Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

3) Polib mi

Celé mé tělo bylo ztuhlé. Protáhla jsem si končetiny. Vydaly příjemný praskavý zvuk. Postel, na které jsem ležela, byla pohodlná a na své kůži jsem cítila hebké hedvábí. Celé to bylo až příliš dobré na to, aby to byla moje postel. Chvíli trvalo, než jsem si tenhle fakt uvědomila, a když se tak stalo, ospalost ze mě ihned opadla. 

Celá zpocená jsem vyrazila z postele. Velkou královskou postel pokrývalo černé hedvábné prostěradlo. Nad ní visel baldachýn černé barvy, který tomu všemu dodával ještě příjemnější pocit. Řetězce perel a diamantů visely ze stropu, dostatečně nízko na to, abych se jich mohla dotknout. Vydávaly zvonivý zvuk pokaždé, když sem z otevřeného balkonu, velkého asi jako taneční síň, zavanul vítr. 

Ne. Tohle rozhodně nebyl můj domov.

Do mé mysli se vloudil vodnatý obraz Flořiny tváře. Tohle byl poslední důkaz toho, že všechno, co se předtím stalo, bylo na sto procent skutečné. Otřásla jsem se , když se mé bosé nohy dotkly studených bílých dlaždic. Záblesky včerejších událostí jen zvyšovaly mou paniku. Témeř jsem zakopla a spadla na tygří hlavu.

Byl to koberec.

Byl to zasraný kožený koberec.

Lucian měl koberec z tygří kůže. 

Doufala jsem, že je to umělé. Za prvé, kdo je tak divný, aby si kupoval něco jako tohle? Nemyslím si, že je to vůbec legální. Za druhé, šlo o týrání zvířat. To je odporný.

Bylo toho na mě moc. Musela jsem se okamžitě vrátit domů. Floře by se určitě mohlo něco stát. Bylo jí jen šest let, proboha. Bylo mi fuk, jak daleko jsem od Draycottu. Sídla jako byla tahle, nebyla nikde poblíž mého ubohého londýnského města, ale nic mě nemohlo můj plán zastavit. Žádný šílenec by mi nestál v cestě za mou malou sestrou.

Lucian byl úplný sociopat. I potom, co se jeho oči změnily na odporně žluté, jsem odmítala věřit tomu, co mi napovídal. Musel to být jen výplod mé fantasie nebo nějaký nový druh syntetické drogy, která mu tohle způsobila. Popravdě, nevěděla jsem jaký druh drogy se v této době prodává na ulici. Spousta věcí mi tu neseděla, ale to teď nebyl můj problém. Flora ano. Dostat se pryč od těch šílených mužů a ne zářící žluté oči, tesáky nebo sexuální nutkání.

Otevřela jsem dveře a doufala, že mě zavedou ven. Cítila jsem vůni parfému a vanilky. V obrovské skříni visela spousta oblečení a šatů. Zírala jsem v úžasu. Jen ty boty musely stát víc, než celá moje výplata za posledních deset let. Pak jsem si znovu vzpomněla na Flora a panika v mé hrudi o to více vzrostla. 

Popadla jsem ze skříně pár kusů oblečení. Stále na nich ještě byly cenovky. Aniž bych se podívala na cenu, natáhla jsem je na sebe a běžela zpátky do pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a chystala jsem se otevřít jiné dveře, když v tu ránu je otevřel někdo jiný. Lucianovi modré oči odpovídaly mému zuřivému pohledu. Vypadal unaveně a z nějakého nepochopitelného důvodu mi to připadalo neuvěřitelně sexy.

" Viktorie -"

Aniž bych ho nechala to doříct, vyrazila jsem obloukem kolem něj. Můj úspěch ale netrval dlouho, když se jeho paže omotala kolem mého pasu a přitáhla si mě k sobě. Jeho drsné ruce svázaly mé vlastní do klece.

"Promiň mi to lásko, ale nemůžu tě nechat odejít." Když ke mně promluvil, jeho rty se jemně otřely o mé  ucho. V mojí mysli okamžitě vyplynuly představy o tom, jak společně ležíme v posteli. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem se k němu obrátila tváří. Mé tváře zrudly a vztek ve mě opět vzrostl.