád si mě prohlížela od hlavy až k patě.

" Nechcete pomoct s přípravou snídaně?" a mile jsem se usmála.

"Jéé to budu moc ráda" řekla a hned ke mě rychlím krokem přiběhla.

"Jmenuji se Marry a jsem kuchařka " a usmívala se jako sluníčko.

"Jsem Caitlin " řekla jsem, a podala jsem k Merry ruku, ta se však podívala na mojí ruku a hned na mě, na tváři se jí objevil úsměv v tu chvíli si mě k sobě přitáhla a obejmula mě.

Byla jsem mírně v šoku, vůbec jsem to nečekala a kor od ženy která mě viděla poprvé v životě.

Její ruce obklopili moje záda, a já s údivem ve tváři jsem svoje ruce dala stejně.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a můj výraz z mého obličeje nezmizel.

"Nechci být nezdvořilá ale moje zvědavost je silnější , proč jste mě vlastně obejmula" zeptala jsem se s překvapeným pohledem.

Merry se však usmála ještě víc "  Za pět let co sem jezdím, jsi první člověk který se mě zeptal, jestli nechci pomoct, aniž by to měl za povinnost. Jsem mile překvapená tak se na mě nezlob" řekla a z tváře jí zmizel její úsměv.

V ten moment jsem k ní přiskočila, a obejmula jsem jí.

"Nemusíte se mi omlouvat, já jsem moc ráda že můžu jakkoliv pomoct". řekla jsem a pohladila Merry po zádech.

"Pro tebe jen Merr nebo Merry" pověděl, a její usměv už se zase objevil ve tvářích.

Měla jsem takovou radost, připravili jsme na každý  stůl snídani, bylo to v podobě švédských stolů, kde bylo tolik jídla, a vy jste si mohli vybrat na co máte chuť. 

U přípravy jsme si dost povídali.

 Vyprávěla mi že v mém věku se  zamilovala do Howarda, byl mladý a pohledný jeho oči zářili ,a když je poprvé spatřila její srdce nadskočilo štěstím, byla to láska na první pohled. Byly spolu opravdu moc šťastný  dokud jednoho dne zemřel.

 Merry to hodně vzalo ale vzpomíná na něj jen v tom dobrém. Když to dovyprávěla měla jsem slzy v očích , bylo to tak krásné jak celý život milujete jednu osobu, a i přesto že tu není milujete jen jeho. Merry si všimla že brečím jen se mírně pousmála.

 "Milá zlatá neplač, slzy mi ho nevrátí, sama o tom něco vím proplakala jsem dny týdny i měsíce, ale jednu věc vím, kouká na mě ze z hora a chrání mě tu,neboj se, já nejsme sama mám syna a vnuka a mladší vnučku kterou mi hrozně připomínáš" pověděla s mírným úsměvem na tváři.

Jen jsem seděla se slzami v očích a překvapeně jsem na ní koukala.

"Jaká je tvoje vnučka?" zvědavě jsem se zeptala.

"Je jí deset let má krásné zlatavé vlasy, asi ve stejné délce co ty, má modré oči a když se do nich zadíváš vidíš v nich její štědrost a lásku. Je talentovaná a miluje sport chce být nejlepší proto dost dře aby se dostala do týmu.Její bratr je taky talent a oči má podobný jako jeho sestra  jen je mírně svůj své city nedává moc najevo.Když se na tebe podívám sport ti  není cizí že? na tobě vidím že ty ho miluješ taky jen jsi ho dlouho nedělala , v tvých očích je hrozný smutek něco tě trápí dítě a tvé oči to dávají dost najevo".

To jsem se na ní koukala jako zkamenělina, po chvíli jsem zamrkala očima,nechápala jsem jak na tohle mohla přijít , překvapeně jsem na ní koukala a nic jsem neříkala.

A přesto že jsem ze sebe nedokázala nic říct, Marry ani nečekala na odpověď ,a mluvila dál

"Tvé oči jsou zvláštní , mají neobvyklou barvu chvílemi jsou tmavě zelené s nepatrnou  kapkou modré , modro zlaté , a pak zlaté zbarvení  a okolo máš tmavě zelené, jednoduše jsou vzácné,a přesto že jsou tak vzácné jsou lehko k přečtení. Tvé pocity uzavíráš do sebe, časem je povíš ven, a tvé oči dostanou jiskru kterou skrýváš".mírně se na mě usmála.

"Sport byl můj život, milovala jsem ho, měla jsem všechno co jsem si vždy  přála, byla jsem opravdu šťastná ale jednoho dne se to všechno  změnilo a teď mi sport připomíná to nejhorší co  jsem  zažila. Řekla jsem se slzami v očích

Marry, mě obejmula .

" Cait to bude v pořádku, až si o tom budeš  chtít promluvit,víš kde jsem a už neplač a v klidu se nasnídej " řekla a odešla do kuchyně.

Utřela jsem si slzy, nalila jsem si ovocný čaj, vzala jsem si  jogurt a najedla jsem se.Bylo osm hodin a já se rozhodla že půjdu.

Po chvíli začali chodit ostatní na snídani.

Když jsem se chtěla zvednout, a odejít, abych se podívala co vlastně budu celý týden dělat, sedla si ke stolu Mell za ní Stacey její bratr Kyle a hned chvíli po nich i Scott s Lukem. Mell se na mě naštvaně podívala.

" Kde jsi byla?" řekla naštvaným tonem.

"Tady se Scottem jsme šli  ráno běhat, a poté když jsem se vrátila si spinkala jako šípková Růženka nechtěla jsem tě budit , tak jsem ti nastavila budík a šla do jídelny" řekla jsem s úsměvem.

Mell chtěla ještě něco říct ale polkla a dál se věnovala Kyleovi který jí něco vyprávěl.Hned jsem si všimla, jak se na něj dívá, líbí se jí nad tím jsem se uchechla a odešla z jídelny.

Když jsem procházela kolem stolu kde seděl Sam, vedle něj seděla Abbie, vedle ní seděl  Philip, a o kousek dál seděla ještě skoro spící Colette která asi nerada stává brzo ráno.

Cítila jsem nenávistný pohled Abbie, ale ignorovala jsem ho, a šla dál.

Když jsem došla do haly, koukla jsem na papír, kde byla aktivita na týden, pomoc v kuchyni.

"Super" křikla jsem, mám radost s Marry se mi hezky povídá, a třeba mě naučí i vařit, pomyslela jsem si  v duchu.

Tak a máme tu další kapitolu ,  sice nic moc ale budu se snažit to zlepšovat. T.