Návrat Grindelwalda

13.kapitola - Spojenec

Pohled Jacoba

Zpočátku jsem si myslel, že se mi jen něco zdálo. Ta knihovna už byla docela stará a podlahy byly dřevěné, takže není nic neobvyklého, kdyby občas vrzaly. Když ale prkna zavrzala během pár vteřin několikrát, musel jsem to vzít na vědomí. Upozornil jsem Tauriel, která vzhlédla od čtení a rozhlédla se. Vzápětí mi potvrdila, že i ona to slyší. A navíc se ozvalo tiché vydechnutí. Nyní to bylo jasné, někdo nás sledoval. 

Za jednou skříní se objevil stín. Tauriel nahlas zavolala. Jakmile se vetřelec dozvěděl, že o něm víme, okamžitě vzal do zaječích. My jsme na nic nečekali a uháněli za ním. Mlok s Tinou byli těsně za námi. 

Ukázalo se, že se tady vyzná. Okamžitě zahnul do jedné uličky, do které bych nejspíš sám nevstoupil. Vypadala špinavě a navíc smrděla po kapsářích a jiných pochybných osobách. 

Vetřelec měl mužskou postavu, kterou zakrýval dlouhý černý plášť s kapucí. Kapuci měl naraženou na hlavě, takže jsme neviděli jeho vlasy. Ani se na nás během útěku neotočil. 

Chvíli jsme s ním drželi krok, ale pak se nám začal vzdalovat. Ukázalo se, že moje fyzička není v nejlepší formě. Plíce jsem měl v jednom ohni a píchalo mě v boku. A nebyl jsem sám.

,,Mám... toho... dost!" funěla Tauriel a vytáhla z kapsy hůlku.

,,Pouta na tebe!" vykřikli společně s  Mlokem a kolem neznámého se objevily silné provazy. Spoutaný padl k zemi. Několik vteřin sebou mrskal, ale pak to vzdal. Zřejmě pochopil, že nemá šanci. 

,,Kdo jste?" zeptal jsem se, když jsem ho obrátil na záda. Tina mu strhla kapuci. 

Naskytl se nám pohled na mladého muže tmavší pleti. Černé vlasy měl rozježené a trochu zpocené. Hnědé oči na nás hleděly nepřátelsky, zároveň z nich ale vyzařovala zvědavost. 

,,Vida, tak jste mě dostali," konstatoval. Hlas měl drsný a hluboký. ,,Rád vás poznávám."

,,Proč jste nás špehoval?" Tina naprosto ignorovala jeho slova a zabodla do něj svůj známý tvrdý pohled.

,,To je, má drahá kamarádko, na dlouhé povídání. Co mě takhle rozvázat a jít do hotelu? Tady se o tom bavit nehodlám. Nikdy nevíte na jakou sebranku v téhle uličce můžete narazit." Jeho rty se zkroutily do slabého úsměvu. I jeho oči působily vřeleji. ,,Slibuju, že nebudu utíkat."

,,Dobrá." Slunce už dávno zapadlo, když jsme se vrátili do hotelu. Náš host se posadil na postel a pohodlně se opřel o stěnu. ,,Myslím, že je čas vše vysvětlit. Jmenuju se Samuel a pocházím ze starého brazilského kmene Lazarů. Náš kmen si tu po celá staletí žil v klidu. Ale pak se objevil on! Grindelwald."

,,Vy ho znáte?" vykulil Mlok oči.

,, Ovšem, že ho znám! Ten čaroděj se nějak dozvěděl, že ve zdejším pralese naši předkové ukryli svitek."

,,Svitek? To je nějaký váš starodávný kouzelný artefakt?" zeptala se Tina. 

,,Přesně tak," kývl. ,,Napsal ho v patnáctém století nejmocnější šaman z kmene. Jmenoval se Namro, ale kvůli jeho mocným léčivým schopnostem se mu říkalo Léčitel. Všichni si ho velmi vážili a strážci po nocích dohlíželi na jeho bezpečí." 

Ať jsem chtěl nebo ne, Samuelovo vyprávění mě zaujalo. 

,,Jedné noci na svitek napsal tajemné iniciály. Nikdo neví, co znamenají, ale traduje se, že ten, kdo by je přečetl, se stane jedním z nejmocnějších čarodějů všech dob."

