The Way To Our Love

-12-

Byl to takový hřejivý pocit, který jsem cítila při pohledu na ty spokojené děti co jedli. I přesto že tam bylo spoustu dětí, já však hledala jen tu jednu osobu, moje oči se zastavili u holčičky se zlatými vlasy s modrýma očima.

Ten její usměvavý pohled, když se naše oči střetli , koukala na mě s těmi dolíčky co měla na tváři, a já se neubránila tomu samému pohledu na ní, culili jsme se jedna na druhou. 

V tu chvíli, co jí moje oči poprvé spatřili jsem jí vnímala jako malý poklad, přesto že já jsem jedináček a nevím co je mýt sourozence, cítila jsem že jí tak vidím, jako svojí malou sestru , kterou musím za každou cenu chránit. Všichni byly spokojený až na můj žaludek, který jasně dával najevo že má taky hlad, musela jsem se tomu zasmát jak mi nahlas zakručelo břicho, Marry to slyšela , zasmála se tomu stejně jako já.

S Marry jsme se najedli, byl to výborný oběd a moc mi chutnal. Kdyby u nás někdo uměl tak skvěle vařit jako to umí Marry, jedla bych snad i pravidelně , u nás se to střídalo, máma moc vařit neumí, ale dohodli jsme se s tátou že jí to říkat nebudeme ,aby jsme jí neranili, přesto jsem byla radši když vařil táta, i když i ten v tom nebyl nejlepší , ale bylo to dost lepší  jídlo než mámy .

Nad svými myšlenkami jsem se musela zasmát , když se táta málem udusil mámy jídlem, protože místo papriky tam dala chilli , táta vypadal jako rajče bylo to dost komické a tak moc mi to všechno chybělo , ten můj klid moje knížky.

Když v tom mě z mých myšlenek vyrušil mužský hlas

"poupátko je čas" řekl 

Zvedla jsem obočí, nechápajíc tomu co právě Scott řekl, ten se však škodolibě usmál.

"běhání" a začal se smát ještě víc.

Pochopila jsem , a taky jsem doufala že to Dylan myslel jen ze srandy , ale jak je vidět tak ne, smutně jsem se koukla a snažila s udělat psí oči ale Scott jen záporně zakroutil hlavou, sklopila jsem pohled k zemi.

"Slíbil jsem to" řekl trochu nejistým hlasem.

"Já vím" dodala jsem 

Přesto že jsem nikdy nebyla zastánce provokování, tohle si musel odskákat za to poupátko kterým mě před chvíli nazval, v duchu jsem si plánovala jak se mu za to odvděčím, když jsem svůj zrak nasměřovala na nádobí hned jsem jeden dostala.

" To nejde" řekla jsem a snažila se znít dost vážně.

Scott se na mě podíval a trochu znejistil.

"Proč?" z jeho hlasu byl slyšet strach .

Tomu jsem se musela v duchu zasmát .

"já nemůžu" pokračovala jsem.

To už jeho pohled byl víc zklamaný než předtím , to už jsem nemohla vidět dál.

"Mám ještě nějakou práci , kterou musím dodělat" A otočila jsem svůj pohled na kupu špinavého nádobí.

Teď už to byl můj vítězný pohled co jsem Scottovi darovala, neubránila jsem se výbuchu smíchu.

Scott si  oddych že se nic neděje,  pak svůj pohled věnoval mě"I ty jedna potvůrko" dodal , v tu chvíli jsme dostali výbuch smíchu oba dva.

"Tak já ti s tím pomůžu, čím dřív to budeme mýt hotový , tím dřív tě budu mýt pod dohledem zas já" škodolibě sena mě usmál.

Nad tím jsem jen protočila oči, pochopila jsem že tím moje omluvenka na odpolední běhání nepostačí, Scott je silný soupeř.

Nad touhle myšlenkou jsem zavrčela, nelíbilo se mi že potom co si dobírám já jeho, mě to  vzápětí vrací silnějším úderem.

I přesto že mě tohle naštvalo, byla jsem ráda že mi pomůže, t hromada nádobí co tam byla bych sama myla snad půlku dne.

Marry pořád a pořád dokola opakovala že to nádobí máme nechat být, přesto jsme dělali že jí neslyšíme, Scott, Marry něco pošeptal a ta vzápětí odešla, i přesto že jsem byla zvědavá , co jí to vlastně řekl nezeptala jsem se , nebylo to potřeba.