The Way To Our Love

-3-

Pohled Sama

Byl jsem tak zapálený do práce focení, mého nejoblíbenějšího místa, že jsem úplně zapomněl že že tu nejsem sám.Otočil jsem se ,abych se podíval, jak se při mém focení na mě Cait kouká,ale ona tam nebyla. Škubnul jsem  se sebou , před chvílí tu ještě přece byla. Rozhlížel jsem se  všude kolem sebe a snažil se jí pohledem najít ale nikdo nikde nebyl. Odešla...  a nic neřekla. Naštval jsem se, hodil jsem kámen do vody abych se uklidnil, nechápal jsem proč jsem se vlastně tak moc naštval, vždyť tohle je moje místo a já bych měl být rád že tu není ,ale moje pocity byly jiné , lítali jedna přes druhou, byl jsem tak naštvaný že mě tu nechala, a odešla si. Sedl jsem si a koukla před sebe , snažil jsem se uklidnit a přijít na to proč mě to tak vzalo.

Když jsem přišla na pokoj, Mell tu nebyla, řekla jsem si že půjdu na balkon, abych si ho lépe prohlédla, když jsem předtím neměla tolik času, protože mě Mell vyrušila. 

Rozhlédla jsem se okolo, zarazilo mě, co jsem viděla, balkon byl společný pro oba pokoje.

Třeba to nebude tak špatný, a mávla jsem nad tím rukou.

 Byl to betonový balkon obklopen květinami, měli červenou barvu, byly opravdu krásné podobné těm co máme doma. 

Prý vydrží hodně zimy když se o ně hezky pečuje.

Přistoupila jsem blíž, aby jsem si je lépe prohlédla. Na jejich název jsem si nemohla vzpomenout, avšak jejich podstata mě nutila se usmát.

 Zasněně jsem zavřela očí, a zhluboka se nadechla.

Opět jsem vnímala úžasnou vůni lesu, a mírného větru ,který se mě letmo dotýkal. Otevřela jsem oči, " taková úleva" pošeptala jsem, opřela jsem se o zábradlí, že se budu kochat krajinou okolo mě. když v tom jsem si všimla , že za budovou je fotbalové hřiště. 

Najednou mě popadl špatný pocit, a musela jsem si sednout. 

Uprostřed balkonu stál menší dřevěný obdelníkový stůl, a na každé straně jedna židle. Posadila jsem se , a zhluboka se nadechla. 

Vzpomněla jsem si na něj, !Brad! Moje myšlenky se vrátili o dva roky zpět. 

Byla jsem jiný člověk, veselá, praštěná a spokojená. Milovala jsem sport, ranní běhání,tréninky a můj tým. Byla jsem kapitánkou florbalového dívčího týmu. Dokud jsem nepotkala Brada. 

Na první pohled jsem se do něj zamilovala.

 Avšak nebyla jsem jediná, byl to miláček žen , ale láska je slepá. Nevěřila jsem tomu že by byl takový, takový jak ostatní říkali sukničkář. Chodili jsme spolu skoro dva roky, než jsme se spolu vyspali, a on mě odkopl.

 Věřila jsem mu, to byla chyba! V duchu jsem si nalhávala, že to bylo takhle, ale nebylo, bylo to dost horší. 

Jenže pocit že si udělám svůj příběh, byl snazší než myslet na to, jak to bylo doopravdy.

 Od té doby jsem sekla se sportem,kterému jsem se věnovala od mala.Připomínal mi jeho. Byl to fotbalista.

 Dost mě to vzalo, uzavřela jsem se do sebe. Začala jsem číst knihy ,a přestala vnímat realitu. V knihách bylo vše jiné... krásné. Takový únik od všeho co se stalo.

Třetí kapitola byla o trochu kratší ale myslím že i tak se povedla budu ráda když mi k tomu cokoliv řeknete .Rozhodla jsem se že udělám menší změnu pro ty co to čtou a zajímají se jak příběh bude pokračovat , rozhodla jsem se pro pohled jiné osoby na danou věc myslím že to bude lepší než jen z pohledu Cait budu ráda když mi k tomu řeknete své názory a předem se omlouvám těm kteří to musí čist od začátku aby pochopili i mě proč jsem s tím začala.