The Way To Our Love

-30-

Pohled Scotta
Radost? Oproti tomu jak jsem se zrovna cítil, bylo tohle jen pouhé slovo,
Spokojenost?  Víc než to, já přímo jásal.
Šťastný? Zdaleka  to nevystihovalo to, jak jsem se v blízkosti své květinky cítil.
Cítil jsem se tak nabitý, a tak živý. Tolik energie z pocitů, které jsem cítil jen u ní, s ní. Byla spokojená, ona přímo zářila, připadalo mi to jako by dosáhla toho co nejvíc chtěla. Spokojenosti a klidu. Hodlal jsem ji to všechno dát, jen ať si to všechno vezme, ale zůstane se mnou. Připadal jsem si sní jak smyslů zbavený.  Ta představa že bych jich ztratil, nebo že by se mé malé princezně mohlo něco stát, mě doháněla k šílenství.  Propadal jsem, těm jejím pohledům. Každý svým způsobem  byl jedinečný, a každý měl své kouzlo. Začínal jsem, pomalu ale jistě chápat, co který její obličej znamená. Pokaždé když přikrčí noc a stáhne oči k nosu, je tak roztomilá, tohle gesto dělá když se něčemu diví, snaží se tím zakrýt to že to není téma které by se jí zrovna nejvíce zamlouvalo. A tím dává najevo, i svou nervozitu. Hrozně se mi líbí když se zastydí, sklopí oči, a snaží se dívat jinam než na danou osobu, co řekla něco co jí dovedli k tomu aby se cítila jinak. Pokaždé co se naštvala, skřípla čelistí, a nahodil kamennou tvář, abych řekl pravdu, dost jsem se jí vždycky bál když nahodila tenhle nasraný pohled. A ty její oči, ty její úžasný zbarvený jedinečný oči které měla jen ona. Zelená spojená se zlatou a s kapkou modré. Nejdokonalejší co jsem kdy viděl. Okouzlila mě, hned co jsem je poprvé spatřil. Nikdy jsem se necítil tak poblázněný. Donutila mě cítit, co jsem sakra dlouho necítil. Jenže tohle bylo stokrát intenzivnější, ležela schoulená v klubíčku, a spokojeně si podřimovala. Měl jsem těžký oči, každou chvíli jsem věděl, že pokud nevstanu, usnu taky. Tak bych přišel o všechnu krásu, kterou mi přednesla na stříbrném podnose. Mohl bych se na ji dívat hodiny, a hodiny. A přesto by to bylo málo. Jenže jak už jsem řekl i já pociťoval únavu, a nechal se jí unést. Přitáhl jsem si svou květinku k objetí, a spokojeně zavřel oči.

"Poupátko, co tu děláš?"

Otočila jsem svůj pohled, od zářící oblohy, směrem k tátovi. Jemně jsem se usmála, a otočila jsem, pohled zpátky na oblohu. Byla černá jako uhlí, ale to kouzelné na tom bylo, že i když byla hrozná tma, oblohu osvětlovalo několik tisíc zářících hvězd. Okouzlující a zároveň fascinující. Nemusela jsem nic říct, táta o mém mlčení věděl své. Usadil se vedle mě, a mlčky sledoval oblohu se mnou. Táta nemusel říct ani slovo, a přesto mě to ticho dokázalo uklidnit. Říká se že, ticho má své kouzlo, kolikrát jsem nadávala na člověka , co to vymyslel že byl úplný blázen, dokud jsem nepochopila význam jeho slov. Táta mě znal, a já znala svojí rodinu stejně dobře jako oni mě. Táta tušil jak mi může v tuhle chvíli vlastně být. Tohle pro mě bylo, mnohem lepší  více než tisíc slov. Táta se najednou zvedl, a odešel domů. Nestarala jsem, věděla jsem že se ještě vrátí. Nikdy neodešel aniž by mi neřekl aspoň dobrou noc. Nemýlila jsem se, ani pro tentokrát. Jak to byly dva hrnky s překvapením, a teplá huňatá deka,  do které mě zabalil. Usmála jsme se. Než jsem stačila, poděkovat, táta mě předběhl.

"Poupátko, nemáš za co děkovat"

Položila jsem si hrnek, hned vedle houpací lavičky na stolek, a objala tátu. Jeho stisk zesílil, pohladil mě po vlasech a políbil do vlasů.

"Děkuji ti tati, za všechno co pro mě děláš, lepší rodiče jsem si nemohla ani přát"

Táta se na mě lehce usmál, měl slzy v očích, milovala jsem svojí rodinu nadevše. 

"Ty jsi náš malý poklad" 

Vzala jsem svojí ruku, a pohladila tátu po tváři.

"Jako vždycky, a pokaždé"

"Je pozdě, měl by sis jít odpočinout"

Táta kývl na souhlas.

"Pokaždé. jako vždycky dobrou noc " odpověděl  a odešel.

