Návrat Grindelwalda

34.kapitola - Víra, naděje a láska

Pohled Mloka

Štědrý den byl tady. Uteklo to strašně rychle. Od oběda jsem trávil čas ve sklepě. Prohlížel jsem si větší krabičku zabalenou v tmavě modrém papíru. Ještě jsem přidal zlatou stuhu. Doufal jsem, že se Tině bude líbit.

Položil jsem zabalený dárek na stůl a sáhl do kapsy kabátu pro malou krabičku. Otevřel jsem ji a zadíval se na její obsah, nad kterým jsem přemýšlel už pár dní.

Byla to mistrovská práce. Bílé zlato se spolu se safírem lesklo na světle. Mám to dát Tině k Vánocům?

Několik minut jsem dumal a nakonec krabičku zavřel. Zastrčil jsem ji zpět do kabátu a vrátil se ze sklepa do pokoje. Otevřel jsem zásuvku svého psacího stolu a krabičku do ní vložil. Počkám s tím, určitě je moc brzy. Vždyť ani nevím, jestli je Tina připravená a jestli je to to, co chce.

Posadil jsem se ke stolu a z jiné zásuvky vytáhl kopii své knihy. Byl to úplně první výtisk, ten, který jsem chtěl Tině osobně předat. Bohužel to kvůli zákazu ministerstva nevyšlo, ale teď mám konečně možnost.

Otevřel jsem knihu a na první prázdnou stránku začal psát věnování.

Tato kniha je věnována Tině Goldsteinové, nejkrásnější a nejúžasnější ženě, kterou jsem poznal a jediné ženě, pro kterou bije mé srdce.

Vím, že zvládneš cokoli a kdykoli, Tino, protože jsi silný člověk.

Vždy jsem byl plachý a nesmělý kouzelník, což mi vždy značně komplikovalo vytvářet si vztahy s novými lidmi. Kromě rodiny jsem po odchodu ze školy nikoho neměl, žádné přátele, jelikož jsem nevěděl, jak na to.

Okolí mě bralo jako podivína, stále jsem pro něj byl ,,ten divný muž s láskou ke kouzelným zvířatům." Stále se vyhýbající lidem.

Ale pak jsem potkal Tebe. Začátky nebyly lehké, ale pak se ledy pomalu prolomily a já měl pocit, jako kdybychom se znali odjakživa.

Tak jako souhvězdí na obloze, které každou noc vychází, i naše hvězdy září společně. A já věřím, že jen tak nevyhasnou.

Moc tě miluji, celým svým srdcem.

Mlok Scamander

,,Mloku?" Zaklepání na dveře se ozvalo zrovna ve chvíli, když jsem odložil pero.

,,Ano? Dále!" zavolal jsem.

Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil Jacob. ,,Přestalo sněžit, nechceš s námi ven? Ať tady nejsi sám."

,,Jistě," zaklapnul jsem knihu a uklidil ji zpět do zásuvky.

Jacob se rozzářil. ,,Výborně! Ale musím tě varovat. Pokud někdo zahájí koulovačku, nebudu mít slitování."

,Beru na vědomí," usmál jsem se a vzal si kabát.

Opustili jsme dům a Queenie s Jacobem se rozběhli na ulici. Můj přítel Queenie popadl a zatočil se s ní. Sníh se kolem nich rozvířil.

Byl jsem za oba tak šťastný, snad už je nic nerozdělí. Ani samotný Grindelwald.

Najednou mi něco přistálo na zádech. Otočil jsem se. Za mnou stála Tauriel a smála se na mě. Sehla se a formulovala další sněhovou kouli, kterou hodila po mém bratrovi.

,,Tak to teda ne," pohrozil Theseus a poslal jejím směrem další kouli. Queenie ještě hodila kouli na Tinu a sněhová bitva započala.

Hodinu jsme strávili házením sněhu jeden na druhého.