The Way To Our Love

-5-

Když jsme vyšli z hali, šli jsme rovně k dlouhé chodbě, otevřel první dveře po pravé straně, a šel do vnitř, šla jsem nervózně za ním, vešla jsem, a zavřela za sebou dveře.

 „ Co jsem provedla"? Byla jsem sama překvapená z toho proč mě volal. Dylan se však jen pousmál a spustil

 „ nic jsi neprovedla" a usmál se znova.

 To už jsem se naštvala
„tak proč tu jsem"? A naštvaně jsem se na něj koukala.

 „Zítra přijedou  už děti, a já potřebuji aby jsi zkontrolovala všechny chatky, aby byly v pořádku. V prvním patře je místnost, první dveře na pravo, tady ti dám papír, a podle něho vše připraví, a dáš do haly. Podal mi papír, a já kývla že rozumím.
Cestou jsem zkontrolovala všechny chatky, a následně jsem šla do prvního patra.

 „Říkal první dveře v pravo" a nahlas jsem si opakovala jeho slova. Vešla jsem do pokoje, a celá jsem ztuhla.

 „ To jako vážně"?" a rozhlížela jsme se po pokoji. V duchu jsme byla tak naštvaná proč zrovna já musím připravovat sportovní vybavení. Na pravé straně byl stojan s florbalovýma hokejkama, opět jsem si vzpomněla na minulost. Do očí se mi vrhly slzy.

 „ a dost" zařvala jsem. „Kvůli tomu tady nejsem" řekla jsem.
Vzala jsem si seznam, a všechno si připravila.

 Odnášela jsem to dolů, a když už jsem šla se síťí která byla poslední, nazazila jsem na schodech na vyššího blonďatého kluka, vypadal hrozně roztomile, měl delší vlasy až ke krku, lehce rozcuchaný a jemné strniště . 

Byl to ten samý kluk kterého už mi ukazovala Mell, jen jsem tomu nevěnovala tolik pozornost.

 „ copak tu děláš s tou síťí?" zvedl překvapeně své obočí, jeho modré oči se podívali na síť, a poté hned na mě.
„nesu ji do haly, už musím"
řekla jsem a šla po schodech dolů, ještě jsem se na něj rychle podívala. Jeho pohled byl překvapený ale i zmatený
„těšilo mě"
řekl a mile se usmál. S úsměvem jsem kývla, a pokračovala dál.

Pohled Blonďatého kluka

Když jsem jí tam viděl , stát stou sítí, musel jsem se usmát, věděl jsem o koho jde , byla pro mě inspirací celé roky, a já věděl že tyhle prázdniny budou jedny z nejlepších vůbec.

"Copak tu děláš s tou sítí?" Zeptal jsem se jí, a v duchu jsem se musel zasmát, byla tak krásná , její hnědé dlouhé vlasy měla upravené ve vysokém culíku, byla tak krásná v jejich očích byl vidět vztek i zklamání, její oči byly tak lehko k přečtení, ale přesto mě to neodradilo se jí dívat  do jejich očí, byly tak zvláštní a přitom tak krásný, na první pohled byly vražedné, vypadalo to jako by mě chtěla pohledem zabít, ale to dělalo jen zbarvení jejich očí, byly takové zlaté jako mají šelmy ,a i když to byla jen malá chvilka která střetla mé oči s těmi jejími , do jejich očí bych se mohl koukat celé hodiny a vůbec by mi to nevadilo.

"Nesu ji do haly,už musím"řekla tišším hlasem a šla po schodech dolů, ještě se zastavila a věnovala mi ještě jeden svůj pohled.

"těšilo mě" vypadlo ze mě , jen kývla na souhlas a odešla.Chvíli jsem tam ještě stál a koukal na schody , usmál jsem se a šel do svého pokoje.

 Když jsem vše připravila, šla jsem za Dylanem, aby věděl, že má všechno hotové. Zaťukala jsem,
„dále"
ozvalo se, a já vešla do pokoje, můj pohled hned spatřil Dylana „vše je hotové, potřebujete ještě něco pane Dylane?"
ten se však jen pousmál, prohrábl si své černé vlasy, které měl lehce šedivé a podíval se na mě.
„Vlastně by tu byla ještě jedna věc, Teda spíš dvě věci, jedna je ta že stačí Dylan žádný pane ale jen Dylan.

