The Way To Our Love

-16-

Byla to píseň, která mi vzala moje myšlenky, která je opět a bez pochybností odnesla zpět. Její slova, ta slova které jsem slyšela, ty co mě nutily, abych je vnímala.  A ano, já je vnímala , sakra já poslouchala každé slova písně, co mi hrála v uších, já se v nich ztrácela, tak moc jsem se v nich utápěla. Že to bylo špatně:? Ne neřekla bych, i přesto že mě to uvnitř bolelo, sakra mě to v tu chvíli trhalo srdce na tisíc kousků, jen abych je mohla sebrat, a vrátit zpět.

Ta její slova.

Slíbil jsi svět a já ti na to skočila, 

dala jsem tě na první místo a ty jsi to zbožňoval.

Založil jsi ohně v mém lese a nechal to hořet.

Zpíval jsi falešně v mém refrénu, protože nebyl tvůj.

Viděla jsem znamení, ale ignorovala je, růžové brýle

všechno zkreslily.

Zapálil jsi mě a já to nechala hořet.

Dostal jsi se z bolestí když nebyla tvoje.

Ta slova, ta její slova které vypouštěla ze svých úst, přímo do mých uších. Já poslouchala, jako  bych jí slyšela naposledy, ta slova ke mě mluvila, tak moc mi ukazovala jak pitomá já vlastně byla, jak jsem dokázala že naivita dokáže ublížit, vždyť to byl miláček všech dívek okolo, a já blbá, já tomu uvěřila.  Ta malinkatá  naděje, ta naivní slova, v ten moment ,v tu chvíli já zaslepená láskou byla. Já přála bych si vrátit čas , tak moc bych jej chtěla vrátit.

Tak moc jak to byla její další slova co ke mě mluvila.

Vždycky jsme do toho šli slepě.

Potřebovala jsem ztratit tebe, abych našla sebe.

Potřebovala jsem ztratit tebe, abych našla sebe.

Toto tancování mě jemně zabíjelo.

Potřebovala jsem nenávidět tebe, abych milovala sebe.

Abych milovala sebe.

Abych milovala, milovala.

Abych milovala,milovala.

Procházeli celým mým tělem.

Ten nesnesitelný pocit projel celým mým tělem, jen aby se na malou chvíli zastavil.

Když to byla opět a znova ta samá vzpomínka.

"Řekni že mě miluješ!"

Uslyšela jsem ho, ten hlas, v tu chvíli přísahám, jako bych to zažila zas a znova.Ten odporný hrubý hlas, který mě donutil ztuhnout. A já to pocítila zas.Ten pocit strachu. Ty obavy, ta nejistota.Celá tahle náhlá negativní vzpomínka, díky které se mi i srdce zastavilo, ta neskutečná bolest , se prohnala mými orgány. Ono opravdu snad přestalo být. Já se nemohla ani  hnout, jak jsem jen seděla na posteli.Moje tělo ochablo. Jakoby ztratilo všechnu sílu, jakoby už v něm nebyla žádná energie.

Cait,přestaň na to myslet, je to dva roky,kdy se přes to už konečně přeneseš? Vzpomeň si na slova, na ty slova co ti jako malý říkával táta.

Byl to náhle můj vnitřní hlas co ke mě mluvil, ten co mi vždycky dobře radil , a já ho vždycky ignorovala, kus mě, kus co vždycky věděl odpovědi na všechny moje otázky, na otázky na které si nedokážu odpovědět , ne lhala bych zase sama sobě, já si odpovím, ale žádnou odpověď si neberu vážně.