Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

18) Loutka

,,Viktorie, musíme si promluvit," řekl Lucián hned, jakmile jsme zaparkovali vedle fontány ve tvaru podrobně zpracovaného anděla. Dívala jsem se z okna na vodu, která mu ladně vytékala z úst. Proud padající vody vytvářel malé cákance, když se připojoval ke zbytku vody. Ticho viselo ve vzduchu, jako těžký mrak.

Když jsem nic neříkala, pokračoval. ,,Dnes je Festival druhů pro mou smečku a tebe. Pro nás. Jakmile Alfa najde svou družku, je povinen informovat ostatní smečky. Je to jako vzdání cti družce. Je to tradicí pro každého Alfu už od dob Straších. Všichni lidé, nebo bych měl říct spíš vlci, umírají touhou tě poznat. Můj otec byl do doby něž zemřel velmi respektovaným mužem a je to na mě velký tlak dostát jeho jménu. Festival druhů musí být dnes, kvůli nadcházejícímu úplňku. Alespoň jeden representant smečky, ať už je to Alfa, Beta nebo oba, tu musí být."

Skousla jsem si ret. ,,Takže je to jako párty?"

,,No, určitě nebude vypadat tak jako ta tvoje," zamumlal Lucián Tón jeho hlasu byl hlubší, jakoby přemýšlel o té noci. ,,Bude to mnohem víc formální. Vaughn se o vše postará. Vše, o co tě prosím, je aby ses chovala normálně. Prosím, Viktorie." Lucián se ke mně otočil s prosebným pohledem. ,,Potom si se mnou můžeš dělat, co chceš, dobře? Mučit mě, mlátit mě, dát mi facku...,jen pro mě udělej jednu věc. Můj život je celý tvůj, Viktorie. Prosím, chovej se dobře. Pro jednou. To je vše, o co tě prosím."

,,Neboj se," odpověděla jsem. ,,Nebudu se chovat jako totální kráva, jestli je to to, co po mě chceš."

,,To není to, co jsem myslel."

,,Samozřejmě, že ne," natáhla jsem se přes něj a zmáčkla čudlík na jeho straně dveří, odemykajíc tak všechny dveře najednou. Než Lucián stihl říct jakékoliv další slovo, vyškrábala jsem se z auta. Bylo to divný, kdykoliv jsme se spolu hádali, něco jako podivné bodání v mém srdci. Jaktože jsem nadále nedokázala ovládat reakce svého těla? Luciánovy dveře následovaly ty mé, jen s větší silou. Spěchala jsem dovnitř, aby mě Lucián nedohnal, ale kdy bylo štěstí na mojí straně?

,,Slib mi, že se bude chovat dobře," chytil mě za ruku, na stejném místě jako předtím. Myslím, že občas zapomínal na to, že jsem jen člověk a má kůže se dokázala snadno poškodit. Snažila jsem se nedat svou bolest najevo a zadívala jsem se na Luciána stejně chladným pohledem.

,,Slibuju, dobře?," zamumlala jsem. ,,Pro dnešek budu tvou malou dokonalou loutkou. Předstírat úsměvy není tak těžké. Měla jsem dost času je cvičit, od té doby, co jsem tady uvízla s tebou." Byla to tvrdá slova, ale nedokázala jsem je zastavit. ,,Protentokrát můžeš tahat za nitky a udělat ze mě dívku svých snů. Chlubit se mnou před tvými přáteli, jako bych byla nějaký dárek. Do prdele, klidně si na sebe obleču i něco černého. Nakonec musím přece poslouchat rozkazy svého pána. Chraň Bůh, aby ta holka měla svý vlastní názory."

,,Sakra Viktorie, můžeš se přestat chovat jako bys byla můj vězeň?!" zavrčel, odstrkujíc mě z cesty. Tiskla jsem k sobě rty, dokud mi z nich nezačala prchat krev. Lucián vypadal poraženě. ,,Řekni mi, co potřebuješ. Co jsem ti ještě nedal? Řekni mi, co chceš a já ti to na kolenou dám. Copak to nevidíš, Viktorie? Možná můžu být Alfou, ale ty mě můžeš v sekundě zničit. Není možnost, jak se tomu vyhnout. Řekni mi, co mám udělat, abys mě akceptovala? Nejsem žádný padouch."

Nikdo mi dřív nic takového neřekl. V mém životě byla Flora vždy na prvním místě. Bylo mi fuk, jestli přežiju, pokud přežije ona. Teď, když bylo něco o mně, jsem nevěděla, co mám dělat. A nesnášela jsem za to samu sebe, ale v situacích jako byla tahle, jsem se chovala děsně.