Návrat Grindelwalda

32.kapitola - Nákupy

Pohled Mloka

Vánoce se nezadržitelně blížily, tak jsem se rozhodl vzít všechny do Příčné ulice, abychom mohli nakoupit dárky. Prošli jsme vchodem a rozhodli se, že se rozdělíme. Queenie a Jacob se vydali jedním směrem, Theseus s Tauriel druhým a já s Tinou třetím. Dohodli jsme se, že se za hodinu sejdeme, abychom si vyměnili skupiny.

Vzal jsem Tinu za ruku a propletl si s ní prsty. Její dlaň příjemně hřála.

,,Co by sis přál k Vánocům, Mloku?" zeptala se Tina, když jsme mířili ke knihkupectví. Chtěli jsme koupit pro Jacoba kuchařku, která obsahovala spoustu receptů na cukroví, zákusky a jiné dobroty. Věděli jsme, jak miluje pečení. 

,,Nic," odpověděl jsem, pustil její ruku a objal ji kolem ramen. ,,Mám tebe, víc nepotřebuji. Jsi to nejlepší, co mě potkalo." A to byla pravda, nic jsem nepotřeboval, to ona byla můj dárek. Bez ní už jsem si svůj život představit nedokázal.

Polichoceně se usmála a vtiskla mi polibek na tvář. 

Cestou ke knihkupectví jsme se stavili u obchodu s oděvy, kde jsme koupili dlouhý dámský kabát z černé látky, což byl skvělý dárek pro Tauriel. Ten, který nosila už měl pár let za sebou, byl obnošený a místy mu na rukávech koukala nit. Navíc vždycky měla velikou slabost pro černou barvu.

Usmálo se na nás štěstí, jelikož kniha, kterou jsme chtěli Jacobovi koupit, byla poslední. Už jen podle obalu jsme věděli, že z ní bude nadšený.

,,Mloku, podívej!" ukázala najednou Tina někam před sebe.

,,Co se děje?" zeptal jsem se.

,,Mají tady tvoji knihu," usmála se a já se podíval směrem, kam ukazovala. Opravdu. Na jedné polici stála hromada výtisků mé knihy. Nad nimi vysel nápis: Nejprodávanější.

,,Tvé knize se daří velice dobře," věnovala mi kouzelný úsměv. Znovu jsem přejel očima řadu výtisků a začervenal se.

,,Ano, asi ano," řekl jsem. ,,Ale vůbec nevím proč. Není to moc dobré..."

,,Mloku, o čem to mluvíš?" pohladila mě po tváři. ,,Četla jsem tvoji knihu a je skvělá. Proč by se neměla líbit někomu dalšímu?"

,,Ty jsi četla moji knihu?"

,,Samozřejmě," zasmála se. ,,Přeci jsem ti to říkala už několikrát."

,,Já vím," zamumlal jsem. ,,Ty sis tu knihu vlastně koupila, viď?"

,,Ano," odpověděla. ,,Koupila jsem si jeden výtisk hned jak v New Yorku vyšla."

Cítil jsem se strašně provinile. ,,Tino, moc se omlouvám, že jsem ti ji nepřivezl, jak jsem slíbil. Opravdu jsem moc chtěl, věř mi, ale..."

,,Ministerstvo ti nedovolilo cestovat," dokončila za mě větu. ,,Já vím, Mloku a je to v pořádku. Teď už všechno chápu."

Díval jsem se na Tinu a moje mysl se vrátila ke mně domů, konkrétně do mého pokoje k psacímu stolu, v jehož horní zásuvce ležel pas, který jsem nemohl celý rok používat. A hlavně tam spolu s ním byl výtisk mé knihy, úplně první výtisk. Chtěl jsem ho přivézt Tině, ale ministerstvo mi udělalo čáru přes rozpočet. Uvažoval jsem, že bych výtisk Tině poslal poštou s omluvou a vysvětlením, proč jí ho nemohu předat osobně. Nakonec jsem ale ten nápad zavrhl, protože jsem jí to opravdu chtěl dát sám. Alespoň jsem poslal dopis s omluvou, jenže Tina si to špatně vyložila. A ten hloupý časopis tomu nasadil korunu.

,,Mloku?" Tinin hlas mě vrátil do reality.

,,Co se stalo?"

,,Zasnil ses," řekla.