Návrat Grindelwalda

24.kapitola - Krevní pakt

Pohled Mloka

Brumbál si vyžádal, abychom mu pověděli o naší výpravě. Nic jsme před ním netajili.

,,Obdivuji vaši odvahu," řekl. ,,Vydat se až do Brazílie pro záchranu Queenie, to je vskutku obdivuhodné."

,,Měli jsme jeden druhého a pomáhali si," usmála se Tauriel.

,,Neobešlo se to bez zranění, jak tak koukám," ukázal Brumbál na její tvář a sklouzl pohledem na moji ruku. ,,Snad se to brzo zahojí."

,,Mohli jsme dopadnout hůř," usoudil jsem. ,,Kdybychom nepoznali Samuela a Susan, nevím, jak dlouho by to trvalo. Bez nich bychom byli ztraceni."

,,Grindelwald zase utekl," pronesl Theseus a překřížil si kotníky. ,,Pořád je tam venku a nikdo ho nedokáže dopadnout. Ten čaroděj je mazaný jako liška. Což mi připomíná, povedlo se vám zničit ten krevní pakt?"

Brumbál si povzdechl a zavrtěl hlavou. ,,Je mi líto, Theseusi. Nepovedlo. A hned tak nepodaří."

,,Mohu to zkusit?" zeptala se Tauriel.

Brumbál na ni chvilku mlčky hleděl, ale pak se postavil a vytáhl krevní pakt z kapsy. ,,Jestli tě potěší to zkusit, nemám s tím problém." Malý stříbřitě lesklý přívěšek se vznesl do vzduchu.

Tauriel se postavila, vytáhla hůlku a trošku zacouvala. Namířila na krevní pakt a konec hůlky se rozzářil bledě modrým světlem. Kouzlo vystřelilo a udeřilo přímo do přívěšku. Objevil se malý záblesk, který vzápětí zase zmizel. Krevní pakt se však stále nepoškozený vznášel nad Brumbálem.

,,Hm, tak nic," dala Tauriel ruku s hůlkou dolů. ,,Ale za pokus to stálo."

Posadila se zpátky do křesla a Brumbál krevní pakt zastrčil k sobě do kapsy.

,,Proč ta věc nejde zničit ani vám?" upřela Tauriel na profesora oči. ,,Vždyť jste nejlepší kouzelník široko daleko. A také jediný, který se tomu zmetkovi vyrovná. Nerozumím tomu."

,,Pokusím se vám všem vysvětlit, co to vůbec krevní pakt je," řekl Brumbál a opřel se zády o opěradlo.

,,Krevní pakt je hluboká a nesmírně mocná věc mezi dvěma jedinci. Je to magická smlouva, která je velice osobní a spojuje dva lidi na celý život. Bylo jen málo těch, kteří ho vyrobili a ještě míň těch, kterým se ho podařilo zničit. Zkoumal jsem v různých knihách a narazil jen na šest případů, kdy byla tato přísaha zničena. Někdy úmyslně, někdy náhodně. Žádná metoda nebyla stejná, protože každý krevní pakt je odlišný, stejně jako jsou od sebe odlišní lidé. Síla krevního paktu je daná silou vůle jeho stvořitelů."

,,A vaše vůle byla silná," hádal Jacob, kterému Queenie seděla na klíně.

,,Máte pravdu, pane Kowalski. Byla silná. Jak u mě, tak u Grindelwalda."

,,Takže potrvá ještě dlouho než se to podaří," povzdechl jsem si a zajel si rukou do vlasů.

,,Jestli se to vůbec podaří," opravil mě Theseus.

Brumbál pozvedl koutky do nepatrného úsměvu. ,,Bude těžké ho zničit, to ano. Ale věřím, že ne nemožné. Jsem si jistý, že jednoho dne uspěji. Do té doby musíme být trpěliví. Nic jiného nám nezbývá."

Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak Theseus mrkl na hodinky na svém zápěstí a oznámil, že je čas jít. Museli jsme ještě na Ministerstvo.

