The Way To Our Love

-13-

Nebylo to jen nádobí, co jsme museli uklidit, byla to i mokrá podlaha, z toho cákání vody, jeden na druhého.

Přesto že ta kupa nádobí vypadala že vůbec neubývala, přesto jsem  se dost bavila, Scottovi asi slovo nuda nic neříká, protože z nudné věci jako je mytí nádobí, dokázal udělat příjemný moment.

Konečně jsme měli hotovo, tak moc mě to unavilo, že bych si nejradši lehla a spala.

Jenže Scott měl jiné plány.

Dodělat zbytek mé energie a dostat jí ze sebe.

Konečně byl polední klid, ten jsem chtěla využít k relaxování, než jsem však stačila utéct Scott se postavil mezi dveře.

"Tak jdeme" škodolibě se na mě podíval.

Snažila jsem se na něj udělat psí oči aby mě aspoň pro dnešek ušetřil.

"To ti nepomůže" řekl a snažil se udržet smích.

"No dobře jen se jdu převléct" řekla jsem a falešně jsem se usmála.

Došla jsem na pokoj a převlékla jsem se, šedé kraťasy které  doplňovalo černé tílko.

Vlasy jsem si dala do vysokého culíku, na hlavu jsem si dala sluneční brýle, popadla jsem mobil a sluchátka a šla dolů.

Venku už na mě čekal Scott, měl na sobě volné černé tílko, a červené kraťasy a černé boty.

Jeho vlasy byly neposedně rozcuchané všude okolo hlavy , tomu jsem se musela zasmát.

Vzpomněla jsem si, hned na Mell, na rozdíl od něj kterému jeho rozcuch  slušel ,její vlasy hlásily pohromu.

Jemné strniště ho dělalo starším, a jeho modré oči , byly jako jasně modré nebe.

Koukal se na mě a projel si mě pohledem jako jsem to udělala já.

Jeho úsměv se rozšířil.

Nad tím jsem jen protočila oči a nasadila si brýle.

"Připravená?" zeptal se, a jeho úsměv se nezměnil.

"Jistě" falešně jsem se usmála.

Nasadila jsem si sluchátka, pustila si hudbu, a běžela jsem za ním.

Běželi jsme stejnou cestou lesem , Scott zaběhl na louku, byla to stejné místo jako ráno.

Krásně zelená louka plná květin, byla schovaná za lesem a byla neskutečně krásná, ukrývala tu své kouzlo, které mi dokázalo vzít dech tak jako ráno.

Avšak ráno to bylo z unaveného hlediska, teď jsem si jí mohla užít naplno.

Sedla jsem si na trávu sundala si sluchátka a zhluboka se nadechla.

 S výdechem to byl tak nádherný pocit, vůně trávy a lesu dohromady, nedokážu popsat jak krásná a líbezná vůně  to byla ,ale zanechala ve mě neuvěřitelný a uklidňující pocit.

 Scott si ke mě bez jediného slova sedl, úplně jsem na tu malou chvilku zapomněla na nějaký Camp a běh.

Zavřela jsem oči a vnímala jen vítr, který mě lehce hladil po tvářích,přesto že byl mírně studený sluneční paprsky mi dodávali teplo, do tváří který mi vítr svou líbeznou písní bral.

Dodávalo mi to vnitřní klid, který jsem přijala s otevřenou náručí.

Opět jsem zapomněla že mám společnost, otevřela jsem oči a otočila se na kluka sedícího vedle mě.

I on měl zavřené oči , a vnímal každý moment co ta louka dávala, byla krásné ho pozorovat.

"Děkuji" vypadlo ze mě.

Scott otevřel oči, a nechápavě se na mě podíval.

Usmála jsem se na něj " za všechno co pro mě děláš, moc si toho vážím." řekla jsem.

Scottovi se rozšířil úsměv na tváři a rukama naznačil že chce obejmout , tomu jsem se musela zasmát.

Je to jako z té pohádky, kdy Olaf svými ručičkami naznačil že má rád vřelé objetí.

Neváhala jsem ani chvilku a vrhla se mu do náruče.

Jeho velké svalnaté ruce mě celou obalily, jeho stisk byl jemný svou hlavu si opřel o tu mou a spokojeně podřimoval.

V jeho objetí , jsem cítila bezpečí, které jsem dlouho neměla , mohla bych v něm být i několik hodin a přesto by to bylo málo, tak moc dobře mi sním  bylo.

Přesto že bych chtěla tohle objetí věčně, odtáhla jsem se.

Scott se na mě podíval, a jen se usmál.

"Měli by jsme jít" řekl a pomalu se zvedal.

Jen jsem kývla na souhlas a zvedla se taky.

Když jsme doběhli do Campu , Scott se rozloučil  objetím a vlepil mi letmý polibek do vlasů a zmizel.

Nad tím jsem se jen usmála asi nové loučení a pozdravení pomyslela jsem si.

Šla jsem do pokoje, vzala si věci a šla jsem se osprchovat.

Když jsem byla hotová, sedla jsem si na balkon, tak moc jsem potřebovala chvilku pro sebe , která mi tak neskutečně  moc chyběla.

Při pohledu na květiny , na jejich název si pořád nemůžu vzpomenout jsem ucítila že moje oči zahlcují slzy.

Nechala jsem jim volný průběh, nemělo cenu je zastavovat, bylo by to ještě horší než to je.

Slzy mi stékali po tváři jako vodopád, tak moc jsem to ze sebe všechno chtěla dostat, poslední dva dny zpět pro mě jsou moc těžký, opět jsem začala běhat a jsem okolo lidí.

Přesně tomu jsem se chtěla vyhnout, prázdniny měli vypadat jinak, strávené nad knihami s úžasnými příběhy který mi vraceli chuť kterou mi dodávali celé dva roky.

Už dva dny jsem nic nečetla a tak moc mi chybí , ta vůně papíru.

Byla jsem strašně moc unavená, všechno mě bolelo hlavně moje srdce.

Zvedla jsem se a šla si lehnout do postele.

zavřela jsem oči, abych jim na chvíli polevila, byly tak těžké že jsem je nedokázala znova otevřít.

Otočila jsem se na bok a zasnila se.

Pohled Sama

Po obědě jsem si  šel zahrát fotbal,  kluci v tom byly samozřejmě lepší než já ale nechal jsem se překecat že  trocha pohybu neuškodí.Když už mě to přestávalo bavit, řekl jsem že půjdu do pokoje. Lehl jsem si do postele a chtěl si odpočnout ,když jsem slyšel pláč.Šel jsem se podívat k oknu ,odkud ten zvuk šel, na balkoně seděla Cait , byla smutná, a po tváři jí stékalo spoustu slz, chtěl jsem za ní jít, a utěšit jí , když jsem se rozhodl, zvedla se, a šla do pokoje, vylezl jsem na balkon a pozoroval jí.Lehla si do postele ,měla zavřené oči , po chvíli se otočila , neviděl jsem na ní ,tak jsem šel blíž ke dveřím.Spokojeně si podřimovala, usnula.Spala jako šípková Růženka, byla tak okouzlující, sedl jsem si na postel Mell ,a pozoroval jí,jak spokojeně spí.Asi po půl hodinovém zírání na Cait, jsem se zvedl ,a odešel do svého pokoje kde jsem si lehl, do postele a zavřel oči taky. Pomalu jsem se ponořil do říše snů.