Návrat Grindelwalda

3.kapitola - Tauriel se vrací 2/2

Pohled Tauriel

Po vystoupení nás pasažéry čekala ještě celnická kontrola. Ani já se jí nevyhla. Celník si vyžádal můj pas.

,,Takže Britka?"

,,Ano," odpověděla jsem automaticky.

,,Nějaké potraviny?"

,,Ne," řekla jsem.

,,Něco živého?" vyzvídal.

,,Taky ne," zavrtěla jsem hlavou.

,,Ukažte mi to," ukázal na moji brašnu. Stáhla jsem si ji z ramene a podala mu ji. Celník zkontroloval obsah. Zřejmě nenašel, co doufal.

,,Vítejte zpět v Londýně," pronesl a vrátil mi obojí. Popadla jsem své věci a se slovem ,,děkuji" se rozloučila. Přehodila jsem si brašnu přes rameno a upalovala do města. Už jdu, hoši!

Pane Bože! Za co mě trestáš?! Cesta z přístavu se zdála nekonečná. Několik hodin jsem se trmácela po Londýně a nebyla schopná najít dům ani jednoho z nich. Nastala noc a byla zima.

Ocitla jsem se v další temné uličce. Pro jistotu jsem vsunula ruku do kapsy, kde jsem ukrývala svoji hůlku. Nechtělo se mi ji použít, ale kdyby mě někdo přepadl, je lepší být vybavena.

Po pěti minutách mě to hledání přestalo bavit. Vyhlédla jsem si jednu vysokou budovu a přemístila se na ni. A hele! Vyplatilo se! V dáli jsem zahlédla ulici, ve které bydlel Mlok. Přece jen mi to studium v Bradavicích k něčemu bude.

Přemístila jsem se zpět na zem, rozhlédla se, zda mě neviděl nějaký mudla, a vydala se správným směrem. Tedy, snad.

Po chvíli jsem si stopla drožku. Už se mi nechtělo jít po svých. Tu dálku jsme ujeli za neuvěřitelně rychle. Když jsem však vytáhla peníze, kterými jsem chtěla drožkáři zaplatit, mávl rukou a bez rozloučení odjel. Asi to bylo na účet podniku.

Otočila jsem se a pohlédla na Mlokův dům. Vyklusala jsem schody, zhluboka se nadechla a zaklepala. Nic. Třeba spí. Zkusila jsem znovu zaklepat. Tentokrát důrazněji. Pořád nic. Buď opravdu spí, nebo má byt zajištěný zvukotěsným kouzlem.

Vzala jsem za kliku. Hm, zamčeno. No, co se dá dělat? Musím se tam dostat sama. Popadla jsem hůlku. ,,Alohomora," vyslovila jsem kouzlo. Ozvalo se cvaknutí zámku. Potichu jsem vklouzla dovnitř.

Mé uši zachytily lehké chrápání. Tohle nebude Mlok. Ten nechrápe. Možná má návštěvu.

Opatrně jsem otevřela dveře jeho ložnice. Podívala jsem se na postel. A huba mi klesla. Na posteli spala nějaká žena. Po tváři se mi rozlil úsměv. Že by si bratránek konečně někoho našel?

Na druhé straně místnosti spal na pohovce Mlok. Oba spokojeně oddechovali. U Merlina, ti dva byli tak sladcí!

Ťapla jsem na okenní parapet, zalovila v brašně a nahmatala skicák. Začala jsem je zvěčňovat na papíře.

Bylo krásné poklidné ticho, které narušovalo jen čmárání mého uhlu.