Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

23) Flora a Shirley

,,Tak, a teď mi ukaž ten domácí úkol," promluvila jsem ke své mladší sestře.

Byly jsme v internátní škole Riverwells. Následujíc Luciánovy rozkazy, které, jak jsem předpokládala, Genie nemohla neuposlechnout, kvůli té blbosti s Alfou. Vysadila mě tady a pak odjela. Potřebovala čas sama pro sebe. Má přítomnost společně s mou občas až příliš idiotskou pusou plnou keců bohužel nedokázala přivést Vaughna zpět z mrtvých. Lucián zůstal v lese, údajně. Slíbila jsem si, že budu bojovat vším, co mám o spravedlnost pro Genie a její místo ve smečce. 

A žádný pitomý zákon mě nepřiměje opustit mou kamarádku.

Po dlouhém rozhovoru s Mámou Jean, při kterém mě poučovala o udržování dobré postavy, aniž bych při tom hnula prstem, jsem se konečně ocitla ve Flořině pokoji. Riverwells byla obří škola s několika stovkami dětí, z nichž každé mělo svůj vlastní pokoj. Abych myslela na něco jiného, než nedávné příhody, rozhodla jsem se pomoct Floře s dekorací jejího pokoje pomocí plakátů s koťátky a její novou obsesí - doktorem Who.

U stěny stála malá bílá komoda, hned vedle vázy s čerstvými květinami, které sem nastrkala Máma Jean, protože, dle jejích slov, potřeboval pokoj okořenit špetkou přírody. Postel, která byla momentálně nově potažená, byla příliš malá na to, abych se tam vešla. Byla zahalená černým povlečením, které ale narozdíl od těch Luciánových nepůsobilo temně a ladilo s růžovo-bílým pokojem. Tapety na stěnách byly zářivě nabarvené s obrázky malých růžiček. 

Flora mi podala nějaké desky a posadila se ke mně na postel. Spodní zub měla vypadlý a to způsobovalo, že její malý obličej vypadal ještě roztomileji, než obvykle. Díky bohu, chladné chování profesorky Puchovové se na Floře nijak nepodepsalo. Narovnala jsem se v zádech a otevřela desku plnou výtvarných obrázků. 

,,Flo, to je úžasný," vytáhla jsem uhlovou kresbu růže. Na šestiletou to byla skvělá práce. Růžička byla částečně dokončená s kontrasty světlých a tmavých tónů.

,,Děkuju," zářila hrdě. ,,Je to náš nejnovější výtvarný projekt. Slečna Kinnianová, naše učitelka, je fakt hrozně hodná. Říkala, že mám latent!"

,,Myslíš asi talent," zasmála jsem se a a vložila obrázek zpátky do desek. Dalším obrázkem byla skica tužkou. Byl to obrázek vojáků ve válce, kteří vypadali, že právě obléhají hrad. Lidé byly rozprostřeni všude po papíře a v rukou drželi zakrvavené meče, šavle a nože. Nejprve jsem ucítila znepokojení. Co to ta slečna Kinnianová ty děti učí? Smrt byla jistě zajímavé téma, zvlášť když jsem někoho právě ztratila, ale nebylo to něco, co bych ráda viděla mou malou sestru kreslit. Flora ale vypadala nesmírně hrdě, takže jsem nic neřekla. 

,,Kreslila jsem to podle obrázku, který jmenuje Bitva u Hlásky. Je to od muže, který se jmenoval...už nevím jak, zapomněla jsem," pevně svraštila své malé obočí. ,,Myslím, že jeho jméno končilo na Lee. Ale to je jedno. Slečna Kinnianová mi na to dala takový velký papír, prý á jedničku. Řekla, že je to přesná podoba destrukce, kterou chtěl Lee ztvárnit. Nevím, co to znamená, ale asi to je něco dobrýho."

,,No, rozhodně to má styl," zacukaly mi koutky. Vytáhla jsem z desky poslední výtvor. Byl to obyčejný obrázek namalovaný voskovkami a lišil se od zbylých dvou. Mé srdce se pevně sevřelo, když jsem jej spatřila. Hleděla jsem na čmáranici Luciánovy postavy, který držel za ruku holku s růžovými vlasy. Mezi nimi stála malá holčička - Flora. Držela v rukou bílé štěňátko s černými flíčky. Za tím vším byl nakreslen dům s nápisem Náš domeček. Na modro-zelené zemi rostly květiny a obloha byla nebesky modrá. Vedle mě stál úplně náhodně třínohý jednorožec.