Let's Play A Game, Alpha (DOKONČENO)

1) Ticho nad zlato

Když jdete v noci sami domů, nikdy to nekončí dobře. Ví to každý, zvlášť pak obyvatelé Draycottu v Londýně. Draycott byl místem, jehož ulice ovládaly gangy a na každém jeho rohu stála prostitutka. Žádné dítě neopustilo toto místo bez jizev. Nebyla jsem pyšná na to, z jak strašného místa jsem pocházela, ale nevybereme si odkud jsme.

Všechna města ukrývají svoje tajemství a příběhy, které udržují jejich obyvatele na nohou. V případě Draycottu to byli vlkodlaci. Přestože fantasy  knihy byly většinou vše, co jsem kdy četla, vždy jsem měla pocit reality.  Všichni kromě mě věřili, že se tu v noci potulují záhadná mýtická stvoření. Ta stará babka, která žila v dolní ulici s pěti příšernými kočkami a dokonce i tulák Lester. Tyhle žvásty začaly, když tu byl před pár lety nalezen zmrzačený muž ve Whitakerově lese na hranicích východního londýna.

Ale zpátky k mému nočnímu dilematu. Víte, měla jsem naprosté vysvětlení pro to, co jsem právě dělala. Po škole jsem zašla do místní knihovny, protože víte, knihy. Umožňovali mi útěk z ošklivé  reality. Každopádně, ztratila jsem pojem o čase a knihovna zavřela, když jsem stále ještě byla uvnitř.

Všichni už šli domů, takže jsem nemohla křičet o pomoc. Nebo zavolat, protože můj mobil byl momentálně mrtvý, zrovna, když jsem ho nejvíce potřebovala. Ne, že by to mělo nějaký smysl, protože jsem stejně neměla komu zavolat. Neměla jsem přátele a s vyjímkou Flory ani žádnou rodinu. Můj otec už dávno zdrhnul do Polska nebo Ruska, nebo tam někam, když mu moje matka oznámila, že je těhotná. A moje matka? Začala pít a brát drogy, když se náš život začal sesypávat jako domeček z karet. Má šestiletá sestřička Flora byla andílek. Chtěla jsem pro ni lepší život. Byl to také jediný důvod, proč jsem ještě neodešla nebo se nezabila. Musela jsem zůstat naživu, jinak by ji moje matka zničila stejně jako sebe samu. 

Neměli jsme příliš peněz, ale podařilo se mi sehnat práci v kavárně jako číšnice. Zdráhali se mě přijmout kvůli mým pastelově růžovým vlasům a piercingu v nose. Ale nejspíš byli zoufalí, protože jsem tu práci nakonec dostala. Nemyslím si, že si tu práci moc dlouho udržím, protože jsem vylila hořící kávu na perverzního týpka, který si myslel naprosto normální ošahávat zadek jiné zákaznice, která tam zrovna procházela. Nevyřčený dívčí kodex mě donutil zakročit a nelituji jediné zatracené věci.

Nebyla jsem známá jako nějaká zlá holka, ale ani hodná. Před pár lety jsem si obarvila své vlasy sytě růžovou, jen abych ji naštvala mou matku. Ale po letech se barva změnila na pastelovou. Možná jsem tím chtěla ukázal své matce, že nejde jen o puberťáckou vzpouru, ale cítila jsem, že obarvení zpět na svou přírodní barvu by bylo jako vzdát se. A to jsem nechtěla.

Ve škole se mi všichni vyhýbali. Byla jsem sociálním vyvržencem, tím nejnižším postavením v moři popularity.  A chtěla jsem, aby to tak zůstalo. Radši budu sama sebou, než ty holky s dvěma tvářemi, falešnými prsy  a kůži tak opálenou, že by se dala klasifikovat jako oranžová. Alespoň jsem v klidu jen se svými knihami, dokonce i ve třídě. Myslím, že ani učitelé ode mě moc neočekávali.

Chtěla jsem svůj život někam dotáhnout? Samozřejmě. Zdá se ale, že je to nemožné. Jak už jsem zmínila, jsme v Draycottu. Ideálním místě pro prostituci, znásilnění a drogy. Bylo to vše, co jsem věděla a nenáviděla jsem to. Mnohokrát jsem utekla, ale vždy jsem se pak vrátila jen kvůli své sestře. Nikdy bych to nepřiznala, ale z části i kvůli matce. Jasně, nemohla jsem ji vystát a ona nemohla vystát mě, ale stále byla mou matkou a já ji nemohla jen tak opustit. Kdybych tam nebyla, předávkovala by se a zabila, a Flora by byla umístěna do dětského domova. To jsem nemohla dopustit.