Návrat Grindelwalda

14.kapitola - Susan

Pohled Mloka

,,Jste si jistý, že nás vaše matka nevyžene?" zeptal jsem se a pozvedl paži, aby mě neuhodila větev. Samuel dorazil brzo ráno a už z jeho výrazu bylo jasné, že paní Susan, jak nám ji představil, souhlasila. I tak jsem ale měl pochybnosti. Samuel byl odhodlaný udělat vše pro záchranu svitku a bylo mu upřímně jedno, že jsme cizí. Ale co jeho matka?

,,Nebojte, vysvětlil jsem jí celou situaci. Očekává vás," odpověděl Samuel. Mladík nás zavedl do pralesa a ukázal nám lepší cestu. Táhla se okolo krásného vodopádu a zajímavých květin. Ve vzduchu bzučelo plno hmyzu a nádherné vážky, jejíž barva se podobala peří Okamií. 

,,Tahle cesta je lepší ze dvou důvodů. Zaprvé, je to zkratka. A zadruhé, hadi, tarantule, nebo jiné potvory sem skoro nepáchnou. Zřejmě by vás nepotěšilo, kdyby vás něco hryzlo, co?" otočil se a zakřenil se.

,,To ne," řekla Tina. 

Po půl hodině se před námi zjevila malá chaloupka. Byla postavena ze dřeva a střechu tvořily husté větve spletené dohromady. Vypadala jako z dávných časů. 

,,Jsme tady," oznámil Samuel skoro slavnostně a dovedl nás ke dveřím. Ozvaly se lehké kroky a na prahu se objevila starší žena. Měla stejně tmavou pleť jako Samuel a drobnou postavu, kterou obepínaly hnědé šaty. Dlouhé černé vlasy byly spletené do úhledných copů a místy je zdobily šediny. Čelo bylo plné vrásků a oči připomínaly hluboké černé moře. Sjela nás s nimi od hlavy až k patě a mírně se usmála.

,,Tak to jste vy," řekla milým hlasem. ,,Ti kouzelníci. Já jsem Susan," představila se a podala nám všem ruku. ,,Moc mě těší."

,,Nás taky," vyloudil jsem i já úsměv, ale raději jsem rychle oči zase sklopil. 

,,Můj syn mi o vás vyprávěl," pronesla. ,, Navrhuji, aby jsme vše probrali uvnitř, nechce se mi to řešit mezi dveřmi. Pojďte dál."

Ocitli jsme se v útulné místnosti. Po pravé ruce ležela dvě lůžka. Po levé ruce stál stůl, na kterém bylo plno různých věcí. Zkumavky, lahve, svícen, dokonce i baňky. Z toho jsem usoudil, že se Susan musí vyznat v lektvarech, možná je dokonce i vaří. Ze stropu viselo plno různých bylinek, které jsem neznal. Dávaly dohromady zajímavou vůni. Velice příjemnou. Stěny zdobily dřevěné masky a lapače snů. Moc se mi tu líbilo.

,,Proč jste to s sebou bral?" zeptala se Susan a ukázala na můj kufr. Ještě pevněji jsem sevřel držadlo. Své tvory nedám.

,,Mám tam zvířata," přiznal jsem. Susan se tvářila překvapeně. 

,,Doufám, že máte tu věc zabezpečenou, nerada bych pak něco chytala," upozornila mě.

,,Je to opravené, nebojte."

,,Dobrá. Sedněte si," pobídla nás a my se uvelebili na kožešinách, které ležely na zemi. 

,,Mám ráda, když se jde rovnou k věci. Takže nebudeme chodit okolo horké kaše. Samuel mi řekl, kdo jste a co tu děláte. Jsem sice ráda, že s námi chcete táhnout za jeden provaz, ale vy znáte jen náš důvod. My neznáme ten váš. A neříkejte prosím Grindelwald, ano? Hezky to rozveďte. Protože jedině tak si můžeme navzájem pomoct."

,,Jde o moji sestru..." pronesla Tina a pustili jsme se do vyprávění. Nikdy se mi nestalo, že bych se se svými problémy svěřil cizímu člověku a ostatní na tom byli podobně. Ovšem z téhle ženy vyzařovalo zvláštní dobro. Já sice mluvil s pohledem upřeným nad její rameno, ale ke konci jsem se odvážil na Susan podívat, abych zjistil, zda nás ještě poslouchá. A poslouchala.

,,Děkuji za upřímnost," řekla, když jsme skončili. ,,Chápu vás a nyní mě přepadla ještě větší chuť spolupracovat. Rádi vám ukážeme chrám. Je tu však malý problém. Vchod je chráněn kouzlem. Pokud se k němu někdo přiblíží, kouzlo zachytí teplo jeho těla a z vrat vyšlehnou plameny. Člověka sežehnou a je na místě mrtvý."

,,A nestačilo by se tam přemístit?" zeptala se Tauriel a koukala na Susan, jako kdyby byla domácí skřítek.

,,Bohužel to nepůjde. To kouzlo seslané našimi předky je příliš silné. Je tu však jeden způsob. Do chrámu se lze dostat jen po vypití speciálního lektvaru. Obsahuje látky, které teplo vašeho těla ztlumí. Lektvar může připravit jen někdo z našeho kmene a musí se vypít hned, jakmile se u chrámu objevíte. A až polknete poslední kapku, tak nesmíte váhat. Po minutě už lektvar nepůsobí."

,,Plameny sice vyšlehnou, ale poletí jen kolem," ozval se Samuel. ,,Vás se ani nedotknou. Rozumní lidé by lektvar asi vylili. Je temně zelený a působí odpudivě. Navíc nevoní zrovna nejlíp. Ale když překonáte odpor a obrátíte to do sebe, překvapí vás velkolepý výsledek."

,,No já teď tedy nevím, jestli se toho budu chtít napít," řekl Jacob a vypadal, že s ním Samuelova slova zamávala.

,,Bez obav, nic vám to neudělá," mávl Samuel rukou. ,,Když jsem to přežil já, tak vy taky."

,,Je pravda, že jsem už byl v horších situacích," poškrábal se můj přítel na hlavě. ,,Lektvar určitě bude oproti nim peříčko. Dobrá tedy, já to zkusím."

,,Tomu říkám přístup," poplácal ho mladík po rameni.

,,Souhlasíte i vy ostatní?" přelétla nás Susan očima.

,,Jdeme do toho," kývl jsem. 

,,Výborně! Seženeme ingredience. Napíšu vám seznam. My se synem se také po něčem porozhlédneme. Chvilku vydržte."

Susan se vyšvihla na nohy a klusala ke stolu. Za minutku byla u mě a podala mi popsaný list papíru. Po přečtení jsem nadzvedl obočí.

Tak tohle bude zajímavé.