Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

16) Jediná svého druhu

Zabouchla jsem dveře od auta. Flora rychle usnula, což mě ohromovalo. Na to, čím vším si právě prošla, spala jako mrtvá. Věděla jsem, že to na ní zanechá jizvy. A zabíjelo mě to vědomí, že s tím nemůžu nic udělat. Vstupujíc dovnitř jsem uložila Floru na postel už podruhé téhle noci. Vaughn se objevil ve vchodu.

,,Slečno Checková, já osobně budu dnes v noci hlídat vaši sestru. Pan Nayati mi řekl, abych zůstal při jejím boku a umístil ke vchodu jejího pokoje dva bodyguardy. Ujišťuji vás, že zajistím, aby bezpečí Flory Checkové nebylo víckrát kompromitováno", oznámil.

Zatřásla jsem hlavou. ,,Díky Vaughne, ale radši to udělám sama. Jsem její sestra, to já bych na ni měla dávat pozor. Koukni, kam až mě to dostalo. Myslím, že to pro dnešek zvládnu sama. Znovu děkuju za nabídku. Vzkaž Panu Nayatimu, že si může políbit."

Vaughn vypadal nepohodlně. ,,Aha...omlouvám se, slečno Checková." Zamumlal. ,,Ale Pan Nayati si vyžaduje vaši přítomnost v tanečním sálu. Říká..., že je to velmi urgentní. Doufám, že vám nebude vadit, když vám poradím, slečno Checková, ale myslím si, že bude nejlepší, když uděláte, co vám říká. Jen dnes večer."

Povzdechla jsem si a postavila se. ,,Co chce ten pes tentokrát?"

Výraz na Vaughnově tváři mě donutil zastavit v dalším Luciánově urážení. ,,Promiň", dodala jsem. ,,Vím, že je tvůj šéf a tohle všechno a neměla bych o něm tak mluvit, ale on mně tak rozčiluje." 

Vaughn přikývl a přešel k posteli, měníc se do své vlčí formy. Dívala jsem se na něj s čirou zvědavostí, když chvíli kroužil na jednom místě, než se usadil dolů vedle tygřího koberce. Jeho oči žhnuly v záři měsíčního světla a středem jejich pozornosti jsem byla já. Uklidňovalo mě vědomí, že je Flora v dobrých rukách. S hlubokým nádechem jsem se zastavila, než jsem stihla projít dveřmi ven. 

,,Věřím ti, Vaughne", zašeptala jsem. Vypadalo to, že se při mých slovech skoro usmál. Usmála jsem se na něj zpátky a zavřela za sebou dveře, málem stoupajíc na něco teplého a chlupatého. Byl to další vlk spící hned vedle dveří. Na druhé straně byl jeden další, se srstí skoro stejně bílou, jako byla ta Luciánova. Při myšlence na něj se můj žaludek začal kroutit.

Ten pocit nevolnosti v mém žaludku jenom vzrůstal, jak jsem se přibližovala směrem k dvojitým dveřím tanečního sálu. Byla jsem si plně vědoma toho, co jsme tu spolu dělali, než byla Flora unesena. Nemohla jsem přijít na to, co si o tom Lucián myslel. Byl moje první pusa. Draycott byl městem, ve kterém si pouze pár dívek stále zachovávalo svou nevinnost. Byla jsem jednou z nich. Najednou byla ta nevolnost nahrazena strachem. Lucián měl nejspíš léta zkušeností. Všechno se dělo strašně rychle. Ta myšlenka mě doháněla k slzám.

Ta silná rebelka, kterou jsem dříve bývala, už nadále neexistovala. Musela jsem si to přiznat dříve nebo později. Lucián si se mnou mohl dělat co jen chtěl. Bojovala bych, ale bylo by mi to k ničemu, kdyby použil nátlak. V jeho přítomností jsem už nebyla tou bojovnicí. S třesoucím se nádechem jsem otevřela dveře. 

Hudba vířila celou tou obrovskou místností. Lucián byl u piána, skoro skrytý mezi stíny. Měsíční svit svými prsty dosahoval skoro až k jeho dlouhé postavě zahalené ve tmě. Sladké ponuré tóny vycházející z piána naplňovaly taneční bál hudbou. Ta harmonie byla tak překrásná, až jsem se bála promluvit. Mohla jsem se jenom dívat, jak pokračoval ve svém hraní. Ta scéna byla tak malebná, až jsem si přála, aby trvala navěky. Jeho krásu jsem ani nemohla popsat slovy. Nebo jsem možná byla pouze přinucená k tomu si to myslet, protože jsem byla jeho družka.