Profesorův kabinet se postupně vyprázdnil, nakonec jsem zůstal jen já. Brumbál se trošku naklonil, položil lokty na stůl a sbalil ruce. Opřel si o ně bradu a čtverácky si mě měřil.

,,Je krásná, že?" řekl najednou.

,,Kdo?" zeptal jsem se. Ve skrytu duše jsem ale tušil, koho myslí.

,,Tina Goldsteinová. Je krásná, nemám pravdu?"

,,Nevím, kam tím míříte..." uhýbal jsem pohledem a cítil, jak se červenám.

,,Ale no tak, Mloku. Nikdy jsi neuměl lhát, tak se o to ani nesnaž. Všiml jsem si, jak se na ni díváš. A taky moc dobře vím, že jsi jel do Paříže proto, abys ji našel. Ne proto, že jsem tě tam poslal."

Můj obličej ještě víc zčervenal. Tak Brumbál to věděl. On důvod mého výletu do Paříže celou dobu věděl!

Profesor naklonil hlavu na stranu a potutelně se usmíval. ,,Co k ní cítíš? Miluješ ji?"

,,Já... já nevím," odpověděl jsem. ,,Záleží mi na ní, Brumbále. Bojím se o ní, když se ocitne v nebezpečí. Navíc..." upřel jsem na něj oči. ,,Navíc, Tina není jako ostatní ženy, které jsem potkal. Ona je tak jedinečná."

,,Právě jsi mi odpověděl." Na Brumbálově tváři hrála spokojenost. ,,Jenom zamilovanému muži se žena zdá jedinečná."

,,Nevím, proč mi to říkáte," vstal jsem z křesla a vzal do zdravé ruky svůj kufr. ,,A i kdybych byl zamilovaný, tak Tina to určitě necítí stejně. Pro ni jsem jenom neškodný společník, možná kamarád, ale nic víc."

Brumbál povytáhl jedno obočí. ,,Jsi si opravdu tak jistý? Dívá se na tebe stejně jako ty na ni. Třeba je ta náklonost oboustranná."

Nelíbilo se mi, kam rozhovor směřoval. ,,Musím už jít," otočil jsem se. Vzal jsem za kliku a otočil se. ,,Na shledanou, Brumbále." Otevřel jsem dveře, vyklouzl ven a zavřel je za sebou.

Cestou jsem si vzpomněl na Achilleuse Tollivera. S ním přeci Tina chodí, Queenie to říkala. Bodlo mě u srdce.

Už jen jméno Tolliver ve mně vyvolávalo jakýsi pocit. A mně se ten pocit vůbec nelíbil, nevěděl jsem, co to je. Měl jsem na toho bystrozora zlost, ačkoli jsem ho nikdy neviděl a on mi nikdy nic neudělal.

Cítil jsem snad to, čemu se říká žárlivost? Asi ano.

Proč jsem ale na Tollivera žárlil? Je to bystrozor stejně jako Tina, takže se k sobě určitě skvěle hodí. Co jsem proti němu já? Jen Mlok Scamander, ubohý kouzelník, který ani nedokončil školu. Kouzelník, který většinu času trávil se svými tvory. Muž, kterému vlastní nesmělost vždy bránila zapadnout do cizího kolektivu.

Ostatní na mě čekali na chodbě. Tina stála u okna. Postavil jsem se kousek za ní a pozoroval ji. Krátké tmavé vlasy jí čechral jemný vítr.

,,Mloku, proč nic neříkáš?" zeptala se po pár vteřinách. Cukl jsem sebou.

,,Cože?" vypadlo ze mě.

Otočila se a mile se usmála. ,,Vidím tvůj odraz v okně," vysvětlila.

,,Aha," oplatil jsem jí úsměv.

,,Kde jste? Musíme jít!" zjevil se na chodbě zničehonic Travers a přísně si nás měřil. Věděl jsem, že je lepší udělat, co chce.

Vůbec se mi na Ministerstvo nechtělo, protože budeme čelit nepříjemným otázkám. Nezbývalo než doufat, že zvítězí zdravý selský rozum a dočkáme se tam pochopení.