The Way To Our Love

-23-

                                                                                  ******************

Čas večere,  mrzí mě že jsem neměla moc času na Marry, přijde mi naštvaná, není ve své kůži, tentokrát jsem seděla u stolu snad se všemi , byla tam Torry, měla úsměv na tváři, byla sladká jako sladkosti. Kyle nenápadně pokukoval po Mell, a ta po každém jeho pohledu zčervenala ještě víc a víc. Za to Luke se pořád kroutil do rytmu hudby která mu hrála ze sluchátek který měl na krku, na toho pořád pokukovala Stacey. S těma dvěma si musím promluvit. Scott se bavil s tátou který si s Dylanem přisedli k nám, Dylan se pořád tvářil jako hromádka neštěstí, tak jsem se sním bavila já. Není to špatný člověk, jen ho něco trápí, a k jeho povaze, mi to vůbec, ale vůbec nesedí. Dylan oznámil celému táboru že se má odebrat do společné místnosti. Když jsme tam všichni vešly nechápali jsme , teda aspoň já jsem to nepochopila. Židle byly postavené do kruhu přesně na počet, kolik nás je na táboře. Všimla jsem si Casidy a vedle ní musel být asi ten Tony co o něm minule mluvila, vedle byly další dva co už jsem taky viděla, ale jejich jména neznám. Dylan pokynul aby si všichni sedli, posadili jsme se, a čekali. Dylan zapálil tři svíčky a před ně dal taky tři misky ale korálků. A spustil.

" Tak vás zdravím, asi se divíte proč jsme tady, hned vám to vysvětlím. Lidé si málo děkují, a navzájem se neocení, ale tady na táboře nic takového neplatí. Před sebou vidíte tři svíčky, pokaždé když z vedoucích sfoukne svíčku, ubíhá čas, a když přestane hořet i ta poslední, tohle sezení je u konce, a teď k tomu nejhlavnějšímu. Máte možnost, někomu díky korálku vyjádřit poděkování, pochvalu a co jiného vás napadne. za každý večer si každý z vás může vzít jen jeden korálek, a darovat ho jen jednomu člověku, kterého oslovíte, a řeknete mu,proč zrovna jemu ten korálek darujete. Všichni pochopili ?"

Zborově jsme řekli ano, Dylan pustil pomalou hudbu, a sedl si na židli taky, byla tu i Marry, je to krásné, ta hudba  a všichni táborníci. Čas ubíhal a pořád se nikdo nezvedl ze židle, než se ze židle zvedl můj táta, vzal si korálek a sfoukl jednu svíčku, a mířil ke mě.

"Cait, zlatíčko daruji ti tento korálek, protože lepší dceru než jsi ty jsem si ani nemohl přát, s maminkou tě milujeme celým svým srdcem jsi náš andílek"

A podal mi korálek, zvedl jsem se a objala ho.

"Děkuji tati za všechno co pro mě s mámou děláte"

To už jsem dostala polibek na tvář a oba si sedli.

Díky tátovi první reakci se to rozjelo, děti si děkovali, a navzájem se chválili, bylo to krasné.

Sfoukla se druhá svíčka, a já si uvědomila že jestli chci dneska někomu darovat korálek měla bych si pospíšit, podívala jsem se na Dylana vypadal strašně , unaveně a zraněně. Zvedla jsem se , vzala jsem korálek do ruky a kráčela směrem k Dylanovi, ten překvapením vykulil oči, za to já se na něj usmála.

"Dylana, chci ti poděkovat, že jsem mohla poznat tak úžasné lidi kolem sebe. Taky ti chci poděkovat, že máš skvělý personál, děkuji ti, že tu s vámi tenhle rok  můžu být, je to pro mě velká čest, a za to všechno chci především poděkovat tobě, je super že organizuješ tyto tábory, díky nim mají děti nové zážitky, a taky nové kamarády, já ti děkuji že jsem součástí tohoto tábora taky"

Dylan se na mě usmál, a vstal. Zadíval se na mě, a otevřel své ruce, bez pochyby jsem do nich skočila. Pohladil mě po zádech, a do ucha mi zašeptal.

"Děkuji ti Caitlin"

"Není zač, já děkuji tobě"

To už jsem se zasmála taky, odtáhl jsem se a chtěla si jít sednout, Dylan mě ještě zastavil.