Vzala jsem si zpátky svůj hrnek s kakaem, a zahleděla se zpátky na oblohu.

Táta vždycky říkával že kakao je skrytý lék na bolest, zklidňuje a jako bonus chutná božsky. Kouzelná tekutina, na bolavé srdce. Jako vždycky měl pravdu.Dopila jsem poslední doušek, a uvelebila se. Zavřela jsem oči a nechala jsem volně plynout své myšlenky.

******************************

Potřebovala jsem se otočit, ale něčí ruka i v tom zabránila. Otevřela jsem oči, a spatřila jsem Scotta. Vypadal spokojeně, byl tak roztomilý. Vlasy měl všude různě rozcuchané. Vzala jsem neposedný pramen co mu zakrýval obličej a dala na stranu.Uvědomila jsem si, že na něj už pěkně dlouhou dobu zírám. Vymanila jsem se z jeho objetí, a teplo postele, vystřídal menší chlad. Otřásla jsem se, vzala si věci a šla se umýt. Když sem se vrátila, Scott spokojeně podřimoval, a já neměla tu sílu ho budit. Vypadal, jako by se mu zdál krásný se, a co bych to byla za člověka, abych mu ho zničila , tím že ho vzbudím. Podívala jsem se na postel Mell, a ta se zrovna probouzela. Kývla jsem na pozdrav a  tiše jen dodala že si půjdu zaběhat. Mell jen kývla, a pomalu se dostávala z postele ven. Vyšla jsem z pokoje, a přemýšlela jestli půjdu sama nebo vzbudím Lily a nebo tátu. Rozhodla jsem se pro Lily. Když i Lily byla připravená, vyrazily jsme. Hned jak jsme vyšly z budovy, vyskytl se nám pohled na Tory. Trochu jsem se zděsila, ale jak si všimla naší přítomnosti, začala sama aniž bych se na cokoli zeptala.

"Nemohla jsem už spát" Lily se na mě podívala, a já hned věděla , co jí problesklo hlavou. Lily se k Tory přiblížila, a sklonila se k  ní.

"Maličká, napadlo mě, když už nemůžeš spát taky s Peach" a Lil se podívala na mě.

"Jdeme  běhat, napadlo mě jestli by jsi nechtěla s námi"

Tory okamžitě vyskočila na nohy a začala kývat hlavou že chce, tomu jsme se zasmáli a Lil poslala Tory aby se šla obléknout, já jsem zatím došla za Dylanem abych mu to oznámila. 

**********************

Myslela jsem že je to dobrý nápad, dokud Lil nepřidala na tréninku. Pořád se bránila že je to úplně normální trénink, ale mi s Tory byly opačného názoru. Bylo vidět že Cute se dost zlepšila, když jsme doběhli na místo, kam nás vzal předtím  se Scottem táta, dost jsem se divila. Tory se divila stejně , tohle jsem jí učila já , jenže tohle byla o dost vetší a složitější trasa. Cute se zasmála a pokynula mi rukou . Vzala jsem si holi, a začala. Bylo vidět že jsem si dala dvouletou pauzu, a bylo dost čeho zlepšovat.  Zatím co Tory si to náramně užívala. Když už jsme ani jedna nemohli, vrátili jsme se do Campu.

*****************************
Když jsem se vrátila do pokoje, Scott seděl na posteli jako hromádka neštěstí, když si mě všiml okamžitě byl u mě.

" Udělal jsem něco špatně?"

Docela mě zaskočil jeho otázkou, jen jsem zakroutila hlavou na nesouhlas.

"Proč by jsi měl udělat něco špatně ?" Zeptala jsem se, jeho modré oči se upřeli na mě, byly jasnější než kdy jindy.

"Pokaždé ode mě utečeš"

Řekl,  v jeho očích byl vidět strach, a jeho hlas tou i napověděl. Tomu jsem se zasmála. Scott se na mě zamračil a čekal, nehodlala jsem do nechat dlouho napínat.

"Spal jsi, a byl jsi spokojený, šla jsem jen běhat s Lil chtěla jsem si jí taky užit než mi odjede, nic jsi neudělal"

Scott se rozzářil, a zvedl mě do vzduchu a párkrát se, se mnou otočil. 

"Jsi ta nejúžasnější bytost, kterou znám" 

Tomu jsem se zasmála, a pokynula ať mě pustí. Byly jsme tak blízko, že by se mezi nás nevešel snad ani papír, začala jsem zrychleně dýchat. Scott na tom nebyl o dost líp, najednou se zadíval na moje rty a já zalapala po dechu. On byl ten co zkrátil tu vzdálenost , a políbil mě.

Ahoj ahoj tak a máme tu další kapitolku, co myslíte dají se Scott a Cait dohromady? Nebo se stane nečekaný zvrat? Ráda bych aby jsme mi i vy sami napsali, jak by jste chtěli aby příběh pokračoval :) 

Tak zase příště u další kapitoly :)