Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

17) Bláznivá Máma Jean

,,Hrome, uklidni se!" Zavrčel Lucián, couvajíc po spletité příjezdové cestě soukromé internátní školy Riverwells pro dívky. Jo. Vážně jsemto dělala. Konečně jsem posílala Floru do školy. A ne do nějaké ubohé veřejné školy v Draycottu. Ne, tady šlo o soukromou akademii. Proboha, vždyť ta budova měla tepanou železnou bránu se lví hlavou. ,,Vždyť ani nejsi ta, co do ní nastupuje", připomenul Lucián.

Budova soukromé internátní školy Riverwells pro dívky stála nedaleko řeky Temže. Lucián navrhnul, že bychom měli Floru nechat žít s ostatními dívkami na kolejích namísto příchodu domů každé odpoledne. Po velké debatě a spoustě řvaní jsem konečně souhlasila. Flora byla už velká holka, ale já nebyla příliš nadšená z představy odchodu jediné rodiny, která mi ještě zbyla, na devět měsíců a následného návratu se snobským chováním a francouzským klukem po boku. Nemluvě o tom, že jsem nevěděla v čích rukách hodlám mou sestru nechat. Tyhle ředitelky mohou být zatraceně přísné. Ale to je to, co Flora chtěla. Možná to bylo to nejlepší.

Lucián říkal, že bude lepší, když od nás na pár měsíců odejde a vyčistí si hlavu. Po té strašné události s Victorem jeho slova jen opravňovala, co jsem cítila. Nicméně jsem byla z odchodu mé sestry vyděšená. Svět byl pekelné místo...zvládne to?

Riverwells byl velká škola, asi desetkrát vetší než Luciánova vila, což bylo dost působivé. Lucián i já jsme si prohlíželi snad tisíc brožur škol, které byly blízko jeho domu (pořád jsem nebyla připravená nazývat ho naším domem), měly internát a dobrý edukační systém. Vypadalo to, že s dvěma vnitřními bazény a golfovým hřištěm byla Riverwells jediná, která splňovala naše podmínky, i když budova vypadala v reálu více děsivě, než na rozmazaném obrázku z brožury. Příjezdová cesta čišela luxusem. Budova samotná byla z třešňově zbarvených pálených cihel a lesklá okna na nás hleděla zpět.

,,Ó můj bože. Ó můj bože. Ne. Ne, Luciáne. Vezmi nás zpátky." Ano, vyváděla jsem. Flora se v mém náručí zavrtěla. Ve škole Riverwells nenosily žádné uniformy, jak se Lucián domníval. Oblékla jsem ji do černé sukně a blejzru, které ji Lucián opatřil (Vážně, co mají vlkodlaci s tou černou?). Její plavé vlásky byly kudrnaté jako vždycky. Flora odmítala, abych jí je rozčesala, vřískajíc nepochopitelná slova v první den školy.

,,Ne, Luciáne," zajásala radostně. ,,Jeď! Viktorie, podívej! Moje nová škola! Tady budu bydlet, mít spoustu kamarádů a přespávaček...budou ty holky spát ve stejné posteli jako já? Protože se nerada dělím!"

Lucián zaparkoval auto, vrhajíc na mě postranní pohled. Skousla jsem svůj spodní ret, prozkoumávajíc celou budovu a její chyby. Byla tu jedna cihla poblíž dveří, která vypadala, že se drolí a nesedí. Z mých nervů byla jen zkroucená změť, když Flora vyskočila z auta, vypadajíc příliš vesele na to, že opouštěla svou starší pubertální sestru. 

,,Prosím Viktorie, uklidníš se?," řekl, vylízajíc z auta. Následovala jsem ho a zvedla Floru. ,,I Flora to zvládá líp než ty a přitom je to ona, kdo tady bude žít. Navíc, akademie Riverwells je jak...tři hodiny od Castletonu? Proboha."

V panice jsem pleskla Luciána přes ruku: ,,Co je Castleton?"

Opatrně mě přejížděl očima, když jsme vcházeli do dveří. ,,Místo kde bydlíme, Viktorie. Náš domov? V Castletonu? V Londýně? V Anglii? Ve Spojeném království? Ve Velké Británii? V Evropě? V-"

,,Ó, sklapni!, " odsekla jsem, když jsme se blížili ke schodům. Lucián se za mnou pochechtával, čímž mi na zádech způsobil husí kůži. Věci mezi námi se začaly zlepšovat, ale věděla jsem, že nám to nevydrží dlouho. Nakonec se kvůli něčemu stejně pohádáme. Cítila jsem za sebou jeho přítomnost, jeho hruď se skoro dotýkala mých zad, méně, než vhodným způsobem. Stála jsem ztuhlá, zírajíc na dvojité dveře. Mé ruce byly pevně sevřeny kolem kliky ve tvaru vrčícího lva, a vypadalo to, že ji nedokázaly pustit.