,,Léčitel," pokračoval, ,, si byl vědom toho, že pokud by se svitek dostal do špatných rukou, znamenalo by to zkázu. A tak nařídil, aby hluboko v pralese postavili chrám, do kterého svitek schová. Chrám se podařilo před lidmi utajit a šaman tak mohl umřít s vědomím, že jeho největší dílo je v bezpečí. Není snadné se ke svitku dostat. V chrámu je plno pastí a tajných chodeb, které nešťastníka zavedou třeba do propasti nebo jedové komory."

,,To je jak pyramida v Egyptě," řekla Tauriel. 

,,Pravda, trochu se nechali inspirovat. Celá léta si do chrámu nikdo netroufl. Až na Grindelwalda. Netuším, jak se o tom svitku dozvěděl, ale kvůli němu byl ochotný jít i přes mtrvoly. Doslova." Samuel sbalil ruce do pěstí.

,,Pozabíjel skoro celý kmen. Všichni raději zemřeli, než aby mu vyzradili, kudy vede cesta k chrámu. Jen pár lidí se tenkrát zachránilo, ale byli všichni staří. Posledním potomkem jsem já a má matka. Grindelwald pak najednou přestal s hledáním a zmizel. Mysleli jsme si, že to vzdal, že pochopil, že ani on svitek nezíská. Jenže se vrátil." 

Samuel vztekle vzhlédl. Nyní už to nebyl ten vřelý mladík. Oči mu žhnuly nenávistí, která ale nebyla určena nám.

,,Grindelwald se vrátil a je silnější než tehdy. Já a matka se bojíme, že tentokrát už se nezastaví. Že ani ty důkladné pasti ho neodradí. A pokud by se mu podařilo ten svitek najít..." Odmlčel se a hlas ztišil do šepotu.  ,,Nechci na to ani pomyslet."

Pohlédl na nás a opět působil mile. ,,Důvod, proč jsem vás sledoval je ten, že jsem náhodou zahlédl, jak jste se objevili. Vnuklo mi to nápad, že nejspíš nebudete obyčejní lidé a tak trochu jsem doufal, že jste sem přišli, aby jste Grindelwalda zastavili. Nedalo mi to celou noc spát, a tak jsem si počkal, až vyjdete z hotelu a sledoval vás až do knihovny. Chtěl jsem vědět, jestli je mé tušení pravdivé. Bohužel špehování mi moc nejde, to jste si asi všimli." Usmál se a zadíval se na Mloka, který mu úsměv rozpačitě vrátil.

,,A když jsem zjistil, že o mně víte, zpanikařil jsem a nenapadlo mě nic jiného než utéct. V té uličce jste mě ale dostali způsobem, jakým by to dokázal jen čaroděj. Tedy, mé tušení bylo potvrzeno."

,,Co teď chcete dělat?" zajímal jsem se. 

,,Rád bych vám pomohl, pokud proti tomu nebudete nic namítat."

,,No moment!" Tina se zamračila. ,,Jak máme vědět, že říkáte pravdu?"

,,Chápu, že mi nejspíš nevěříte. Po tom, co se stalo v knihovně se vám ani nedivím. Ale řekl jsem pravdu, vždycky se mi příčilo lhát. Matka by mě navíc za lež nepochválila."

Normálně uvažující člověk by si určitě ťukal na čelo, když by měl přijmout pomoc od někoho, koho sotva zná. Z mladíka ale vyzařovalo něco, co nás všechny přesvědčilo o pravdě jeho slov.

,,Jak nám můžete pomoci?" zeptal se Mlok.

,,Pokud chcete Grindelwalda zastavit, je tu pouze jenom jedno řešení. Musíte se dostat ke svitku jako první. Já a moje matka známe prales, žijeme v něm celý život a víme, kudy vede cesta k chrámu. Bez nás ho nenajdete."

,,Vaše matka s tím bude souhlasit?" pozvedl jsem obočí.

,,Pravda, musím to s ní probrat, ale určitě nebude proti. Oba jsme ochotni udělat vše pro to, aby byl svitek ochráněn. Pokud kývne, přijdu sem a zavedu vás k nám. Matka je chytrá žena a dovede poradit víc než já. Tak co? Přijímáte?" Napřáhl ruku a vyčkával.

Navzájem jsme se na sebe podívali a po pár vteřinách přikývli.

,,Přijímáme," řekl Mlok a stiskli si se Samuelem ruce.

Vypadá to, že máme spojence, pomyslel jsem si a usmál se.