 A ta druhá věc je že volal jsem s tvým tátou".

 Udiveně jsem na něj koukala, proč volal s mým tátou? Nechápala jsem, o co tu šlo, a co se vlastně děje. Dylan věděl, že jsem nervózní, protože když jsem nervózní, Točím si vlasy kolem prstů, je to zlozvyk kterého se nemůžu zbavit, spíš mě i uklidňuje, jenže v tu chvíli jsem čekala, co dalšího vypadne z Dylana.
„Víš, aby jsi to pochopila, s tvým tatínkem se známe už roky, a tvůj táta sponzoruje nás tábor a mého syna, který sportuje, stejně jako ty než jsi svůj sportovní výkon ukončila". 

Co to má jako být? On se zná s mým tátou? A ví i to že sportuju  nebo spíš sportovala? no to je zlý sen, tohle se přece nestalo. 

V duchu jsem se tak rozčilovala, asi to bylo i vidět, protože já když se rozčilím, hrozně zrudnu jako rajče.
Než jsem však chtěla reagovat na slova, které mě dost zaskočili, Dylan neváhal, a pokračoval dál.
„ Víš nechtěl jsem tě naštvat, ale tvůj táta mě o to poprosil"

 zvědavě jsem zvedla obočí „aby jsi aspoň chodila běhat". 

Tak to už jsem jen vykuleně koukala, jak kdyby mi právě řekl nějaký vtip, a já ho v tu chvíli nepochopila.
„vím že jsi přestala sportovat, a určitě jsi k tomu měla vážný důvod, ale nemyslím si že  je to důvod, aby jsi zahodila všechnu tu dřinu.

 Tvému tátovi jsem to slíbil, a taky to dodržím" řekl, a s úsměvem se na mě podíval.
To už se mi chtělo řvát, jak mi tohle mohl táta udělat? Věděl že nechci pokračovat, věděl jak moc mě to bolelo. Chápu že když je trenérem a trénoval mě od malička, abych byla dobrá, a chtěl abych byla nejlepší, že ho dost ranilo, když jsem mu řekla, že se sportem končím, ale bylo to moje rozhodnutí. 

Tak moc jsem se v duchu naštvala, že jsem úplně zapomněla, že Dylan čeká, co že mě vyleze.
„Jasně chápu, vím že táta je zklamaný, a vy jste mu to slíbil, ale zajímalo by mě, jak to chcete udělat" řekla jsme dost naštvaným tónem.
Dylan se jen usmál, zvedl se ze židle a jen řekl.
" pojď semnou".
Vyšli jsme do prvního patra,  a šli na pravou stranu, před námi  byla chodba na pravé straně byla ta sportovní místnost a naproti ním byly dveře Dylan Zaťukal.
"Dále" ozvalo se za dveřmi.

Dylan otevřel a před dveřmi stál blonďatý kluk, s kterým jsem se před nedávnou chvíli potkala u schodů.
„Ahoj, potřebuješ něco? " řekne blonďatý kluk a podívá se na Dylana a vzápětí hned na mě.
Dylan se jen pousmál, a spustil.
„ Můj známý mě poprosil, aby jsem dal znova do formy jeho dceru Caitlin, a od tebe potřebuji, až budeš chodit běhat, aby jsi ji vzal sebou".

 Blonďák se jen pousmál „ jak si přeješ" a otočil se na mě, a mile se pousmál". 

Překvapeně jsem jen stála, a poslouchala, co se to teď stalo.
„počkat cože"? Vypadlo ze mě. 

Dylan se otočil
„každý den ráno odpoledne a večer půjdeš běhat, tady Scott si tě pohlídá, a kdyby něco řekne mi, a já si to pak stebou vyřídím" řekl a bez dalších slov odešel

.
Tak a máme tu další kapitolu doufám že se vám líbí.