The Way To Our Love

-33-

Byla jsem natěšená, já přímo jásala radostí, sama jsem se v tu chvíli nepoznávala. 

Chováš se hůř, jak zamilovaný puberťák.

Přišlo mi to dost vtipné, opravdu jsem si tak i připadala. Jenže pak mě zaplavila vlna bolesti, a jak rychle radost přišla, tak i odešla. Přesně tak to začínalo, i na začátku sním.

Cajt, zlatíčko, teď mě pozorně poslouchej, protože se nebudu opakovat. Zahoď to, zahoď  všechno co tě nyní užírá. aspoň pro dnešek, to co se stalo předtím , a žij okamžikem.Protože pokud tak neučiníš, můžeš přijít o skvělou příležitost, které pokud se jí vzdáš, můžeš časem litovat. A sama nejlíp víš, že už to tu jednou bylo, a příjemné to rozhodně nebylo.

Pravda ještě že to svoje srdce mám, které mi dokáže pomoci.Přichystaná, jsem seděla na posteli, a nervozně jsem si na prst natáčela vlasy, a kroutila jsem s nimi. Už jak jsem zmiňovala, dělám to když se potřebuji uklidnit. Po delší chvilce, se ozvalo klepání. Zhluboka jsem se nadechla, na důkaz že jsem připravená. Jakoby mi to v něčem mělo pomoci, ať jsem dýchala jak jsem chtěla , stejně jsem byla nervozní. Vyzvala jsem osobu za dveřmi dál. Dveře se otevřeli, a do pokoje vstoupil Scott. Černé kraťasy, perfektně ladily do jeho bílého trika. Kolem krku měl ručník, a na tváři spokojený úsměv. 

"Připravená?" Odvětil, a já na souhlas kývla. Nebylo potřeba, ukazovat jak mě strach pohlcoval, a hlas by mě jistě prozradil.

"To jsem rád, skvělý den čeká" Natáhl ke mě ruku, a já se na něj překvapeně podívala.

"Neboj nekoušu, teda někdy" Zasmál se, a já musela sním. 

Položila jsem ruku , do té jeho. Zvedl mě, a táhl směr k lesu.

********************

Přesně jsem nepochopila na co chtěl půl hodinu, když já byla během pěti minut přichystaná. Procházeli jsme v tichosti, ani jeden se nesnažil o diskuzi. Nebylo to to trapné ticho, co mezi námi bylo, ale bylo takové to příjemné ticho, které vám nevadí, a jste za něj i rádi. Užívala jsem si ten klid, tu pohodu co se mi proháněla celým tělem, vím že by mi neublížil , a v  jeho blízkosti se cítím v bezpečí. 

"Teď zavři oči" Z mých myšlenek mě vytrhl jeho hlas, spíš i jeho prosba. Cože to po mě chtěl? Jo jasně zavřít oči. Proč proboha po mě chce, abych zavřela oči? Vykulila jsem na něj oči, v jeho obličeji se ukázalo pobavení, jen jsem zakroutila hlavou, co to má znamenat.

"Květinko, nechci tě tu někde zabít, a pak zakopat, víš jakou by mi to dalo práci? Chci aby to bylo překvapení, slibuji že se ti nic špatného nestane" Odvětil, ale pobavený byl pořád, stáhla jsem oči, a zamračila jsem se.

"Slibuji ti to" Povolila jsem, a zavřela oči. Chytl mě kolem pasu, a vedl neznámo kam. Trvalo to jen chviličku, a zastavili jsme.

"Můžeš otevřít oči květinko" Jak řekl, tak jsem učinila.

Vyskytl se mi pohled na jezírko, ale to nebylo to co mě přinutilo se usmívat jak debil. Před  ním byla deka a na ní spoustu jídla.

On pro tebe udělal piknik, uprostřed přírody, podívej se co pro tebe udělal, je tak romantický,a ty jsi nechtěla, aby jsem si ho nechali.

Musela jsem se zasmát, bylo to úchvatné, prosté ale přenádherné. Z údivu jsem musela mýt i otevřenou pusu. Taky že ano, zjistila jsem to hned jak mi jí Scott rukou zase zavřel, nepomohlo to opět jsem jí otevřela. Tomu se zasmál, a nabídl mi ruku. Překvapením mi ukápla slza, a Scott se zarazil.