Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

19) Není párty jako vlkodlačí párty

Genie mě opustila v 11:55. 

Hodinu pomalu odtikávaly svých posledních pět minut a já byla naprosto zděšená. Lucián nepřišel, aby mě zkontroloval, jak Genie tvrdila. Ať už to bylo dobře nebo špatně. Genienina otázka se mi opakovala v hlavě pořád dokola jako zaseklá nahrávka. Nestydatě se prohlížejíc v zrcadle, i přesto, že nic nebylo špatně, pocit nevolna stále vzrůstal.

Abych uklidnila své nervy, poprosila jsem Genie, aby mi přinesla kousek čokolády. Přinesla mi tu nechutnou se zlatými kousky, ale já si jí i tak nacpala celou pusu. Jenomže ani čokoláda tentokrát nedokázala uklidnit mé vysoce sensitivní nervy. Jedna minuta uplynula.

Snědla jsem další kousek, zatímco jsem se hojně potila. Parfém, kterým mě Genie našplíchala, mě následoval všude, kam jsem šla. Mé dlaně byly vlhké od potu. Umyla jsem své ruce v koupelně a znovu zkontrolovala hodiny. Vážně bych s tím měla přestat.

11:57

Dobře. Teď nebyl čas na to, abych začala zase vyvádět. Dýchej, Viktorie. Nemůžu to pokazit. I když by to Luciín nikdy nepřiznal, ale věděla jsem, že spoléhá na to, že zapůsobím na jeho přátele. Nesmím to pokazit. Tahle noc musí být dokonalá a bude dokonalá pouze v případě, že já budu dokonalá.

Nakonec po všem tom stresu, který jsem Luciánovi způsobila, jsem mu to dlužila. 

Miluješ Luciána?

Milovala jsem ho? Mohla jsem? Mohla bych milovat monstrum?  Lucián zabil. Byl nebezpečný a impulsivní a pro mě špatný. Ale byl to můj druh. On a já jsme pro sebe byly stvořeni. Ale jak jsem mohla ovládat své pocity? Byla to umělá láska. Falešná láska. Byly to jen hormony mého těla, které ovlivňovaly mé opravdové pocity. Chyby byly něco s čím jsem byla dobře známá. Ale bála jsem se, že teď jsem jich udělala rovnou několik. 

11:59

Dřív, než jsem stihla ztratit svou kuráž, vyškrábala jsem se ven z pokoje. Genie mě donutila vzít si na sebe boty na podpatcích a bylo fuk, jak moc jsem protestovala. Byli to pastelově růžoví deseticentimetroví zabijáci.ale nemo hla jsem zapřít, jak dobře v nich mé nohy vypadaly. Nemluvě o tom, že kolem Luciána konečně nebudu vypadat jako trpaslík. Bylo mi čím dál hůř, jak jsem se přibližovala ke dvojitým dveřím. 

,,Viktorie!," zatrylkoval známý hlas.

Podívala jsem se za sebe, úleva prostupovala mým tělem při pohledu na Genie. S jejími rudými kudrnatými vlasy sepnutými dozadu vypadala jako modelka. Její makeup vypadal přirozeně a její tělo bylo obepnuto bílými šaty, čímž vyčnívaly její sladké hnědé oči. Usmála se a odtáhla mě od dveří.

,,Bože Genie," oddechla sem si, slepě ji následujíc. ,,Znamená to, že tam nemusím jít? Jsou všichni pryč? Díky Bohu! Fakt nesnáším bejt středem pozornosti. Nevíš, jak jsem vděč-"

,,O čem to mluvíš?," dívala se na mě postranním pohledem, zatímco jsme šli po schodech. ,,Nic se neruší. Pojď, už na tebe čekají. Neměla jsi procházet tamtěmi dveřmi,"mávla směrem ke dveřím, před kterými jsem předtím stála. ,,Musíš projít těmahle," s těmi slovy otevřela další dvojité dveře a prostrčila mě jimi, než jsem stihla říct cokoliv dalšího.

Dívalo se na mě alespoň tisíc párů očí.

Byla jsem absolutně kompletně totálně a naprosto vyděšená.

Stála jsem před balkónem. Tenhle mi bohužel neukazoval výhled na nádherné hory s roztomilými mráčky. Tenhle mě zavedl do tanečního sálu, kde se mezitím usídlilo několik stovek očí. Pár dvojitých schodů vedl dolů z každé strany, pokryté sametovými koberci a osvětlené stropními světly. Veškeré věci byly z místnosti pryč, bylo tu jen pár honosných stolů s jídlem. Celý pokoj byl silně osvětlený, čímž dodával celé místnosti zářivý vzhled. A přímo na konci schodů, hned vedle velkého černého klavíru, stál Lucián.